Masakr u Kyjeva: Babí Jar jako symbol holocaustu na Ukrajině a bezcitné brutality

Místo zvané Babí Jar, kde nacisté během okupace Sovětského svazu systematicky vyvraždili desítky, možná až stovky tisíc lidí různých národností, vyznání a společenského postavení, by mohlo být symbolem holocaustu stejně tak dobře, jako se jím stal například známý koncentrační tábor Osvětim. Děsivý masakr, výjimečný svou brutalitou i rozměrem, jenž se odehrál v rokli poblíž ukrajinského města Kyjev, je však často opomíjen.

Dokonalé místo pro masovou vraždu

Babí Jar byla dlouhá rokle táhnoucí se přes území dnešního Ševčenkovského obvodu. Až do 50. let 20. století patřil svými rozměry k největším roklím kyjevského území. Za dob Kyjevské Rusi tvořil Babí Jar společně s Repjachovským Jarem jakousi přirozenou hradbu Kyjeva, kde se odehrávaly četné konflikty s nájezdnými vojsky.

Pro německá okupační vojska představovala rokle svým výhodným umístěním poblíž Kyjeva a geologickým profilem dokonalé místo k zahájení nacistického programu konečného řešení a likvidace nepřátel Třetí říše. Strmé srázy Babí Jaru navíc sloužily jako skvělé hlukové bariéry a střelba byla slyšitelná, jen pokud se člověk nacházel v bezprostřední blízkosti rokle. Babí Jar byl jednoduše dokonalým místem k uskutečnění brutálních nacistických plánů.  

Dnešní zažitá představa, že tragické události Babí Jaru probíhaly nepřetržitě během pouhých pár dní a podle předem daného scénáře, není tak úplně správná. Ve skutečnosti se jednalo o více či méně související akce, k nimž docházelo v průběhu celých dvou let a které byly vykonávány v různých měřítcích, různými represivními složkami a hlavně vůči různým skupinám civilního obyvatelstva.

Nacionalističtí kolaboranti

I když je tato skutečnost poměrně smutná, je třeba zmínit, že tak jako snad v každé okupované zemi, i na Ukrajině byly zřizovány represivní složky, které byly tvořeny místními obyvateli. Kolaborace s nacisty či jinými opresivními režimy je velice bolestným tématem každé společnosti. V případě Ukrajiny, především západní části země, byla situace poněkud složitá. Jedná se o zemi, jíž bylo po celá staletí upíráno právo na samostatnost a která se ještě ani nevzpamatovala ze stalinských represí a děsivého hladomoru.

Důsledkem toho zde doslova kvetl nacionalismus, od něhož je to k antisemitismu již pouhý krůček. Příchod německých vojsk tak byl zpočátku vnímán spíše jako určitý způsob osvobození. Naděje na vymanění se z řetězů vražedného bolševismu. Z tohoto pohledu je tedy kolaborace části obyvatelstva do jisté míry pochopitelná. Samozřejmě neospravedlnitelná, ale pochopitelná.

Ukrajinští obyvatelé byli dosazováni převážně do funkcí městské správy a nově zřízeným ukrajinským milicím byla ze začátku ponechána značná volnost. Jak vyplývá z archivů, na samotné likvidaci spoluobčanů se ukrajinské milice většinou přímo nepodílely. Byly jim spíše přidělovány druhotné, méně důležité úkoly. Popravy v Babí Jaru pak prováděly zvláštní oddíly SS Einsatzgruppen a částečně se podílely i některé jednotky wehrmachtu.

Ne vše je však vždy jen černobílé. Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy jednotliví obyvatelé Kyjeva mermomocí zachraňovali a ukrývali pronásledované spoluobčany, většinou židovského původu, a s nasazením vlastních životů je chránili před zastřelením.

Odboj tvrdě odporoval

Německá okupační vojska vstoupila do Kyjeva 19. září roku 1941 a hned následující den již vojáci odváděli celé skupiny sovětských zajatců do rokle Babí Jar, kde je nemilosrdně popravovali. Při první velké vlně zatýkání byli likvidováni převážně političtí pracovníci, sovětští a straničtí funkcionáři. Dále také členové odboje tvořeného převážně příslušníky NKVD, vojáky Rudé armády a členy komunistické strany, kteří zůstávali ve městě.

Odboj vyhazoval do vzduchu důležité budovy, kde se usadili nacističtí státníci, a zakládal ve městě požáry. Německá armáda postupovala vůči odboji velmi tvrdě. Ze sabotáží namířených proti Němcům byli paušálně obviněni židé, na základě čehož bylo vydáno nařízení týkající se likvidace židovského obyvatelstva. K vyhlazení židů a dalších národnostních menšin byly určeny speciální SS Einsatzgruppen.

Devět dní poté, co Němci vtrhli do Kyjeva, se v ulicích města objevily plakáty s výzvou adresovanou židovskému obyvatelstvu. Oznámení bylo psané rusky, ukrajinsky a německy a vyzývalo všechny židy žijící ve městě či jeho blízkém okolí, aby se 29. září přesně v 8 hodin ráno dostavili na roh Mělnikovovy a Doktěrivské ulice.

S sebou si měli vzít pouze to nejzákladnější, především doklady, cennosti a teplé oblečení. Kdo by snad toto nařízení neuposlechl, byl by zastřelen. Trest smrti měl také postihnout každého, kdo by vniknul do domů židovských obyvatel a odcizil jejich majetek.

Babí Jar jako symbol holocaustu

Obří dav čítající ženy, muže, starce, a dokonce i děti se 29. září opravdu sešel na určeném místě. Lidé byli rozděleni do několika skupin po zhruba 500–600 lidech a příslušníci SS je začali postupně odvádět směrem k Babí Jaru. Pod dohledem ukrajinských milicí byli zajatci připraveni o své doklady, byly jim odebrány všechny cennosti a museli se vysvléci. Odmítnutí příkazů nebylo tolerováno.

V naprosté potupě, svlečeni donaha a k smrti vystrašeni, byli vězni hnáni dolů ze svahu, kde jeden vedle druhého uléhali s obličeji k zemi. Roklí zněly téměř nepřetržité výstřely, jak byli z automatických zbraní stříleni do zátylků. Nacisté takto popravovali na asi třech místech v rokli zároveň a každá další skupina vězňů musela ulehnout na již mrtvá těla svých spoluobčanů. V noci pak byly hromady těl zasypávány pískem a hlínou.

Během jednoho dne stačili Němci zabít asi dvě třetiny shromážděných zajatců, tedy kolem 22 000 lidí. Ti, kteří zůstali naživu, byli zahnáni do nedalekého opravárenského závodu, kde přenocovali, a na smrt byli posláni následujícího dne. Během pouhých dvou dní bylo zabito kolem 33 000 civilních obyvatel Kyjeva, z naprosté většiny se jednalo o židy. Masové střílení pokračovalo i ve dnech následujících, cílem se stal kdokoliv, kdo se jen trochu vymykal nacisty stanovenému normálu. K 12. říjnu 1941 bylo zabito na 55 000 osob.

Z výcvikového tábora koncentrák

Jen pár kroků od okraje rokle Babí Jar se nacházel bývalý letní výcvikový tábor, který disponoval střelnicí i kasárenskými budovami. Němci z něj vybudovali tábor koncentrační, jednalo se o jednu z 53 poboček koncentračního tábora Sachsenhausen. Jako většina ostatních koncentračních táborů, i tento sloužil částečně jako tábor pracovní. Nacisté byli důmyslnými hospodáři a než poslali vězně na smrt, využili jejich sil ke stavbě domů pro své důstojníky či k tahání povozů, když nestačil dobytek.

Přesto někdo dokázal masakr přežít. Tehdy třicetiletá Dina Proničevová nejprve přesvědčila Němce, že není židovka, ti ji nechali být. Později si uvědomili, že je svědek, a přivedli ji na popravu. S povelem ke střelbě skočila mezi ostatní mrtvé a nebyla zasažena. Zůstala ležet do tmy a podařilo se jí uprchnout. Později vypovídala: „Lidé zešedivěli během pár vteřin, matky přicházely o rozum, když jim nacisté vytrhávali nemluvňata z náruče a házeli je za násep z písku. Nahé lidi seřadili v zástupech po dvou či třech a odváděli je za hráz z písku. Lidé se odtud nevraceli.“

Systematická likvidace vybraných skupin ukrajinského obyvatelstva pokračovala v Babí Jaru i během zimy 1941, frekvence poprav se však poněkud zmírnila. V červenci roku 1942 byl pak vydán rozkaz k zlikvidování stop po popravách vykonaných německými jednotkami. Pro tento úkol vznikl Oddíl 1005, tvořený skupinou vězňů v čele s pěti příslušníky SS, specialisty na zametání stop po hromadných masakrech. Všichni vězni Oddílu 1005 byli vždy po skončení prací v určitém místě rokle zastřeleni a jejich místa zaujala další skupina.

Znáte někoho, jehož rodina se stala obětí nacistického pronásledování? Jaký je její příběh?

Zdroj: Britanicca, Ushmm