Nacistický vůdce opakovaně zasahoval do plánování vojenských operací a nebral ohled na názory velitelů. Často tím přispěl k vítězství nad jeho vojsky.
Situace Německa nebyla na začátku roku 1945 vůbec růžová. Spojenci na západě stáli na hranicích Německa a nacistická ofenziva v Ardenách zcela selhala. Na východě se pak Sovětský svaz přibližoval k Berlínu, zabral Balkán, tlačil se do Maďarska a na Slovensko. Jedinou logickou možností bylo se pokoušet o zoufalou obranu, která způsobí útočníkovi velké ztráty. Adolf Hitler se ale rozhodl, že spustí další ofenzivu, již nazval Jarní probuzení.
Ropa byla pro Německo klíčová
Tato ofenziva byla plánována v Maďarsku nedaleko jezera Balaton. Jedním z důvodů, proč se pro ni Německo rozhodlo, byla nejen snaha se pokusit o nějaké velké vítězství a zvrat, aby získal čas. V oblasti se nacházela naleziště ropy, která v té době jako jediná byla Německu dostupná, protože rumunská ropná pole již Rudá armáda dobyla. Západní spojenci také útočili na výrobu syntetického paliva a každá kapka pohonných hmot tak měla doslova cenu zlata.
Na to, aby Německo takovou ofenzivu v Maďarsku provedlo, nemělo dostatek sil. Bylo proto nucené stáhnout sem své nejlepší jednotky. To byla především 6. tanková armáda SS pod vedením známého velitele Seppa Dietricha. Ta sice za sebou měla porážku v Ardenách, ale měla být co nejrychleji doplněna a poslána do Maďarska. Ačkoli se s ní původně počítalo pro obranu Berlína před postupujícími Sověty, dostal útok přednost.
Německo nutně potřebovalo udržet plány na jeho ofenzivu v tajnosti. Jednotky se proto začaly postupně přesunovat a doplňovat, a to i tanky, jako byl Tiger II. Měly na sobě i falešná označení, aby nikdo nepoznal, že elitní divize SS míří do Maďarska. Přesun a doplnění se podařily asi během měsíce, což byl v situaci nacistů velmi pozoruhodný výkon. Ovšem v polovině února Němci potřebovali zlikvidovat sovětské předmostí u řeky Gran a nasadili některé jednotky zde. Sověti se tak o jejich přítomnosti dozvěděli.
Rudá armáda začala budovat obranu
Celkem dobře odhadli, o co se budou chtít nacistické jednotky pokusit, a proto začali budovat hloubkovou protitankovou obranu a přisouvat posily, které by německý útok zastavily, aby pak mohly převzít iniciativu. Německý plán byl v podstatě jednoduchý. Hlavní útok měl být veden směrem na jih mezi Balatonem a jezerem Velence. Po průniku k Dunaji se měl jeden směr obrátit k Budapešti a osvobodit ji. Druhý pak pokračovat dále na jih.
Další jednotky měly útočit západně od Balatonu. Poslední směr byl z jihu, kde Němci stále drželi pozice. Cílem bylo v oblasti obklíčit vojska 3. ukrajinského frontu, zničit je a území zajistit. Případně se pokusit až o útok na Rumunsko, s cílem opět získat zdejší ropná naleziště. I když mnozí velitelé namítali, že by bylo lepší poslední silné útvary Německa použít při obraně a upozorňovali na riziko možného sovětského útoku na Vídeň, Hitler na jejich rady nedbal. Němci měli pro přímý útok přes čtvrt milionu mužů a 650 tanků.
Útok byl zahájen 6. března. Dobře se vlastně vyvíjel jen ve směru mezi dvěma maďarskými jezery. Na dalších místech se připravené sovětské obraně dařilo útoky zadržovat. Ta měla vytvořen systém vyvinutý již v bitvě u Kurska, kdy tanky byly nuceny najet do určitých zón, kam se na ně pak snesla palba z několika stran. Sověti využívali masivně svého dělostřelectva a do oblasti začali přisouvat posily.
Tanky se brodily bahnem
Během deseti dnů útoku se německým jednotkám 6. tankové armády SS podařilo proniknout až do hloubky 30 kilometrů, ale sovětská obrana byla ještě širší. Postup nejenže komplikovala houževnatá obrana, ale i počasí. Na začátku března se oteplilo, rozmrzla půda a německé jednotky se tak doslova prodíraly hromadami bahna. Volání velitelů o odložení operace nikdo nevyslyšel.
Sověti naopak začali dělat to, čeho se někteří nacističtí velitelé obávali. Severně od maďarských jezer začali soustřeďovat síly, které měly přejít do útoku. V případě jeho úspěchu by jednotkám 6. tankové armády SS hrozilo obklíčení. Již 12. března se německý postup v podstatě zastavil a nacisté museli v dalších dnech odrážet větší množství sovětských protiútoků.
Rudá armáda útočí a proniká do Rakouska
Němečtí velitelé si byli shromažďování jednotek vědomi a požadovali stažení od obranných pozic. Jejich obavy se naplnily 16. března, kdy sovětské síly přešly do mohutného útoku. V tu chvíli se německé jednotky začaly stahovat do připravených pozic, ale nápor se jim zadržet nedařilo. Rudé armádě se na začátku dubna podařilo proniknout na území Rakouska a zbytky 6. tankové armády se začaly připravovat na obranu Vídně.
Na severu také začal sovětský útok směrem na Berlín, kde najednou scházely jednotky, které původně měly tento nápor zadržet. Již 20. dubna se sovětské armády ocitly na dostřel hlavního města Německa, a nakonec ho obklíčily. Hitler 30. dubna spáchal sebevraždu a 8. května Německo kapitulovalo. Od Jarního probuzení již nemělo síly na žádný útok a pouze se bránilo.
Jak rozumný byl plán ofenzivy v Maďarsku?
Zdroj: WarfareHistoryNetwork, MilitaryHistory
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 26908
Události
|
PŘEČTENÍ: 34418
