První bojové nasazení stíhaček P-38 Lightning za druhé světové války

Výcvik prvních pilotů P-38 Lightning probíhal ve velmi nehostinném prostředí Aleut. I to možná přispělo k velice úspěšnému boji proti japonským letcům.

i Zdroj fotografie: Airwolfhound / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Slavný stíhací letoun P-38 Lightning neboli dvouocasý ďábel prodělal svůj první bojový křest jako každé bojové letadlo. Jeho potenciál sliboval při testech mnohé, ale zkrátka musel začít své přednosti ukazovat i v reálném boji. Americké letectvo se proto rozhodlo nasadit jeho první stíhací verze v boji s Japonci na bojišti v Aleutách.

Příprava na první zkoušku v boji začala výcvikem

Letecká složka USAAC oceňovala na novém stíhači jeho dolet a dvoumotorovou koncepci, která zajišťovala větší bezpečnost pilota v boji i během samotného letu. Zvolený typ P-38E svými parametry v roce 1942, kdy byl poprvé nasazen, převyšoval výkony i výzbrojí na zvoleném bojišti všechny japonské letouny, jež v daném prostoru mohli Japonci nasadit.

Protože v létě 1942, kdy se první P-38 objevily na Aljašce a na základnách na Aleutách, Japonci z oblasti již stahovali svůj hladinový svaz s letadlovými loděmi Rjúdžó a Dunjó, jedinými protivníky Američanů byly většinou jen plovákové verze Zera neboli Nakadžima A6M2-N Rufe, případně jiné plovákové letouny či létající čluny. Tehdy byly první americké stíhačky na Aljašce a na Aleutách nejdříve P-36A a P-40E.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
P-38 Lightning za druhé světové války

Až v červnu 1942 přibyly i první P-39 a konečně také P-38E. Útvar vyzbrojený prvními P-38 vznikl v lednu 1941 na základně Hamilton Field v Kalifornii jako 54. Pursuit Squadron. Přes Portland v Oregonu se přemístil do Washingtonu na základnu Paine Field, kde svůj výcvik dokončil. Nebylo to jednoduché, naprostí nováčci měli zpočátku před P-38 respekt, který zvětšilo během jejich výcviku i několik nehod s tragickými následky.

Až když přišel do Washingtonu col. Ben Klesey, jeden ze zkušebních pilotů firmy Lockheed, a osobně trénoval a školil nové piloty prvních P-38E, nabyli piloti prvních P-38 sebedůvěry a naučili se nejen letoun bezpečně ovládat, ale i využívat jeho možnosti. A tak v dubnu 1942 byla jejich jednotka označena jako operační a zahájila přesun. Konečný cíl – Aljaška a Aleuty.

První kroky 54. FS v zemi ledu a sněhu

V dubnu 1942 při přejmenování útvarů letectva v rámci osamostatnění USAAF se změnil i název 54. PS na 54. Fighter Squadron neboli 54. FS. V květnu 1942 už byl útvar na přesunu, kupodivu nejdříve na jih do Burbanku, kde jejich nové P-38E dostaly jako jedny z prvních speciální instalaci pro používání přídavných nádrží. Běžným vybavením Lightningů to však bylo až od verze P-38F.

Po této modifikaci se útvar přesunul na Aljašku. Nakonec všech 30 pilotů přes dvojí mezipřistání v Kanadě přistálo se svými P-38E na letišti Elmendorf Field. Od 31. května zde vstoupili do bojové pohotovosti. Dne 3. června 1942 poprvé vyletěli na bojovou misi, první pro letouny P-38 během druhé světové války. Šlo o hlídkování v oblasti nad Cookovým zálivem u města Anchorage, kde byl ohlášen útok japonského palubního letectva.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
P-38 Lightning

Vzápětí se jednotka rozdělila na tři části, tvořené jednotlivými letkami. První letka zůstala na Elmendorf Field, druhá a třetí přeletěly na předsunuté letiště Thornborough Field základny Fort Randal (západní pobřeží Aljašky) a letiště Cape Field základny Fort Glen na ostrově Unalaska v Aleutách.

Pro piloty to bylo velmi náročné

Nováčci na P-38E v bojích sbírali zkušenosti pomalu. Proti nim stáli nejen Japonci, kteří v dané oblasti neprojevovali po počátečních útocích nijak velkou aktivitu, ale především počasí. Pusté vulkanické ostrovy kromě krátkého severského léta znají jen déšť, mlhu, prudké změny počasí a intenzivní sněžení za silných větrů, či dokonce bouří. Nejčastější teplota v oblasti na letištích se pohybovala kolem -5 až -10 stupni celsia.

Za těchto podmínek a z důvodů nízké kvality letištní sítě v oblasti jak materiálně, tak povrchů drah (upravit sopečný tuf na hladkou a rovnou plochu letiště prostě dokonale nešlo) provázelo službu prvních P-38 (ale i ostatních typů letounů v oblasti Aleut) velké množství havárií a technických problémů. Bohužel stinnou stránkou této skutečnosti bylo, že to většinou odskákali i piloti.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
P-38 muzeum

Z prvních 30 letců na P-38 zbyla po roce naživu jen asi polovina. Přes všechny problémy technického rázu, přes mizerné počasí a omezenou činnost japonského letectva však 54. FS udržela vysokou morálku. V hlášení brig. generála Butlera veliteli letectva gen. Arnoldovi se dokonce objevila věta, v níž si generál postěžoval, že piloti 54. FS jsou pěkně divocí.

Velmi agresivně pronásledují jak nepřítele, tak jakékoli vlastní letadla, na která narazí. Nakonec ale i 54. FS přispěla k dosažení jasné vojenské i vzdušné převahy Američanů na Aleutách nad Japonci. Také zaznamenala historicky první sestřel nepřátelského letadla zbraněmi stíhače P-38 v historii.

Cesta k prvnímu sestřelu nepřátelského letadla

Z letiště Cape Field na ostrově Unalaska, kam se do konce července 1942 přesunuly 2/3 celé 54. FS, odstartovali dne 4. srpna 1942 piloti P-38E Kennet Ambros a Stanley Long v rámci jedné ze tří hlídek. Byli doprovázeni kvůli navigaci letounem B-17E ke hlídkování nad přístaviště US NAVY Nazan Bay ostrova Atca. Tam však ve stejné době mířily tři japonské velké čtyřmotorové hydroplány H6K4 Mavis od Tókó Kókútaj z atolu Kiska

Ty měly za úkol bombardovat dané přístaviště a zničit v něm americké lodě, především základnu hydroplánů Catalina. První spatřila Japonce patrolující B-17E a upozornila na ně rádiem stíhače. Piloti s nimi vystoupali do výše 6 700 metrů a spatřili trojici nalétávajících japonských hydroplánů letících podél pobřeží ostrova Atca k zátoce Nazan ve výšce cca 2 100 metrů.

iZdroj fotografie: Pixnio
Ostrov Unalska

Když na ně Američané vzápětí zaútočili, japonská letadla se obrátila a dala se ihned na útěk, přičemž poklesla do výšky cca 500 metrů, protože tam se mohla skrýt v útržcích mlhy vystupující z mořské hladiny. Američtí piloti se snažili útočit na hydroplány zepředu a z boku, protože zadní polosféru H6K chránil japonský střelec s kanónem 20 mm, který byl velmi přesný a nebezpečný. Ambrose prvním útokem minul.

První sestřel 4. srpna 1942

Long z boku zasáhl dokonce dva hydroplány najednou. U toho vpravo letícího viditelně zasáhl kabinu, která se zbortila. Druhým náletem Long poškozený stroj dorazil, a tak poté mohl sledovat, jak se nekontrolovatelně zřítil do moře. Toto mu potvrdil i jeho kolega, jenž vzápětí zasáhl a zapálil motor na křídle druhého japonského hydroplánu. Požár se rychle rozšířil na celé křídlo a hořící hydroplán Mavis se též zřítil do moře.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
Výroba P-38

Třetí H6K prozatím unikl v mlze a mracích. Nicméně stíhači na P-38 měli dost paliva na to, aby se dále pokoušeli třetího Japonce najít a zničit. Zamířili k atolu Kiska v japonských rukách s nadějí, že po cestě japonské letadlo naleznou. Podle jejich hlášení se tak stalo asi o 25 minut později, ale přes potvrzené zásahy se jim třetí japonský hydroplán zničit a sestřelit nepodařilo. Přesto se den 4. srpna 1942 stal historickým datem, kdy poprvé letoun typu P-38 za druhé světové války sestřelil první nepřátelské letadlo.

V Evropě se to podařilo až 14. srpna 1942, kdy se americké jednotky s P-38 na přesunu do Evropy krátce zastavily na Reykjavíku, přičemž při hlídkovém letu sestřelil cca 8 km od ostrova Grótta u Reykjavíku pilot P-38F, Elza Sahahan, německý průzkumný čtyřmotorový letoun Fw-200C Condor, tehdy ještě v součinnosti s jiným letcem na stíhačce P-40. Dodnes je zachováno na světě 8 kusů letuschopných P-38 v muzeích i v soukromých rukách.

Jak moc P-38 přispěly k porážce Japonska za druhé světové války?

Zdroj: LockheedMartin, Autorský komentář Ivo Pujmana
Diskuze Vstoupit do diskuze
131 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Západ může reagovat na jaderný krok ruského prezidenta hned několika způsoby
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Jak je možné, že lidé přežili dobu ledovou: Museli být kreativní, zruční a dokonale sehraní
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Šťáva z kysaného zelí je pro tělo ultimátní zázrak. Mimo jiné podporuje hubnutí a ocení ji také diabetici
adbz.cz
adbz.cz
Zázvor je na podzim a v zimě k nezaplacení. Vypěstovat ho je hračka, navíc má až 3krát větší sílu než ten z obchodu