Republika vznikla kvůli omylu? Pražané si 28. října spletli Andrássyho nótu s kapitulací Rakouska-Uherska

Prahou se 28. října 1918 začala šířit zpráva, na kterou lidé čekali celé roky: Rakousko-Uhersko kapitulovalo. Na Václavském náměstí se objevily české prapory, z uniforem mizely císařské odznaky a ulice zaplnily davy oslavující konec monarchie. Jak připomíná Národní muzeum, zpráva o kapitulaci byla chybná. Rakousko-Uhersko toho dne ještě nekapitulovalo; skutečné příměří bylo podepsáno až 3. listopadu 1918.

Spouštěčem pražského nadšení byla takzvaná Andrássyho nóta. Rakousko-uherská vláda v ní přijala Wilsonův postoj k právům Čechoslováků a Jihoslovanů, oznámila připravenost zahájit mírová jednání a požádala o okamžité příměří na všech rakousko-uherských frontách. Nebyla to kapitulace. V atmosféře rozpadající se monarchie však zněla velmi podobně jako její přiznání porážky.

Na vývěsce visela nóta, Praha četla kapitulaci

Text nóty byl ráno vyvěšen na budově redakce Národní politiky na Václavském náměstí. Podle rekonstrukce Národního muzea přišla zároveň krátce po deváté hodině z Vídně mylná telefonická informace, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo. Lidé zveřejněnou nótu pochopili stejným způsobem a zpráva se rychle šířila Prahou.

Není těžké pochopit proč. Andrássyho nóta neříkala, že monarchie pouze nezávazně uvažuje o míru. Rakousko-Uhersko v ní oznámilo, že přijímá Wilsonův nový postoj k národům monarchie, považuje překážky zahájení jednání za odstraněné a je připraveno jednat o míru i okamžitém příměří.

Právě otázka národů byla pro budoucnost monarchie zásadní. Americký prezident Woodrow Wilson totiž už v odpovědi z 19. října 1918 Vídni sdělil, že dřívější příslib pouhé autonomie národům Rakouska-Uherska už nestačí. Spojené státy mezitím uznaly Československou národní radu jako faktickou válčící vládu a podle amerického stanoviska měli sami Čechoslováci rozhodnout, jaké uspořádání odpovídá jejich právům a představě o budoucnosti.

Pražané tedy udělali chybu v jednom konkrétním bodě: mírovou nótu zaměnili za již hotovou kapitulaci. V širším odhadu, že moc habsburské monarchie rychle končí, však příliš daleko od skutečnosti nebyli.

Československo už před 28. říjnem nebylo jen snem

Právě tady je zavádějící tvrdit, že Československo vzniklo kvůli náhodnému nedorozumění na Václavském náměstí. Proces vedoucí k samostatnému státu byl v té době mnohem dál.

Spojené státy už 3. září 1918 uznaly Československou národní radu jako de facto válčící vládu oprávněnou řídit politické a vojenské záležitosti Čechoslováků. Americké prohlášení přitom výslovně odkazovalo i na existenci organizovaných československých armád bojujících proti Německu a Rakousku-Uhersku.

Československá prozatímní vláda byla následně ustavena v říjnu a 18. října vyhlásila nezávislost. Tento sled událostí uvádí přímo americké ministerstvo zahraničí. Téhož dne Masaryk zaslal ministru zahraničí Robertu Lansingovi deklaraci československé nezávislosti spolu s oznámením, že československá vláda už byla vytvořena.

Ani domácí politici nezačali nový stát vymýšlet ráno 28. října. Národní muzeum uvádí, že zákony budoucího Československa byly promýšleny už od jara 1918. Alois Rašín, Přemysl Šámal a Ferdinand Pantůček během srpna a září připravovali návrh základního zákona a v noci z 27. na 28. října Rašín načrtl normu, která měla při převzetí moci zachovat právní kontinuitu.

Omyl tedy nevytvořil československou samostatnost. Vytvořil mimořádně příznivý okamžik, v němž mohl už připravovaný převrat proběhnout rychleji, než jeho aktéři ještě před několika hodinami očekávali.

Muži 28. října už nemuseli dav přesvědčovat

Zatímco se ulice plnily lidmi, Národní výbor začal přebírat skutečnou správu země. Kolem poledne se Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup a Jiří Stříbrný vydali na pražské místodržitelství. Podle archivu Poslanecké sněmovny zde oznámili, že Národní výbor přebírá veřejnou správu a dosavadní právní předpisy mají do dalšího rozhodnutí zůstat v platnosti.

Večer následoval rozhodující právní krok. Národní výbor schválil první československý zákon, později publikovaný jako zákon č. 11/1918 Sb. Jeho text oznamoval vznik samostatného československého státu, zachovával dosavadní zákony a podřizoval úřady Národnímu výboru. Návrh připravil Alois Rašín už předchozí noc.

Je tu navíc jeden detail, který dnešní zkratka „28. října vznikla republika“ poněkud zakrývá. Jak upozorňuje Národní muzeum, první zákon ještě republikánskou formu státu definitivně neurčil. Československo bylo 28. října vyhlášeno jako samostatný stát.

Republikánská forma byla veřejně potvrzena až 14. listopadu 1918, kdy Revoluční národní shromáždění prohlásilo Československo republikou a zvolilo Tomáše Garrigua Masaryka prezidentem. Průběh této schůze zachycuje historický archiv Poslanecké sněmovny.

Omyl byl důležitý. Bez něj by ale samostatnost nezmizela

Představa, že několik Pražanů špatně přečetlo diplomatickou nótu a tím vlastně nechtěně založilo stát, je výborný historický příběh. Jenže zaměňuje spouštěč událostí jednoho dne za příčinu několikaletého procesu.

Mylná zpráva o kapitulaci měla reálný význam. Pomohla vyhnat lidi do ulic, vytvořila atmosféru definitivního konce starého režimu a dala převzetí moci mimořádnou dynamiku. Rašín později vzpomínal, že když představitelé Národního výboru dorazili na Václavské náměstí, Praha už byla vzhůru, všude vlály prapory a vojáci odstraňovali z čepic císařské symboly. Jeho vzpomínku připomíná Národní muzeum.

Jenže československý projekt měl v té chvíli zahraniční reprezentaci, kterou Spojené státy už 3. září uznaly jako de facto vládu, měl prozatímní vládu, deklaraci nezávislosti, domácí Národní výbor a předem připravované právní mechanismy pro převzetí moci.

Rakousko-Uhersko navíc v samotné Andrássyho nótě přijímalo Wilsonův nový postoj k československým a jihoslovanským právům a žádalo okamžité příměří.

Proto je přesnější říci něco méně senzačního, ale historicky zajímavějšího: Československo nevzniklo kvůli omylu. Omyl však pomohl určit, jak přesně vypadal den, který jsme si později zvolili za okamžik jeho vzniku.

Kdyby Pražané ráno 28. října Andrássyho nótu přečetli chladně jako diplomatickou nabídku k okamžitému příměří, možná by se události toho dne rozbíhaly pomaleji. To už je kontrafaktuální úvaha a nelze ji dokázat. Lze ale doložit, že československá zahraniční reprezentace byla před 28. říjnem mezinárodně uznávána, měla vytvořenou prozatímní vládu a vyhlásila nezávislost, zatímco doma existovaly připravené plány pro převzetí moci. Rakousko-uherské příměří bylo nakonec podepsáno 3. listopadu 1918.

Historický paradox 28. října tedy nespočívá v tom, že by Československo vzniklo omylem. Spočívá v tom, že dlouho připravovaný politický převrat dostal svůj rozhodující pouliční impuls také díky zprávě, která nebyla pravdivá.