„V roce 1914 lidé věřili v rychlý konec.“ Rusové se opírají o historii a straší zničením Evropy, na které nemají sílu

Steve Jermy seděl v červenci 2026 před kamerou Tucker Carlson Show a kreslil mapu budoucí války, ve které ruské hypersonické střely dopadají na ropné terminály v Rotterdamu, na britské zbrojovky a na plynové uzly po celé západní Evropě. Scénář zněl apokalypticky. Jenže mezi schopností Evropě ublížit a schopností ji zničit leží propast, kterou žádná ruská raketa nepřeklenuje.

Kdo mluví o roce 1914 a proč

Paralelu s první světovou válkou v rozhovoru nevytáhl žádný ruský politik ani generál. Vytáhl ji sám Jermy, bývalý velitel Royal Navy, který dnes komentuje obranu a energetiku. Odkazuje přitom na knihu Barbary Tuchmanové The Guns of August, o tom, jak se Evropa v létě 1914 řítila do konfliktu, o němž všichni věřili, že skončí do Vánoc. Skončil o čtyři roky později a kontinent ležel v troskách. Jermyho pointa není historická přednáška. Je to varování: politické elity mohou podcenit eskalaci s jadernou mocností stejně, jako ji podcenily před sto deseti lety. Rusové tuto historickou paralelu sami aktivně nepoužívají, ale ruská státní rétorika o „nepřijatelných důsledcích“ pro Západ pracuje s podobnou logikou strachu.

Co přesně znamená „zničení Evropy“

Jermy nemluví o ruských tancích na Champs-Élysées. Jeho scénář je chirurgičtější a v jistém smyslu děsivější: Rusko podle něj může jako odvetu za hlubší evropské zapojení do války na Ukrajině zasáhnout raketami kritickou infrastrukturu.

Konkrétně jmenuje:

• Zbrojní výrobu – továrny na drony a rakety v Británii, Francii a Německu.
• Energetické terminály – LNG přijímače typu Milford Haven ve Walesu nebo Rotterdam.
• Širší energetickou síť – ropovody, rozvodny, přečerpávací stanice.

Není to fantazie vytržená ze vzduchu. Podle Mezinárodní energetické agentury Rusko na Ukrajině systematicky ničí energetickou infrastrukturu od podzimu 2022 a škody jen na elektrizační soustavě přesáhly 260 miliard korun. Metoda je ověřená. Otázka zní, jestli by ji Moskva přenesla na území NATO, a jestli na to má kapacitu v kontinentálním měřítku.

Proč Rusko na zničení Evropy nemá sílu

Tady končí Jermyho scénář a začínají tvrdá čísla. Hrubý domácí produkt Evropské unie dosáhl v roce 2025 podle Eurostatu hodnoty 18,8 bilionu eur. Rusko mělo podle Světové banky HDP 2,2 bilionu dolarů, zhruba osmkrát méně. Evropská část NATO a Kanada navíc v roce 2025 zvýšily obranné výdaje meziročně téměř o pětinu, jak uvádí červencová zpráva NATO.

Rusko vede válku na Ukrajině déle než čtyři roky a nedokázalo konvenčně zlomit zemi s třetinovým počtem obyvatel a zlomkem svého rozpočtu. Představa, že by současně dokázalo vojensky rozvrátit celý kontinent s půl miliardou lidí, desítkami armád a jaderným arzenálem Francie a Británie, neodpovídá žádné realistické kalkulaci.

To neznamená, že hrozba neexistuje. Znamená to, že má jinou podobu, než jak ji Jermy prezentuje v nejdramatičtější verzi. Rusko umí Evropě způsobit drahé, bolestivé a politicky destabilizující rány: sabotáže podmořských kabelů v Baltu, kybernetické útoky na rozvodné sítě, případně selektivní raketové údery na izolované cíle. NATO proto v lednu 2025 spustilo misi Baltic Sentry na ochranu kritické infrastruktury a Evropská komise posiluje odolnost energetických sítí proti hybridním útokům. Ale „zničení Evropy“ jako celku? Na to by Moskva potřebovala jinou ekonomiku, jinou armádu a jiný svět.

Co z toho plyne pro Česko

Česká republika zůstává energeticky dovozně závislá; ministerstvo průmyslu uvádí celkovou dovozní závislost 39,5 procenta za rok 2024. Jenže příběh se mění rychleji, než by se zdálo. Po rozšíření ropovodu TAL-PLUS může západní trasa dodat až osm milionů tun ropy ročně, což plně pokrývá českou spotřebu bez jediné kapky z Družby. V roce 2025 sice ještě necelých osm procent dovezené ropy pocházelo z Ruska, ale infrastrukturní náhrada už existuje.

Obranná strategie České republiky z roku 2023 označuje odolnost vůči ruskému nepřátelskému působení za bezpečnostní prioritu. Bezpečnostní informační služba ve výroční zprávě za rok 2024 upozorňuje na pokusy aktérů především z Ruska a Číny testovat odolnost české kritické infrastruktury. Hrozba je reálná, ale má podobu sabotáží, kyberútoků a cenových šoků, ne raketového bombardování Prahy.

Kde Jermy přestřeluje

Několik jeho klíčových tezí stojí mimo hlavní expertní proud. Tvrdí, že systém Patriot má pouze tříprocentní účinnost; odkazuje přitom na kontroverzního amerického fyzika Teda Postola. Britský think-tank RUSI přitom označuje Patriot PAC-3 a francouzsko-italský SAMP/T za jedinou efektivní obranu Ukrajiny proti ruským balistickým střelám, byť upozorňuje na klesající zásoby interceptorů. Ukrajinské ministerstvo obrany hodnotí PAC-3 jako nejúčinnější prostředek proti hrozbám typu Kinžal nebo Zirkon. Tříprocentní účinnost je menšinový, sporný odhad, ne fakt.

Podobně zjednodušuje Jermy příběh o mírových jednáních z jara 2022, když naznačuje, že dohoda byla hotová a Boris Johnson ji shodil. Analytici Samuel Charap a Sergej Radčenko, kteří istanbulská jednání podrobně zkoumali, popisují složitější obraz: návrh z dubna 2022 nechával obě strany daleko od shody v klíčových otázkách a mezi faktory krachu řadí ruský neúspěch u Kyjeva, masakr v Buči, otevření západních dodávek zbraní i Zelenského vlastní rozhodnutí pokračovat v odporu.

Rusko má schopnost Evropě ublížit: zdražit jí energii, vyřadit lokální infrastrukturu, vyvolat paniku. Ale kontinent s osmnáctinásobkem ruského HDP, rostoucími obrannými rozpočty a jaderným odstrašením dvou vlastních mocností není prostor, který lze „zničit“ konvenčními raketami. Rok 1914 je silná paralela pro riziko eskalace. Pro poměr sil v roce 2026 už ale neplatí.