Samopal MAS 1938. Zbraň, kterou zastřelili Mussoliniho. Při vývoji ve Francii se řešila vysoká spotřeba munice

Zbraně francouzské výroby jsou obecně méně známé, sběrateli možná i opomíjené. Mezi nimi je však řada zajímavých typů, které se zapsaly do historie.

i Zdroj fotografie: Národní historické muzeum Albánie / Public domain
                   

Dlouho se mělo za to, že italského diktátora zastřelili levicoví partyzáni samopaly Sten nebo Beretta. Jenže desítky let po válce se ukázala pravda. Vražednou zbraní tehdy byl samopal MAS 1938, který navíc získal albánský diktátor Enver Hodža od italského partyzána Waltera Audisio. Zbraň se následně dostala do Albánského národního historického muzea a informace o její historii zveřejnila BBC roku 2004.

Samopal pro nepříliš dobré střelce

I tak je kolem Mussoliniho smrti, jež byla spíše vraždou než popravou, řada otazníků. Někteří historici se domnívají, že byl umlčen britskou tajnou službou, aby nemohl odhalit před řádným soudem fakta nepříjemná pro politické celebrity spojenců. Francie patří neoddiskutovatelně mezi světové zbrojní velmoci. Je tomu tak již stovky let. Domácí zbrojní průmysl měl schopné konstruktéry ve třech centrech vývoje pěchotních zbraní.

Jednalo se o státní zbrojovky MAC (Manufakture Nationale d´Armes Chatellerault), MAT (Manufakture Nationale d´Armes Tulle) a MAS (Manufakture Nationale d´Armes Saint Étienne). Popud k výrobě samopalu nedala však pěchota, ale dělostřelectvo. Jedná se o důkaz odborné natvrdlosti vedoucích funkcionářů, kteří se navíc obávali vysoké spotřeby munice. Podobně postupovali odpovědní úředníci u nás, kde samopaly zůstaly snem vojáků. Pěchota měla vybojovat případnou válku puškami z 19. století a zalezlá v opevněních.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK
Detail pouzdra závěru

Francouzští dělostřelci však potřebovali zbraň, která by je na rozdíl od rozměrných opakovaček neomezovala při obsluze děl. Správně pochopili, že dostřel klasických vojenských pušek s výkonnými náboji je v praxi nesmysl. Málokterý voják zasáhl v ležící poloze s úspěchem terč na vzdálenost 100 m a za pohybu střílel ,,pánubohu do oken”. Malá rychlost střelby spíše nahrávala protivníkovi. Pokud navíc neměla pěší jednotka kulomety, její bojeschopnost byla mizivá.

Samopal umožňoval vedení boje na reálnou vzdálenost a počet vystřelených ran zvyšoval pravděpodobnost zásahu i nepříliš dobrým střelcem. První francouzský samopal se objevil již roku 1921. Vyvinula ho Sekce technického oddělení dělostřelectva STA (Section Technique de l´Artillerie). O čtyři roky později vyvinula zbrojovka MAS samopal MAS 1924. Samopaly byly funkční, ale odpovědní funkcionáři armády neprojevili zájem.

Až pro další válku

Koncem 30. let si již někteří francouzští politici uvědomili, že válka je na dohled. Zjistili, že chybí nejen moderní letadla a dostatečné kapacity k jejich výrobě, ale také kvalitní pěchotní výzbroj. Armáda neměla ani jeden samopal, a tak byl urychleně zadán vývoj. Zbrojovka MAS využila svého typu z roku 1924. Konstruktéři pouze zkrátili hlaveň, odstranili děrovaný plechový plášť kolem ní a zjednodušili spoušťový mechanismus vybavený dvěma spouštěmi.

Zbraň byla zavedena do výzbroje s označením MAS 1938. Zbraně se dostaly v malém množství k vojskům ve druhé polovině roku 1940. Většinou tvořily výzbroj velitelských jednotek. Okupace Francie výrobu dočasně ukončila, protože německé ozbrojené složky tuto zbraň nepřevzaly pro nekompatibilní munici. Roku 1942 však byla výroba obnovena, a to jak pro německý Waffenamt, tak pro armádu vlády ve Vichi a kolaborantské policejní formace.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK
Celkový pohled na MAS 38 zleva

Samopaly se možná dostaly i do výzbroje některých kolaborantských formací na Ukrajině, v Polsku a Jugoslávii. Zbraně se údajně vyskytovaly také v Indočíně, avšak pravděpodobně tam nebyla realizována výroba. Válečná produkce dosáhla 83 000 kusů, včetně roku 1945, tedy po osvobození. Z technického hlediska je třeba jako zajímavost uvést použití atypického náboje pro samopal MAS 1938. Samopaly MAS 1924 používaly náboj 9 mm Luger a 7,65 mm long.

Údajně probíhaly i zkoušky s náboji 9 mm Luger pro MAS 1924. MAS 1938 však používal náboj nesoucí označení .30 Pedersen podle svého amerického konstruktéra. Jednalo se právě o 7,65mm long. Zatímco v USA se prakticky neuplatnil, zavedla ho francouzská armáda pro svoje samonabíjecí pistole S.A.C.M. 35A a MAS 1935S. Poměrně výkonný náboj se dobře hodil také ke konstrukci samopalu.

Atypická zbraň

Výroba samopalů MAS 1938 byla ve větším rozsahu obnovena až v poválečném období. Dostaly se do výzbroje výsadkářů, cizinecké legie a vojensky organizovaných a kasernovaných policejních jednotek Gendarmerie. V rámci francouzské armády se opět dostaly do Indočíny. Byly používány prakticky po celou dobu války ve Vietnamu. Po odchodu Francouzů používal ukořistěné samopaly Vietcong. V malém množství se vyskytovaly ještě v době boje proti Američanům. Byly použity francouzskou armádou rovněž za války v Alžíru.

Výroba skončila roku 1950 a dala celkem 203 000 kusů zbraně, kterou dnes zná málokdo. Od roku 1949 je ve výzbroji francouzské armády a policie začaly nahrazovat samopaly MAT 49. Samopal MAS 1938 působí na první pohled subtilně. Jeho konstrukce je promyšlená z hlediska odolnosti a bojového použití, například atypická sklopná krytka uzavírající šachtu pro zásobník. Také pohyblivá krytka výhozného okénka, spojená s napínací pákou, tvoří ochranu před vniknutím nečistot do mechanismu.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK
Obrázek zbraně v bočním řezu ze služebního předpisu

Dvě sklopná hledí s označením 100 a 200 splývají s profilem těla zbraně. Díky tomu se mimo střelbu snižuje pravděpodobnost jejich poškození nebo nastřelení zbraně. Jednoduchá je rovněž rozborka, kterou lze provést bez nástrojů. Stačí stisknout odpruženou pojistku na spodku pažby, poté pažbou pootočit o zhruba devadesát stupňů. Následně je možné vyjmout vratnou zpruhu, nalézající se částečně v pažbě, a vytáhnout dynamický závěr a spoušťový mechanismus. MAS 1938 vlastně nemá ani mušku.

Na hlavni se nalézá nosič mušky, který mušku nenese, navíc je asymetricky vlevo od osy hlavně. Mušku v něm nahrazuje pouze svislý výřez. Zajímavá je rovněž pojistka. Zajištění závěru proti pohybu je možné pouze v přední poloze s využitím spouště, která má vzadu po stranách vybrání. S jejich pomocí lze spoušť sklopit vpřed, přičemž dochází ke zdvižení vypouštěcí páky, jež svým ozubem zapadne do vybrání v závěru a zablokuje jeho pohyb.

Odjištění se provede sklopením spouště vzad. Atypický je také závěr, i když nikoli svou konstrukcí. Jedná se o jeho umístění vůči hlavni. Osa závěru při pohybu a osa hlavně nejsou v jedné rovině. Závěr se vůči ose hlavně pohybuje vzad pod úhlem 10° dolů. Cílem byl pravděpodobně zvýšený odpor třením, který měl zpomalit kadenci.

Hlavní takticko-technická data:

Rozměry náboje 7,65 x 20 mm

Celková délka 631 mm

Hmotnost bez zásobníku 2,87 kg

Hmotnost zásobníku se 32 náboji 0,53 kg

Praktická rychlost střelby 120 ran/min

Úsťová rychlost střely 350 m/s

Jaké znáte další francouzské zapomenuté zbraně?

Zdroj: Autorský komentář MVK, Lidschun, R., Wollert G.: Infanterie-Waffen Gestern (1918-1945), Brandenburgischer Verlagshaus 1996, Smith, W.: Small Arms of the World, Military service publishing company, Harrisburg 1951
Diskuze Vstoupit do diskuze
148 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Západ může reagovat na jaderný krok ruského prezidenta hned několika způsoby
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Jak je možné, že lidé přežili dobu ledovou: Museli být kreativní, zruční a dokonale sehraní
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Šťáva z kysaného zelí je pro tělo ultimátní zázrak. Mimo jiné podporuje hubnutí a ocení ji také diabetici
adbz.cz
adbz.cz
Zázvor je na podzim a v zimě k nezaplacení. Vypěstovat ho je hračka, navíc má až 3krát větší sílu než ten z obchodu