Nečekaná přátelství, překvapivé a pozitivní události, podání si ruky s nepřítelem, ochutnání vánočního menu protivníka, sblížení, dočasný mír. I taková byla Velká válka.
Často se zapomíná, že vojáci byli obyčejní lidé, vystavení peklu války, které je drásalo a často vyvolávalo jen to nejhorší. Lidé se svými starostmi, potřebami, rodinami, které byly náhle nepředstavitelně vzdálené, jak fyzicky, tak často i psychicky. Většinou bojovali za svou zemi, ale hrůzy bojů by nepochybně rádi vyměnili za teplo domova a klidný život. Nepochybně jeden z důvodů vánočního příměří v roce 1914.
Celá rodina Seidelova se ve fotoateliéru před fotoaparátem příliš často nescházela. Foto kolem roku 1914.
Zveřejnil(a) Muzeum Fotoateliér Seidel dne Neděle 9. května 2021
I na Štědrý den za první světové války platil rozkaz, aby se muži navzájem zabíjeli. Dva neuposlechli. Setkali v zemi nikoho, neprolili krev, místo toho britský důstojník obdaroval německého barona švestkovým pudinkem a na oplátku ochutnal německý pivní chléb. Zbraně toho dne utichly, britský kapitán Clifton Stockwell a německý baron Maxmillian von Sinner vyjednali jednodenní příměří a popřáli si mnoho zdraví.
Fotbalový zápas mezi Brity a Němci
Brzy potom se obě strany zapojily do fotbalového zápasu, ve kterém Němci nad Brity zvítězili. Povídali si mezi sebou, kouřili cigarety a ukazovali si obrázky svých rodin. K příměří došlo roku 1914 ve Frelinghein v severovýchodní Francii. Přesně v 11:00 dopoledne na Štědrý den vyšel německý voják nad zákop a s rukama za hlavou se vydal k jednotkám Royal Welsh Fusiliers. Nepřátelský voják udělal totéž. Když se setkali, německý voják daroval britskému vojáku krabici doutníků.
Když ostatní vojáci viděli, že jim nehrozí nebezpečí, vyšli ze zákopů také. Kapitán Stockwell zavolal na důstojníka z druhé strany, aby se s ním setkal a mohli si podat ruce. Oba důstojníci se dohodli na příměří, které trvalo jeden celý den. S touto dohodou němečtí vojáci ze 134. batalionu saské pěchoty přinesli sudy piva, a podělili se o ně s britskými jednotkami. Nakonec obě strany vyrobili transparenty k veselým Vánocům a vyvěsili je nad zákopy.
Clifton a Maxmillian se vzájemně podělili o švestkový pudink a pivní chléb. Velkou válku oba vojáci přežili. Přesto o této události nikdy neřekli svým rodinám. Stockwell o tom psal jen ve svém válečném deníku. Tento deník byl poté použit do časopisu Royal Welsh. Kromě těchto zpráv v deníku psal i básně, které se taktéž ukázaly v časopisu.
Setkání dvou vnuků
Po sto letech od příměří se setkali vnuci obou vojáků a vrátili se na místo, kde se tato událost odehrála. Povídali si a pili pivo, které onoho dne přinesli i jejich dědové. Tito muži, 71letý britský major ve výslužbě Miles Stockwell a 63letý německý plukovník ve výslužbě Joachim Freiherr von Sinner, šli ve stopách svých předků a snažili se sloužit v příslušné vojenské organizaci svých zemí.
Podle Milese, který také sloužil v Royal Welsh, je příběh mezi jejich dědy pozoruhodný. Bylo jim nařízeno, aby se nikdy nepřátelili s nepřítelem, a proto nikdy nebyly pořízeny snímky obou vojáku spolu. Neuposlechnout rozkazy bylo riskantní, ale přesto šli vpřed, aby se setkali v zemi nikoho.
Miles a Joachim uctili své dědečky roku 2014 tím, že přinesli a vyměnili švestkový pudink a pivo, přesně na místě, kde stáli jejich předkové. Německý voják měl dvě piva a jedno dal Britskému kapitánovi. Připili si na zdraví a rozhodli se pro krátké příměří. Seděli na rovné zemi, popíjeli pivo a kouřili doutníky. Miles pak ukázal na to, že tento příběh jen pokračuje tím, že ukazuje, jaké věci se stanou, když lidé přestanou válčit a začnou spolu mluvit.
Zpět do války
Zatímco událost je v Británii slavena, v Německu se o ní příliš nehovoří. Joachim, který je vojenským právníkem se specializací na evropské vojenské právo řekl, že o příměří, kterého se jeho dědeček účastnil nevěděl nic, dokud mu nezavolal historik a neinformoval ho o tom. Jeho první reakce byl šok, protože nemohl uvěřit, že se to stalo.
Poznamenal, že pro oba důstojníky muselo být těžké se po příměří rozejít a začít proti sobě znovu bojovat. Mluvili spolu hodně o vlastních rodinách a uvědomovali si, co by pro ony rodiny znamenala smrt toho druhého. V den setkání oba vnuci poděkovali svým předkům za tuto úžasnou událost, která jim umožnila velmi zajímavé, pietní setkání.
Příměří i pro jiné jednotky
Zatímco výše zmíněná událost se odehrála mezi jednotkami z Walesu a Saska, o kousek dál probíhaly fotbalové zápasy mezi Skoty a Němci. Pokud neměli míč, použili plechovku či srolovanou bundu. Dochoval se výsledek jednoho zápasu, kdy Němci zvítězili 3 : 2. Příměří probíhalo na jednotlivých úsecích fronty pokaždé jinak. Někde probíhaly pohřby mrtvých, někde vánoční bohoslužby či jen výměny dárků.
Na sever od Frelingheinu pekli britští a němečtí vojáci prase. Jinde probíhalo představení německého kejklíře a britského vojáka v ženské sukni, která byla nalezena v opuštěném statku poblíž. Bylo také zaznamenáno, jak britský voják věnoval německému důstojníkovi na památku dva knoflíky z kabátu Jiný doložený příběh vypráví, jak holič stříhal vojáky obou stran.
John Krijnen, historik, který zkontaktoval oba vnuky, jak kapitána Stockwella, tak plukovníka von Sinner řekl, že v té chvíli mezi jednotkami nepanovala žádná nenávist, a mezi zákopovými liniemi panovalo velmi přátelské prostředí. Někde příměří platila v průběhu vánočních svátků, ale některá trvala až do ledna.
Jak na toto smíření pohlížíte vy?
Zdroj: Warhistoryonline
Galerie
Události
|
PŘEČTENÍ: 11121
Události
|
PŘEČTENÍ: 12085
