Jak Finové sabotovali ústup Rudé armády s tóny polky. Veselá melodie zachránila řadu životů

Tehdejší čtvrté největší finské město Viipuri se po krátké, ale kruté zimní válce, která započala roku 1939 sovětskou invazí Finska, stalo opět součástí Sovětského svazu. Jednalo se o jednu z podmínek mírové smlouvy, která byla podepsána 13. března 1940. Po znovudobytí města v roce 1941 se finským ozbrojeným silám podařilo zachytit signály rádiových min, rozmístěných Sověty v budovách, na mostech, vodojemech i v důležitých přístavech. K zabránění detonace min použila finská armáda oblíbenou píseň Säkkijärven Polkka.

Sovětské miny F-10, smrtelné nebezpečí pro finské město

Boj proti radiovým minám ve městě Viipuri začal 27. srpna 1941 a skončil 21. září 1941. Během této doby došlo celkem k 17 explozím ve dvanácti městských objektech. K prvnímu výbuchu došlo na mostu u obce Kamennogorsk. Při výbuchu zahynuli tři finští důstojníci a dva úředníci. Jednou z obětí byl major Tapio Tarjanne, hlavní vojenský právník finského generálního štábu. Další most, nad Saimenským kanálem, byl vyhozen do vzduchu 31. srpna a za pomoci stejného signálu mělo dojít k detonaci miny na železničním mostu.

iZdroj fotografie: Jouko Kuisma / Creative Commons / CC BY-SA

Celkem bylo ve městě nainstalováno 25 radiových min typu F-10. Obsahovaly od 120 do 4 500 kg TNT. Z celkových 25 min explodovalo 17 a zbylých 8 se podařilo zneškodnit, jakmile se ukázalo, že jsou miny aktivovány pomocí rádiového signálu. Nalezená zařízení byla odeslána do Helsinek, analyzována specialisty a 2. září 1941 byly vydány příslušné pokyny pro manipulaci se sovětskou municí. Finští experti zjistili, jaká melodie na jaké frekvenci je k detonaci nutná, a přišli s jednoduchým řešením.

Melodie polky zabránila výbuchům

Způsob, jakým jsou rádiově ovládané miny kontrolovány, je velmi složitý. Abychom systému porozuměli, vysvětlíme si to jednoduše. Uvnitř každé miny se nacházely tři ladící vidlice. Aby mina explodovala, bylo nutné přehrát v rádiovém přenosu určitou třínotovou sekvenci, takzvanou triádu. Jakmile byla sekvence zachycena vidlicemi uvnitř miny a došlo k nabití detonačního obvodu, mina vybuchla.

K přerušení signálu potřebovali Finové píseň s rychlou melodií, neboť rychlé změny tónů v písni by zabránily ve vytvoření harmonie potřebné k odpálení min. Finové však museli píseň vybírat velmi pečlivě, aby náhodou miny neodpálili. Säkkijärven Polkka splňovala kritéria. Melodii bylo nutné vysílat stále dokola, a to na stejné frekvenci, která byla Sověty používána k detonaci min. Celkem přehráli melodii známé polky více než 1 500krát, než bylo v roce 1942 dodáno vojenské vybavení určené přímo k detonaci min.

Když Sověti přišli na to, že jim někdo ruší signál, snažili se změnit frekvenci vysílání. To však bylo k ničemu, Finové totiž začali přehrávat melodii polky na úplně všech frekvencích, které mohly být použity k ovládání výbušných zařízení. Mezi obyvateli Finska, kteří nebyli s vojenskou operací seznámeni, kolovala spousta otázek o tom, který blázen hraje na všech kanálech pořád dokola tu stejnou melodii. Dnes však patří Säkkijärven Polkka mezi nejznámější a nejoblíbenější finské písně, neboť pomohla zachránit mnoho lidských životů.

Zdroj: Veremeev Yu.G., Red Army at beginning World War II. Moskva: Eksmo, 2010. ISBN 978-5699438709, Wearethemighty