Krvavé finále. Žukov se předháněl s Koněvem, kdo dřív dobude Berlín. Výsledek? Zbytečná smrt statisíců vojáků těsně před koncem války

16. dubna 1945 ve čtyři ráno rozsvítilo noc nad Odrou přes sto čtyřicet protiletadlových reflektorů namířených do očí německých obránců. Začal útok na Seelowské výšiny, poslední přírodní bariéru před Berlínem. Během čtyř dnů tam zahynulo přes třicet tisíc sovětských vojáků. Západní spojenci přitom stáli na Labi už od 11. dubna a kolaps Třetí říše byl otázkou dnů. Přesto Stalin nechal dva maršály závodit o totéž město, jako by šlo o sportovní utkání s cenou v lidských životech.

Dva maršálové, jeden cíl

Georgij Žukov velel 1. běloruskému frontu a postupoval na Berlín nejkratší cestou, přímo od východu přes opevněné Seelowské výšiny. Ivan Koněv s 1. ukrajinským frontem prorážel jižněji přes řeku Nisu a měl prostor pro obchvatný manévr. Stalin oběma přidělil stejný politický cíl: Berlín. Podle Britannica šlo o vědomý závod o slávu z dobytí Berlína, nikoli pouze o dvě souběžné operace koordinované z jednoho štábu.

Praktický důsledek? Žukov nemohl zpomalit, obejít opevnění nebo počkat na lepší podmínky. Každý den, o který by se opozdil, znamenal riziko, že Koněvovy tanky dorazí do centra dřív. A tak šel čelně přes Seelow, nejdražší možnou cestou.

Reichstag: budova bez strategie, plná symbolů

20. dubna sovětské dělostřelectvo začalo ostřelovat centrum Berlína. 25. dubna bylo město zcela odříznuto. Před úsvitem 29. dubna přešla Rudá armáda Moltkeho most a zamířila k budově, která od požáru v únoru 1933 nesloužila svému účelu, k Reichstagu.

Stalin byl dobytím Říšského sněmu posedlý. Budova neměla strategickou hodnotu, ale měla hodnotu propagandistickou: právě její požár kdysi pomohl Hitlerovi k diktátorské moci. Dobýt ji znamenalo symbolicky uzavřít příběh nacismu. Sovětské tanky proto tlačily do ulic bez dostatečné pěší podpory, „ve svém spěchu vpřed“, jak popisuje National WWII Museum. Výsledkem byla extrémní zranitelnost obrněnců v městské zástavbě a další zbytečné ztráty.

Slavná fotografie rudé vlajky nad Reichstagem ostatně nevznikla v okamžiku dobytí. Byla naaranžována až den po pádu města, válka se okamžitě měnila v propagandistický obraz.

Cena vítězství v číslech

Často se objevuje údaj „350 tisíc mrtvých Rusů“. Realita vyžaduje korekci:

• Asi 350 tisíc je celkový počet sovětských ztrát v bitvě o Berlín, tedy padlých, raněných, nezvěstných a zajatých dohromady.
• Přes 30 tisíc padlých jen při čtyřdenním dobývání Seelowských výšin.
• Rudá armáda nebyla jen ruská, bojovali v ní Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci, Kazaši a desítky dalších národností.

Pro srovnání: u Stalingradu Sověti utrpěli asi 1,1 milionu ztrát. Berlín tedy nebyl absolutně nejkrvavější městskou bitvou války. Byl ale jednou z nejdražších operací vedených v okamžiku, kdy se konec počítal na dny.

Český kontext: od Berlína do Prahy

Zatímco Žukov dobýval Reichstag, na území Československa pokračovaly tvrdé boje. Morava a východní Čechy zůstávaly pod německou kontrolou až do začátku května. 5. května vypuklo pražské povstání. Pattonovy jednotky dorazily do Plzně, ale na Eisenhowerův rozkaz dál nepokračovaly. Do Prahy 9. května vstoupila vojska téhož Koněva, který o dva týdny dříve závodil s Žukovem o Berlín. Šlo o stejné závěrečné tažení, a o stejné mocenské rozvržení poválečného prostoru.

Co zbylo vítězům

30. dubna spáchal Hitler v bunkru sebevraždu. 2. května berlínská posádka kapitulovala. 8. května ve 23:01 středoevropského času vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace, kterou za sovětskou stranu podepsal právě Žukov.

Žukov se vrátil do Moskvy jako tvář vítězství. Jenže jeho popularita se mu stala problémem, už v roce 1946 ho Stalin odsunul do bezvýznamných regionálních velení. Koněv naopak převzal Žukovovu pozici v čele sovětských pozemních sil. Závod o Berlín tak nakonec vyhrál ten, kdo doběhl druhý.

Berlín se musel dobýt, Hitler odmítal kapitulaci a město se ještě bránilo. Otázka nikdy nezněla „zda“, ale „jak“. A odpověď, kterou dal Stalin, stála víc životů, než bylo nutné, protože vítězství muselo mít konkrétní tvář a konkrétního maršála.