Dvojnásobek munice uvnitř F-35: Americké námořnictvo vyvíjí miniaturní střelu vzduch-vzduch, která zamíchá kartami

Na sympoziu Tailhook Association v Renu, které proběhlo ve dnech 20. až 22. srpna 2026, námořnictvo nepředstavilo jen jednu novou raketu, ale rovnou dvě. Vedle dlouhodosahové AIM-424 Malice s doletem přes 460 kilometrů odhalilo i její protipól, CAAM (Compact Air-to-Air Missile). Malá střela pro krátké vzdálenosti, navržená tak, aby se jich do vnitřních zbraňových šachet F-35 vešlo výrazně víc než čehokoli, co tam dnes létá. Cílem programu je právě ono zdvojnásobení interní kapacity. Nejde přitom o izolovaný nápad, ale o součást širší proměny americké vzdušné výzbroje, která reaguje na svět plný dronů, řízených střel a saturačních útoků.

Proč záleží na tom, co je uvnitř

Celá logika F-35 stojí na neviditelnosti. Lockheed Martin ve svých materiálech výslovně uvádí, že interní konfigurace výzbroje se používá tam, kde je vyžadována takzvaná Very Low Observable stealth, tedy minimální radarová odrazivost. Jakmile pilot zavěsí rakety pod křídla, radarový průřez letounu naroste a s ním i aerodynamický odpor. Letoun ztrácí svou hlavní výhodu.

Jenže vnitřní šachty F-35 nejsou nafukovací. Dnes se do nich standardně vejdou čtyři střely vzduch-vzduch, typicky kombinace radarově naváděných AIM-120 AMRAAM (délka přes 3,6 metru, hmotnost kolem 160 kilogramů, průměr 178 milimetrů) a infračervených AIM-9X Sidewinder (délka asi 3 metry, hmotnost 84 kilogramů, průměr 127 milimetrů). Proti jednomu nepřátelskému letounu to stačí. Proti roji desítek dronů nebo salvě protilodních střel ne.

Právě tady vstupuje CAAM. Námořnictvo ji popisuje jako „inner boundary weapon“, střelu pro vnitřní obranné pásmo, optimalizovanou tak, aby na stejný prostor šachty připadlo více kusů. Přesné rozměry, hmotnost ani typ navedení zatím zveřejněny nebyly. Známý je záměr: dostat do trupu F-35 zhruba dvojnásobek střel oproti současnému stavu, aniž by letoun musel obětovat stealth.

Od rozpočtové položky k veřejnému programu

Kdo sledoval americké rozpočtové dokumenty, mohl první stopy zachytit už dříve. Návrh rozpočtu námořnictva pro fiskální rok 2027 obsahoval položku nazvanou AIM-9X Compact Variant, kompaktní verzi Sidewinderu s důrazem na interní nesení v pokročilých platformách a vyšší kapacitu zbraňových stanic. Akviziční výhled Naval Air Warfare Center Weapons Division (NAWCWD) pak přímo spojuje technologii „Compact Highly Loaded Grain“ s programem CAAM.

Právě ta technologie pohonu je klíčová. Highly Loaded Grain je přístup k raketovému palivu, který do menšího objemu motoru vtěsná vyšší energetický obsah. Podle oficiálního informačního listu NAWCWD může tato technologie zvýšit dolet budoucích zbraní až o padesát procent při zachování parametrů pro krátké a časově kritické mise. Jinými slovy, střela se zmenší, ale „nezemře“ výkonem. Motor jí dá dost energie na to, aby zůstala smrtící.

Veřejně program CAAM působí jako odhalená podoba či pokračování snahy známé dříve právě jako AIM-9X Compact Variant. Explicitní oficiální potvrzení totožnosti obou označení sice zatím chybí, ale shoda v roli, platformě i technologické základně je nápadná.

Vrstvený arzenál: od blízka po stovky kilometrů

Skutečná změna nespočívá v tom, že vzniká „další raketa“. Námořnictvo v Renu ukázalo, že staví celé nové spektrum vzdušné výzbroje, a CAAM je jen jeden jeho pól.

Na opačném konci stojí AIM-424 Malice. Střela o hmotnosti přes 680 kilogramů s doletem přesahujícím 460 kilometrů, určená pro čtvrtou, pátou i šestou generaci letounů. Tam, kde Malice sestřelí cíl stovky kilometrů daleko, CAAM pokryje vnitřní obranný prstenec a umožní pilotovi reagovat na hrozby, které proniknou blíž.

Dohromady to dává vrstvený systém:

• AIM-424 Malice – zachycení na velkou vzdálenost, ještě než se nepřítel přiblíží k letce.
• AIM-120 AMRAAM – páteřní střela středního dosahu, dnes používaná ve více než 42 zemích.
• CAAM – kompaktní střela pro blízkou obranu a boj s drony, s důrazem na množství.

Proč je to důležité? Protože moderní hrozba nevypadá jako jeden nepřátelský stíhač. Vypadá jako desítky levných dronů vyslaných najednou, nebo salva protilodních střel mířících na letadlovou loď. Proti takovému útoku potřebuje pilot víc střel, ne větší střely.

Drony jako nosiče i jako cíle

CAAM není navržena jen pro F-35. Námořnictvo výslovně zmiňuje budoucí bezpilotní bojové letouny, takzvané Collaborative Combat Aircraft (CCA). Už na začátku roku 2026 NAVAIR zveřejnil zprávy o taktickém propojení F-35 s námořními CCA v simulačním prostředí Joint Simulation Environment. Piloti cvičí spolupráci s autonomními drony, které mají rozšířit dosah a kapacitu palubního leteckého křídla.

Kompaktní střela do takového konceptu zapadá přirozeně. Bezpilotní letouny budou mít menší vnitřní prostor než F-35, a přesto budou potřebovat vlastní výzbroj. Čím menší střela, tím víc jich dron unese. A čím víc střel celá formace, pilotovaná i bezpilotní, nese, tím lépe zvládne hustý vzdušný boj.

Nejbližší veřejně známý koncept podobného zaměření je americký Raytheon Peregrine, malá, rychlá a lehká střela proti dronům, pilotovaným letounům i střelám s plochou dráhou letu. Veřejně potvrzený operační ruský nebo čínský ekvivalent stejné kategorie, primárně určený ke zvýšení interní zásoby střel stealth letounů, se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Podle nás to dává americkému námořnictvu v této konkrétní disciplíně náskok, ne nekonečný, ale reálný.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika má objednáno 24 kusů F-35A. Podle Ministerstva obrany ČR dorazí první letouny pro výcvik v USA v roce 2029, dodávky do České republiky pak poběží od roku 2031 do roku 2034. Pokud CAAM projde vývojem, integrací na F-35 a schválením pro zahraniční prodej, technicky by připadala v úvahu i pro české stroje. Veřejně ale exportní plán CAAM oznámen nebyl, program je stále ve fázi konceptu, experimentů s kritickými komponenty a přípravy na budoucí inženýrský vývoj.

Pro NATO jako celek je potenciální přínos zřejmý. Alianční flotily F-35 rostou, letoun provozuje nebo zavádí řada členských zemí. Střela AIM-9X už dnes má přes třicet zahraničních partnerů v rámci amerického programu Foreign Military Sales, AMRAAM ještě víc. Cesta od americké zbraně k aliančnímu standardu bývá prošlapaná. Otázkou není jestli, ale kdy, a odpověď na ni podle dostupných indicií míří spíše ke konci této dekády nebo na začátek třicátých let.

Americké námořnictvo v Renu neukázalo hotovou zbraň, ale jasný směr. Budoucí vzdušný boj nebude o jedné dokonalé střele, bude o tom, kolik jich pilot a jeho bezpilotní křídlo dokážou nést uvnitř trupu, neviditelně, a vypálit ve správný okamžik.