Dvě třetiny mikroelektroniky v ruských bojových letounech pocházejí od amerických firem. Sankce tok čipů nezastavily.
Když ukrajinští vyšetřovatelé prohrabávali trosky sestřeleného Su-34 a analyzovali avioniku zajatého Su-35S, nečekali tak jednoznačný výsledek. Z více než tisícovky identifikovaných elektronických součástek v obou typech letounů pocházela většina z továren v USA, konkrétně 68 % u Su-34 a 62 % u Su-35S. Nejde přitom o šroubky nebo kabeláž, ale o mozek letadla: procesory řídící navigaci, analogově-digitální převodníky pro radar, paměťové čipy pro systémy elektronického boje a frekvenční syntetizéry pro zabezpečenou komunikaci. Bez těchto komponent by stroj sice teoreticky mohl vzlétnout, ale nedokázal by zaměřit cíl, navést řízenou bombu ani komunikovat s velitelským stanovištěm. Jinými slovy, jako bojový letoun by byl nepoužitelný.
Co přesně v ruských stíhačkách našli
Červencový report organizací IPHR, NAKO a Hunterbrook (důležité upřesnění: nejde o oficiální belgický státní dokument, jak se občas mylně uvádí, ale o investigaci bruselské lidskoprávní organizace IPHR ve spolupráci s ukrajinskou analytickou skupinou NAKO a americkým investigativním médiem Hunterbrook) prověřil 1 115 z 1 119 součástek od 141 výrobců. Výsledek je drtivý pro kremelský narativ o soběstačném zbrojním průmyslu.
Mezi nejčastěji zastoupenými dodavateli figurují jména, která zná každý elektrotechnický inženýr na světě:
- Murata (Japonsko) – 123 součástek
- Texas Instruments (USA) – 120 součástek
- Analog Devices (USA) – 102 součástek, plus dalších 47 od dceřiných firem Maxim a Linear Technologies
- Intel (USA) – dodavatel programovatelných hradlových polí FPGA
- Micron a AMD (USA) – paměťové čipy
- Qorvo a Avago (USA) – výkonové zesilovače
- NXP (Nizozemsko/USA) – mikroprocesory
Tyto součástky zajišťují přesné zacílení, zpracování radarového signálu, navigaci přes GPS i GLONASS, regulaci napájení a šifrovanou komunikaci s velitelskými stanovišti. Podle investigace RFE/RL z roku 2024 podporují i navádění zbraní a systémy elektronického boje. Zhruba dvě třetiny ověřených součástek u Su-34 spadají na seznamy vysoce prioritních položek, které západní země klasifikují jako kritické pro ruské zbraňové systémy.
Problém se netýká jen moderních strojů
Závislost na americké elektronice není specialitou nejnovějších verzí. Starší dataset NAKO z roku 2024, publikovaný pod názvem „Wings of War“, analyzoval více než dva tisíce součástek v šesti typech ruských letounů. U modernizovaného Su-27SM3, stroje, jehož základní konstrukce pochází z osmdesátých let, identifikovali 233 amerických součástek z 349, tedy přibližně 66,8 %. Závislost je tedy vysoká napříč celou rodinou letounů odvozených od platformy Suchoj „Flanker“.
Pro srovnání: Su-34 je taktický bombardér s dvoučlennou posádkou, maximální rychlostí kolem 1 900 km/h a bojovým doletem přibližně 1 100 km. Nese až osm tun výzbroje včetně řízených bomb a střel. Su-35S je víceúčelový bojový letoun s radarem Irbis-E schopným sledovat třicet cílů a napadat osm současně, s maximální rychlostí 2 500 km/h a doletem kolem 1 600 km. Oba typy patří k páteři ruského taktického letectva nasazeného na Ukrajině, a oba jsou bez západní avioniky prakticky slepé a hluché.
Zajímavé je srovnání s čínským protějškem. Letoun J-16, čínský derivát platformy Flanker, podle studie RUSI z roku 2020 technologicky předběhl Su-35S díky vlastním radarům s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), modernějším datalinkům a lepším systémům elektronického boje. Japonský obranný institut NIDS navíc potvrdil, že kolem roku 2020 začal J-16 přecházet na domácí motor WS-10 místo ruského AL-31F. Přesné procento závislosti J-16 na zahraniční elektronice veřejně dostupné není, ale čínská cesta k soběstačnosti je v klíčových oblastech zjevně dál než ruská.
Kremelská importní substituce selhává
Moskva o problému ví. Nejméně od sankcí po anexi Krymu v roce 2014 běží program importní substituce. Vladimir Putin v září 2022, tedy sedm měsíců po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu, požadoval „stoprocentní nahrazení dovozů“. Válka na Ukrajině trvá už přes čtyři roky a výsledek? Studie britského think-tanku RUSI o zranitelnosti výroby letounů Suchoj popisuje smíšené až neuspokojivé výsledky. Ruský průmysl umí postavit drak letadla, vyrobit motory řady AL-41F1S a část palubních systémů. Naráží ale na špičkovou avioniku, radary, satelitní komunikaci, přesné měřicí přístroje a materiály jako speciální keramiku, teflon a PCB lamináty, které stále dováží.
Každá náhrada součástky v letectví navíc spouští zdlouhavý certifikační proces. Lokálně vyrobené ekvivalenty často nedosahují srovnatelné citlivosti a spolehlivosti. I malé výpadky přesných subkomponent mají podle RUSI výrazný řetězový dopad na tempo výroby. Náhrada přes Čínu není spolehlivá ani předvídatelná, Peking má vlastní priority a vlastní nedostatky.
Sankce jako děravá hráz
Tady se dostáváme k nejpalčivější otázce: fungují vůbec západní sankce? Podle nás fungují, ale jen jako drahá a děravá hráz, nikoliv jako nepropustná zeď. Autoři reportu analyzovali přes 180 tisíc zásilek prioritní mikroelektroniky směřujících do Ruska za rok 2023 v celkové hodnotě asi 805,6 milionu dolarů. Klíčové tranzitní uzly tvořily Hongkong, pevninská Čína, Turecko, Spojené arabské emiráty, Kazachstán a Kyrgyzstán.
Více než třetina zásilek měla hodnotu pod deset tisíc dolarů. To je záměrná strategie: tisíce drobných balíčků pod radarem celních úřadů, rozptýlených přes desítky jurisdikcí a stovky skořápkových firem. Po vyčištění dat pracovali analytici s 1 330 ruskými importéry a 1 797 zahraničními dodavateli. Mezi 43 identifikovanými „transakčními centry“ se objevilo i Česko, byť jen s marginální agregovanou hodnotou necelých 48 tisíc dolarů a bez zveřejnění konkrétních českých subjektů.
Reakce Západu přichází, ale pomalu. Americký úřad BIS průběžně zpřísňuje pravidla pro identifikaci rizikových protistran a tlačí na výrobce, aby prověřovali i zákazníky ve třetích zemích. Evropská unie v dubnu 2026 poprvé aktivovala anti-circumvention nástroj vůči Kyrgyzstánu a v jednadvacátém sankčním balíku z července 2026 přidala 51 entit ze třetích zemí kvůli obcházení exportních omezení. Česká celní správa zveřejňuje aktualizované návody k exportním omezením a ministerstvo průmyslu výslovně uvádí, že zákaz se vztahuje na polovodiče i zboží dvojího užití.
Co vědí americké firmy, a co dělají
Report výslovně neobviňuje americké výrobce z vědomého porušení zákona. Zároveň ale uvádí, že nejméně sedm firem bylo dříve upozorněno na odklánění svých výrobků do Ruska. Senátní vyšetřovací zpráva z roku 2024 kritizovala AMD, Analog Devices, Intel a Texas Instruments za nedostatečný nebo pomalý compliance dohled. Závěr senátní zprávy je přímočarý: „záměrná nevědomost“ zákon neomlouvá.
Firmy se brání tím, že součástky byly vyrobeny dávno před invazí, že šlo o komerční produkty volně dostupné na trhu a že za reexport přes třetí země nenesou přímou odpovědnost. Část těchto argumentů je technicky oprávněná, některé čipy mají dlouhou skladovatelnost a mohly být nakoupeny roky před válkou. Jenže data ukazují, že tok pokračoval i v roce 2023, tedy rok a půl po zavedení nejtvrdších sankcí.
Pokud by se přísun západní mikroelektroniky podařilo skutečně a důsledně přerušit, krátkodobě by ruské letectvo létalo ze zásob. Střednědobě by ale klesala schopnost oprav, modernizací a výroby nových avionických celků. Rusko by muselo buď najít spolehlivého alternativního dodavatele, kterého zatím nemá, nebo akceptovat degradaci bojových schopností svých nejdůležitějších letounů.
Kreml postavil narativ o soběstačné vojenské velmoci. Uvnitř jeho nejmodernějších stíhaček tikají čipy z Texasu, Oregonu a Kalifornie, a cesta, kterou se tam dostávají, je otevřená dodnes.