Hodně nepříjemná realita: Cena F-35 měla klesat, ale místo toho prudce vyletěla. První země už snižují objednávky

Příběh programu F-35 Lightning II se roky opíral o jednoduchou logiku: čím víc letounů se vyrobí, tím levnější budou. Pentagon i Lockheed Martin tuto mantru opakovali na briefincích, v tiskových zprávách i při jednáních se spojenci. A dlouho to platilo. Jenže u výrobních sérií Lot 18 a 19 se křivka otočila. Všechny tři varianty nejrozšířenějšího západního bojového letounu páté generace zdražily zhruba o desetinu. A to ve chvíli, kdy program současně řeší zpožděnou modernizaci, propad bojové připravenosti a stovky dodaných strojů, které zatím nelze nasadit do ostrých misí.

Slib, který platil, dokud neplatil

Na podzim roku 2019 stáli zástupci Pentagonu a Lockheed Martin před novináři se sebevědomým oznámením. Nová smlouva na výrobní série 12 až 14 přinesla průměrnou úsporu 12,7 procenta oproti předchozím lotům. Cena základní varianty F-35A klesla pod magickou hranici 80 milionů dolarů za kus. Lockheed to prezentoval jako důkaz, že ekonomika rozsahu funguje přesně tak, jak byla naplánována.

Nešlo o mediální zkratku. Pentagon veřejně deklaroval cílovou cenu 80 milionů dolarů za F-35A jako akviziční strategii celého programu. Varianta s krátkým vzletem a vertikálním přistáním F-35B i námořní F-35C zlevňovaly paralelně. Spojenci, kteří v té době podepisovali kontrakty nebo teprve zvažovali nákup, dostávali jasný signál: vstupte teď, bude to jen levnější.

Pak přišla inflace, dražší suroviny, napjaté dodavatelské řetězce a ambiciózní modernizace označená jako Technology Refresh 3. Výrobní série Lot 15 až 17, finalizované na konci roku 2022, měly být první s novým hardwarem TR-3. A právě tady se cenový trend začal lámat.

Čísla, která nelze přehlédnout

Podle dat, která potvrdil mluvčí F-35 Joint Program Office a publikoval server Air & Space Forces, vypadá srovnání takzvaných flyaway cen (tedy ceny zahrnující drak, motor i další vládou dodávané vybavení) mezi posledními sériemi následovně:

Nejvíc v absolutních číslech zdražila varianta F-35B, tedy verze s krátkým vzletem a vertikálním přistáním určená primárně pro americkou námořní pěchotu a britské královské námořnictvo. Procentuálně vedou F-35A a F-35B téměř shodně.

Důležitý je přitom jeden technický detail, který vysvětluje, proč se v různých zdrojích objevují odlišná čísla. Samotný kontrakt na drak pro až 296 letounů v Lotech 18 a 19 vychází v průměru na zhruba 82,4 milionu dolarů za kus. Vyšší částky (oněch 92 milionů za F-35A) zahrnují navíc motor Pratt & Whitney F135, radar a další položky. Obě čísla jsou správná, jen popisují jiný rozsah dodávky.

Švýcarsko škrtá, ostatní počítají

Že zdražení není akademická debata, ukázalo jako první Švýcarsko. Federální rada 6. března 2026 oficiálně oznámila, že rezignuje na původní plán pořídit 36 kusů F-35A. Důvod byl prostý: zachování plného počtu by vyžadovalo dodatečný úvěr kolem 1,1 miliardy švýcarských franků, tedy přibližně 30 miliard korun.

Podle švýcarské armády by dodatečných 394 milionů franků, které parlament schválil, pravděpodobně umožnilo nákup asi 30 strojů. Definitivní počet závisí na dalších amerických kontraktech a vývoji kurzu. Švýcarsko přitom výslovně odmítlo od kontraktu odstoupit úplně, jen seřízlo ambice na úroveň, kterou rozpočet unese.

Spor má ještě jednu rovinu. Švýcarská strana trvala na tom, že cena byla sjednána jako pevná. Spojené státy tento výklad neuznaly a odhadovaný cenový rozdíl se pohybuje mezi 650 miliony a 1,3 miliardy franků. Pro zemi, která si zakládá na fiskální disciplíně, je to politicky výbušný problém.

Podle nás jde o varovný precedent. Čím víc zemí bude škrtat počty, tím méně bude fungovat původní argument, že masová výroba srazí cenu. Vzniká tak paradoxní spirála: zdražení vede k menším objednávkám, menší objednávky oslabují ekonomiku rozsahu a cena může dál růst.

Nejde jen o cenu, jde o to, co za ni dostanete

Kdyby šlo pouze o dražší letoun, který jinak funguje bezchybně, situace by byla nepříjemná, ale zvládnutelná. Jenže program F-35 čelí souběžně několika dalším problémům.

Modernizace TR-3 (nový integrovaný procesor, panoramatický kokpitový displej a rozšířená paměťová jednotka potřebná pro softwarový balík Block 4) nabírá zpoždění v řádu let. Bojově způsobilé kusy s TR-3 měly podle auditu amerického Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO) začít přicházet až v roce 2026, tedy zhruba o tři roky později, než se původně plánovalo. Mezitím Pentagon od léta 2024 provizorně přebíral letouny s hardwarem TR-3, ale bez plně funkčního bojového softwaru. K květnu 2025 takto převzal 174 strojů, které služby využívaly výhradně pro výcvik.

Ještě tvrdší čísla přináší audit GAO z června 2026. Podíl letounů F-35 schopných plnit alespoň jednu bojovou misi klesl z 67 procent ve fiskálním roce 2021 na pouhých 44 procent v roce 2025. Podíl strojů schopných plnit všechny přidělené mise spadl z 38 na 25 procent. Za vyšší cenu tedy odběratelé dostávají stroj, jehož flotila je v průměru méně připravená než před čtyřmi lety.

Pro srovnání: ruský letoun páté generace Su-57 zůstává vyráběn v jednotkách kusů ročně a jeho reálné bojové nasazení je minimální. Čínský J-20 se vyrábí ve větších počtech, ale exportní ambice Pekingu zatím naráží na absenci zahraničních zákazníků. F-35 tak zůstává de facto jediným sériově vyráběným a široce exportovaným západním bojovým letounem páté generace, což paradoxně posiluje vyjednávací pozici výrobce, ne kupujícího.

Co to znamená pro Česko

Česká republika má podepsaný kontrakt na 24 kusů F-35A v celkové hodnotě 4,554 miliardy dolarů, tedy přibližně 110 miliard korun. Podle dokumentu Ministerstva obrany z června 2025 už byly uhrazeny zálohy ve výši 1,234 miliardy dolarů. Harmonogram počítá s prvními kusy pro výcvik v USA od roku 2029, dalšími dvěma v roce 2030 a dodávkami do České republiky po čtyřech strojích ročně v letech 2031 až 2034.

Okamžitý dopad aktuálního zdražení na český kontrakt je menší než v případě Švýcarska, cena je sjednaná jako balík, nikoli po jednotlivých kusech z budoucích lotů. Jenže režim Foreign Military Sales, v němž celý obchod probíhá, funguje na principu „žádný zisk, žádná ztráta“ a neobsahuje smluvní pokuty za pozdní dodání. Česko tedy nemá klasickou komerční páku, kterou by mohlo na americkou stranu tlačit, pokud se dodávky zpozdí nebo pokud porostou navazující náklady na infrastrukturu, výcvik, munici a dlouhodobou údržbu.

Právě provozní náklady po celou dobu životnosti bývají u F-35 často dražší položkou než samotný nákup. A pokud provozní připravenost flotily zůstane na současných 44 procentech, každá hodina ve vzduchu bude stát víc, než původní kalkulace předpokládaly.

Program F-35 zůstává technologicky bezkonkurenční v rámci NATO: stealth, senzorová fúze a síťová interoperabilita nemají u žádného evropského ani konkurenčního typu obdobu. Ale ekonomický příběh, kterým byl roky prodáván, se právě rozpadl. A to je realita, se kterou budou muset počítat všichni odběratelé, Česko nevyjímaje.