Rusové byli potupně zahnáni na útěk, teď si lížou rány. Ukrajinci je u Lymanu-Kramatorsku ženou, svádí ty nejtěžší boje

Dne 8. září 2025 vztyčili ukrajinští vojáci vlajky na škole a kostele v Zaričném, malé obci východně od Červeného Lymanu. Náčelník štábu pluku „Skala“ popsal pro Suspilne Donbas situaci bez příkras: při čištění obce padlo 47 ruských vojáků, 13 jich ukrajinské jednotky zajaly a zhruba dvacítka dalších pod tlakem opustila pozice a prchla do okolních lesních pásů. Jenže tato operace není izolovaný příběh jedné vesnice. Je součástí jednoho z nejintenzivnějších bojových úseků celé fronty, lymanského směru, kudy Rusko buduje severní přístupovou cestu ke slovjansko-kramatorské aglomeraci.

Co se stalo u Zaričného a proč na tom záleží

Zarične leží na východním předpolí Červeného Lymanu, v prostoru, kde ruské síly v předchozích týdnech překročily řeku Žerebec a pokoušely se vybudovat předmostí pro další postup. Polský analytický institut OSW už 2. září upozorňoval, že právě tudy si Rusko otevírá jednu z cest k Lymanu. Ukrajinský protiúder tuto cestu zablokoval, minimálně dočasně.

Pluk „Skala“ nejen dobyl zpět samotnou obec, ale vytlačil Rusy i z okolních lesních pásů, které sloužily jako krycí pozice pro pěší infiltrace. Konkrétní bilance (47 mrtvých, 13 zajatých, desítky prchajících) je nejtvrdší veřejně doložený číselný podklad k ruskému neúspěchu na tomto směru. Právě odtud pramení formulace o potupném zahnání na útěk: nejde o analytickou nadsázku, ale o přímou výpověď velitele jednotky, která operaci vedla.

Lyman a Kramatorsk: proč se tato dvě jména objevují vedle sebe

Boje neprobíhají v ulicích Kramatorsku. Spojení obou měst v jednom dechu má operační logiku. Červený Lyman tvoří severní bránu ke slovjansko-kramatorské aglomeraci, průmyslovému a logistickému srdci ukrajinského Donbasu. Viktor Kevljuk z Centra obranných strategií to pro ArmyInform vysvětlil přímočaře: ruský plán počítá s tím, že se k aglomeraci přiblíží z více stran, přičemž lymanský směr tvoří severní rameno tohoto sevření.

Osy ruského tlaku vedou přes Drobiševe, Stavky, Šandryholove, Kolodjazi a Torske. Každá z těchto obcí je bodem na mapě, kde se denně odehrávají desítky střetů. Když Ukrajina jednu z těchto os přeruší, jako se to stalo u Zaričného, zdražuje Rusku celý manévr. Neruší ho, ale komplikuje.

Nejtěžší boje: čísla a taktika

Označení „nejtěžší boje“ není rétorika. Příslušník 66. mechanizované brigády v rozhovoru pro Suspilne 12. září uvedl, že lymanský směr je třetí nejvytíženější na celé frontě. Denní souhrny z 10. a 11. září evidovaly 21 až 27 ruských útoků za jediný den jen na tomto úseku.

Intenzitu umocňuje způsob boje:

• Ruská pěchota se pokouší o infiltrace do ukrajinského týlu, cíleně loví minometníky a operátory dronů.
• Boj probíhá v lesích a mezi vodními překážkami, kde je orientace obtížná a logistika nákladná.
• S příchodem chladnějšího počasí ruští vojáci začali používat přístřešky a stany, aby snížili tepelnou stopu proti dronům s termovizí; adaptace, která ukazuje, jak moc se obě strany přizpůsobují technologické válce.
• Tlak přichází z více os současně, což ukrajinské velení nutí rozptylovat rezervy.

Analytický souhrn ISW k 11. září potvrzoval pokračující ruské útoky směrem na Drobiševe, Derilove, Stavky, Kolodjazi, Torske i samotné Zarične. Ruská linie se nezhroutila. Ustoupila na jednom bodě, na dalších dál tlačí.

Co rozhodne: ne jedna obec, ale cena postupu

Zarične je taktický úspěch, ne strategický zlom. Srovnání s loňskou kurskou operací, kde Ukrajina na vrcholu držela přes 1 300 čtverečních kilometrů cizího území, ukazuje řádový rozdíl. Tady jde o jednotlivé obce, lesní pásy a lokální posuny do zhruba dvou kilometrů. 66. brigáda sama popisuje protiúdery jako příležitostné, „když jsou síly a zdroje“.

Přesto má operace u Zaričného hodnotu, která přesahuje jednu vesnici. Každé zmaření ruského postupu na lymanském směru oddaluje moment, kdy by Rusko mohlo reálně ohrozit Slovjansk a Kramatorsk. A každý takový odklad má nepřímý dopad i za hranicemi Ukrajiny; české ministerstvo zahraničí ve své nové koncepci z května 2025 výslovně spojuje bezpečnost Česka s výsledkem ruské agrese.

Rozhodující otázka tedy nezní, zda Ukrajina vyčistila jednu obec. Zní, zda dokáže udržet lokální tlak dostatečně dlouho na to, aby Rusku systematicky zdražovala cestu k aglomeraci, kterou potřebuje dobýt. K večeru 11. září na to jednoznačná odpověď neexistovala, ale 47 mrtvých a 13 zajatých u Zaričného naznačuje, že cena pro Moskvu roste.