Česká firma ukázala dron, který ve vzduchu vydrží 24 hodin a doletí 2 000 km. A ještě robota s interceptory řízenými AI

Stánek 212 v hale H2 pražského výstaviště PVA EXPO nebyl velký, ale pozornost přitahoval spolehlivě. Spin-off České zemědělské univerzity, firma ProLab Engineering, tam 21. října vystavila dvě platformy, které spolu tvoří ucelený koncept: bezpilotní letoun schopný zůstat ve vzduchu celý den a pozemní robot, který na místě hlídkuje hodiny a v případě ohrožení vypustí vlastní dron proti nepřátelskému dronu. Obojí české. Obojí v různé fázi zralosti, a právě ten rozdíl stojí za rozklíčování.

Orbitron 6000: celý den ve vzduchu díky hybridnímu pohonu

Čísla, která Petr Hnízdil, hlavní vývojář ProLabu, komunikuje v rozhovoru pro Živou univerzitu ČZU, znějí ambiciózně: výdrž až 24 hodin, dolet kolem 2 000 kilometrů, užitečné zatížení přibližně 10 kilogramů. Klíč k tak dlouhé výdrži je princip VTOL: stroj vzlétne a přistane vertikálně jako multikoptéra, ale jakmile je ve vzduchu, přejde do úsporného letového režimu s pevným křídlem. Spalovací motor v hybridním ústrojí pak dodává energii na mnohem delší dobu, než jakou zvládne čistě bateriový dron.

Důležité je ale říct, co ta čísla zatím znamenají. Jde o výrobcem deklarované parametry nového stroje, nikoli o nezávisle certifikované údaje. Dolet 2 000 km je celková letová trajektorie, ne garantovaný akční rádius „tam a zpět“ od základny. Reálný dosah bude nižší podle profilu mise, rezervy paliva a způsobu datového spojení. Sám Hnízdil přiznává, že příští rok bude věnován intenzivnímu dotahování, praktickým ukázkám a splnění legislativních požadavků. Na produktové stránce ProLabu ostatně stále stojí „to be announced“ u řady detailních parametrů.

Jak si Orbitron stojí proti zahraniční konkurenci

Na papíře vypadá šestimetrový český letoun jako výrazný hráč. Jenže papír je trpělivý, a konkurence má náskok v provozních hodinách.

*deklarováno výrobcem, dosud bez nezávislé validace

Orbitron vyniká vytrvalostí. V nosnosti ale zaostává: 10 kilogramů stačí na kameru, termovizi nebo lehký senzorový balík, ne na těžší náklad. Západní systémy navíc mají hotovou interoperabilitu podle standardu STANAG 4586 a tisíce provozních hodin. Podle nás je to přesně ta situace, kdy česká firma musí přesvědčit ne parametry na datasheetu, ale reálným provozem u zákazníka.

HECTHOR: robot, který už válčí

Zatímco Orbitron je teprve novinka, pásový robot HECTHOR má za sebou ostré nasazení. Dva kusy podle ProLabu operují na Ukrajině, další slouží v Českém Švýcarsku a u hasičů ve Frýdku-Místku. Parametry z aktuálního technického listu mluví jasně:

• Dojezd: 80 km
• Provozní doba: 10–12 hodin
• Nosnost: 750 kg
• Tažná síla: 25 tun
• Datalink: 3–5 km, rozšiřitelný přes relay, 5G/LTE nebo Starlink
• Vojenská integrace: univerzální 20pinový STANAG konektor

V antidronové konfiguraci funguje HECTHOR jako mobilní hlídka. Přijede na pozici, díky velké kapacitě baterií tam vydrží hodiny, sleduje okolí termovizí a senzory, a při detekci nepřátelského dronu umožní nasazení interceptoru TUKAN. Přesné parametry interceptoru (rychlost, dosah, způsob zničení cíle) ProLab veřejně nezveřejnil. Víme ale, že nejde o elektronický rušič, nýbrž o fyzický prostředek typu „hard-kill“, tedy přímé zneškodnění.

Co znamená „řízený umělou inteligencí“

ProLab u HECTHORu veřejně popisuje režimy od manuálního řízení přes poloautonomní až po plně autonomní navigaci s podporou umělé inteligence, včetně sledování objektů a osob. AI tedy pomáhá s naváděním a sledováním cíle: naviguje robota i interceptor k cíli.

Co ale veřejně doložené není: že by systém sám, bez člověka v rozhodovací smyčce, autorizoval zásah. Bezpečná interpretace zní tak, že AI asistuje při navedení, ale finální rozhodnutí o nasazení interceptoru zůstává (minimálně podle dostupných informací) na operátorovi. V kontextu probíhající debaty o autonomních zbraňových systémech je to podstatný rozdíl.

Česká armáda zatím přihlíží, ale se zájmem

Akviziční zakázka české armády na produkty ProLabu veřejně neexistuje. Ministryně obrany ale firmu navštívila už v listopadu 2024 a ministerstvo tehdy uvedlo, že výrobky „by mohly být využitelné pro českou armádu“ a že existuje „široký potenciál“ spolupráce. Zkušenosti z cvičení Drone Shield 2026 navíc potvrzují, že armáda hledá vrstvenou obranu proti dronům, tedy kombinaci senzorů, elektronického boje a právě interceptorů. HECTHOR s TUKANem do tohoto konceptu přesně zapadá.

Firma přitom nemíří jen na domácí trh. Hnízdil zmiňuje zájem z USA, poptávku po monitoringu velkých požárů, dopravu zdravotnického materiálu v Austrálii i logistiku mezi ropnými plošinami v Perském zálivu. ProLab uvádí výrobní kapacitu kolem 500 kusů HECTHORu měsíčně. Na Orbitronu se podílejí dvě vysoké školy, střední škola a několik českých firem; motor i část elektroniky se vyvíjejí a vyrábějí v Česku.

ProLab neukázal jen další dron na výstavě. Ukázal pokus české firmy vstoupit do ligy, kde se hraje o dlouhé mise, autonomní obranu a reálné nasazení v konfliktu. HECTHOR už v té lize hraje. Orbitron 6000 si teprve obléká dres, a příští rok ukáže, jestli na hřiště opravdu vyběhne.