Závislost na Rusku je minulostí, Čína stvořila globální hrozbu. Konečně osadila J-20 vlastním motorem WS-15 s brutálním tahem

Když v červenci 2023 čínská média poprvé hlásila let J-20 se dvěma motory WS-15, šlo o milník, na který Peking čekal přinejmenším šest let. Pentagon o plánované integraci tohoto pohonu psal už v roce 2020. Čínská státní televize CCTV ještě v březnu 2022 mluvila o probíhajících testech a optimalizaci. A teprve na začátku roku 2026 se na oficiálním účtu čínského leteckého koncernu AVIC objevily záběry více nově vyrobených J-20A v žlutém primeru během systematických testovacích letů. Průlom nespočívá jen ve vyšším tahu. Spočívá v tom, že Čína se u své klíčové stealth platformy definitivně zbavila závislosti na cizích motorech a získala schopnost celou flotilu vyrábět, modernizovat a udržovat bez ruského úzkého hrdla.

Od ruských AL-31 k vlastnímu srdci letounu

První prototypy J-20 „Mighty Dragon“ vzlétly s ruskými motory AL-31, stejnými, jaké pohánějí ruské Su-27. Šlo o pragmatické řešení: Čína uměla postavit drak, avioniku i stealth tvarování, ale spolehlivý vysoce výkonný turbofan jí chyběl. Pentagon to v roce 2020 popsal bez obalu: Čína neumí vyrábět spolehlivé vysoce výkonné letecké motory a spoléhá na západní a ruské dodavatele. O tři roky později americká zpráva doplnila formulaci o „dlouhodobé závislosti“ na ruských a ukrajinských pohonných jednotkách pro letouny i vrtulníky.

Mezikrok přišel kolem roku 2021, kdy se na Airshow China ukázaly J-20 s domácím motorem WS-10. Ten sice zbavil Peking nutnosti kupovat AL-31, ale nebyl konstruován pro pátou generaci. Byl to přechodový motor: funkční, ale bez ambice dodat letounu supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Teprve WS-15 je od počátku navržený jako nízkoobjemový turbofan s přídavným spalováním, vektorováním tahu a tahovou třídou, která se veřejně uvádí mezi 15 a 18 tunami. Právě tahová rezerva má J-20 posunout z letounu, který „vypadá jako pátá generace“, na stroj, který se tak i chová.

Co WS-15 mění a co zatím ne

Srovnání s americkým etalonem je nevyhnutelné. Motor F119 od Pratt & Whitney, který pohání F-22 Raptor, má veřejně potvrzenou tahovou třídu přibližně 156 kN (35 000 liber) na motor, dvourozměrné vektorování tahu a prokázaný supercruise v operačním nasazení. WS-15 se papírově přibližuje: tahová ambice i cíl supercruise jsou deklarovány. Jenže papír a operační zralost jsou dvě různé věci. Ve veřejných zdrojích chybí tvrdé potvrzení o skutečné rychlosti supercruise, životnosti lopatek, spolehlivosti v sériové výrobě i o tom, jak motor pracuje s tepelnou signaturou letounu.

Co je naopak doložené: Pentagon už v roce 2020 psal, že rostoucí flotila J-20 a J-16 spolu s letouny včasného varování KJ-500 umožní Číně delší operace vzdušné převahy a potlačení protivzdušné obrany napříč západním Pacifikem. Zpráva z roku 2023 tento obraz potvrzuje a doplňuje, že moderní čínské letouny pravděpodobně zpochybní americké a spojenecké síly v konfliktu. Formulaci „globální hrozba“ Pentagon v souvislosti s J-20 a WS-15 přímo nepoužívá. Je to spíš extrapolace z trendu: soběstačná výroba, rostoucí dosah, vyšší tempo přezbrojení. Každý z těchto faktorů sám o sobě není zlomový. Dohromady posouvají rovnováhu.

Proč to není jen pacifické téma

Mohlo by se zdát, že Tchaj-wanská úžina je příliš daleko na to, aby se nás týkala. NATO však ve Washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvádí, že ambice a nátlaková politika Číny ohrožují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance, a dodává, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Mechanismus je prostý: čím silnější je čínská vzdušná síla, tím více amerických kapacit váže Pacifik a tím větší díl kolektivní obrany v Evropě padá na evropské spojence.

Pro Česko to neznamená náhlý nový nákup ani přepisování obranných plánů. Spíš potvrzení kurzu, který už běží. Ministerstvo obrany má schválených 24 letounů F-35, první převzetí v USA proběhne v roce 2029, přesun do České republiky od roku 2031 a plná operační připravenost je plánována na rok 2035. Gripeny mezitím slouží jako přemosťovací řešení: smlouva na jejich pronájem byla prodloužena právě do roku 2035 s argumentem, že budoucí bojiště zvládne plnit jen letoun páté generace. J-20 s WS-15 je jedním z důvodů, proč ten argument drží.

Americká odpověď: F-47 a závod, který nekončí

Spojené státy nestojí. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, označeného F-47. Oficiální oznámení mluví o delším dosahu, větší míře stealth a schopnosti čelit nejvyspělejším protivníkům v prostředí zpochybněné vzdušné převahy. Přímou vazbu ve smyslu „urychlili jsme F-47 kvůli WS-15″ veřejné zdroje neobsahují, ale hrozbový rámec, kterým Pentagon program obhajuje, míří jednoznačně na Čínu jako takzvaný pacing threat.

Závod mezi Washingtonem a Pekingem tak vstupuje do nové fáze. Čína už nemá jen drak a avioniku: má i motor. Otázka teď nezní, jestli J-20 „dorovnal“ F-22. Zní, jak rychle dokáže Čína WS-15 sériově vyrábět, jak spolehlivý bude po tisících letových hodin a jestli tempo čínského přezbrojení předběhne příchod F-47 do operačního nasazení.

Motor je hotový. Závod ne.