Čínská konstrukční škola se intenzivně prosazuje na poli nejmodernější letecké techniky. Už to není jen bezduché a nekvalitní kopírování cizích konstrukcí.
Když jsme zde v minulosti popisovali ruský cvičný stroj Jak-130, zmiňovali jsme se v tomto článku i o čínském letounu L-15 jako o klonu svého ruského vzoru. Ale nejnovější zveřejněné informace dokazují, že o pouhý klon rozhodně nejde. Čínská strana opravdu spolupracovala na počátečním vývoji Jaku-130, ale ve skutečnosti je nový Hongdu L-15 zcela originální čínskou konstrukcí, která svůj vzor, Jak-130 a koneckonců i AerMacchi M-346, nechává znatelně za sebou.
Trocha historie nikoho nezabije
Čínské vojenské letectvo v 90. letech 20. století využívalo k výcviku především domácí stroje Hongdu JL-8. Šlo o klasický cvičný reaktivní letoun koncepce velmi podobné třeba našemu L-39 či italským M-326. Vyvinut byl v Číně ve spolupráci s Pákistánem a jako nejlevnější letoun této kategorie na světovém trhu se velmi rozšířil. Ale na konci 20. století se v Číně v řadové službě objevily ve větším měřítku moderní ruské stroje Su-27SK či jejich čínský klon J-10. A na ty už starý JL-8 nestačil nové piloty kvalitně připravovat.
Proto velení letectva čínské armády v té době poptalo u domácích výrobců možnost vývoje a výroby cvičných letounů, dnes bychom řekli, že kategorie LIFT. Firma Hongdu přišla s projektem JL-10, pro export označovaný jako L-15. Tehdejší podoba tohoto projektu, vystaveného v podobě modelu v roce 2001 na letecké výstavě Aviation Expo v Pekingu, byla až nápadně podobná jihokorejskému letounu T-50. Při počítačových simulacích čínské konstrukce se však začaly ukazovat mnohé budoucí problémy, jak v aerodynamice, tak pevnostní z hlediska aeroelasticity.
Nakonec byla tato podoba budoucího cvičného stroje opuštěna a v roce 2002 došlo na dohodu s OKB Jakovleva o využití jeho moderního cvičného letounu Jak-130. Rusové preferovali spíše prodeje kompletních svých strojů či jejich licenční výrobu v Číně, nad kterou by si částečně udrželi vliv, ale čínská strana se rozhodla pro jinou cestu. Požadovala možnost komplexní výroby v Číně a chtěla mít přístup ke kompletní dokumentaci letounu včetně aerodynamických a pevnostních analýz.
Chtěla totiž mít možnost daný stroj v budoucnu upravovat, dál vyvíjet, řešit jeho technickou a letovou životnost ve své režii, a to zcela nezávisle na Jakovlevově konstrukční kanceláři. To se Rusům moc nelíbilo a zpočátku s tím nesouhlasili. Ale ekonomická krize a v té době hrozící ekonomický kolaps a konec další existence podniku je nakonec donutily se dohodnout, podobně jako i v případě formy spolupráce s italskou firmou AerMacchi, a na požadavky čínské strany přistoupili.
L-15 jako svébytný letoun vlastní konstrukce
Nejenže firmě Hongdu poskytli veškerou a komplexní dokumentaci Jaku-130, ale zajistili pro ni i v té době nedostupné vývojové a testovací práce, jako třeba zkoušky v aerodynamickém tunelu CAGI, výpočetní kapacity pro návrhy konstrukčních detailů i celků nového L-15 v institutu SibNIA a nakonec dodali firmě Hongdu i speciálně pro ni vyrobené stavební přípravky.
Ač nový L-15 na první pohled vypadá jako jeho vzor Jak-130, nutno přiznat, že jde o zcela samostatnou a vlastními cestami vzniklou konstrukci. Z ruského stroje převzal pouze základní koncept a aerodynamické řešení. A i to je poněkud odlišné od vzoru. Pozorný pozorovatel si určitě všimne tvarových rozdílů, třeba v poloze pilotní kabiny v draku letounu nebo ve velikosti a tvarech vírových přechodů křídla do trupu, tvaru kapotáže motorů a ocasních ploch.
Viditelně chybí například sací kanály vzduchu k motorům na horní straně předku křídel, vstupy vzduchu k motorům jsou poněkud zjednodušené apod. To, co není na první pohled vidět, je ještě více odlišné. Vnitřní konstrukce je zcela nová a k jejímu vývoji se ruští experti od Jakovleva pouze vyjadřovali.
Široké využívání kompozitových materiálů a prvků konstrukce se podílí na celém draku letounu jednou čtvrtinou. Například konstrukční celek směrového kormidla je komplexně celokompozitový. Výsledkem nové konstrukce je schopnost letounu L-15 vzlétat s více než dvojnásobnou vzletovou hmotností než u původního Jak-130.
První maketa, první prototyp, první vzlet
Svět se s novým L-15 seznámil poprvé v roce 2003 na výstavě v Pekingu, kde byla vystavena maketa v měřítku 1 : 1. A i když výrobce neuvedl žádná fakta o spolupráci s Jakovlevem, ve své expozici ponechal přítomné i ruské experty z této konstrukční kanceláře, takže brzy bylo odborníkům jasné, odkud „vítr fouká“. Maketa ale byla vystavena i s falešnými PTŘS na koncích křídel.
To svědčilo o tom, že výrobce nechce jen čistě cvičný letoun, ale chová naděje i na realizaci verze schopné vzdušného boje, k čemuž na stánku přidal i informace o možnosti útoků ozbrojené verze na pozemní cíle. Po únoru 2003, po schválení projektu čínskou Státní komisí pro technologie pro národní obrany, byla zahájena výroba čtyř prototypů, z nichž dva měly být letové a dva určené k pevnostním zkouškám.
První prototyp byl dokončen 1. září 2005. Na vzlet si musel přes půl roku počkat, nebyly totiž dokončeny průkazné pevnostní zkoušky a také pozemní pojezdové zkoušky samotného prototypu se protáhly. Až 13. března 2006 došlo k onomu památnému dni, kdy se nový prototyp L-15 poprvé odpoutal od vzletové dráhy a provedl první plnohodnotný let. Pro naše kraje je zajímavé, že o jeho pohon se starala dvojice slovenských motorů DV-2S (původně vzniklých pro projekt L-39MS neboli L-59).
Druhý prototyp poprvé vzlétl 10. května 2008 a byl poháněn dvojicí již pro sériovou výrobu vybraných motorů ukrajinského původu Ivčenko AI-225K-25. Čína na ně vsadila jako na mnohem důkladněji vyzkoušenou, a tedy i potenciálně mnohem spolehlivější motorovou jednotku, mimo jiné dlouhodobě testovanou ve strojích Jak-130, a v rámci spolupráce s Ukrajinou již u tohoto motoru zůstala.
Hongdu L-15 jde do výroby
Třetí prototyp poprvé vzlétl 8. června 2009 a měl již podobu sériového stroje. Jeho motory byly vybaveny i komorou přídavného spalování, nazývaly se proto Ivčenko AI-225K-25 F jako forsírovannyj. Motory jsou řízeny plně elektronicky ve standardu FADEC. Ostatně i celé řízení L-15 je výhradně čtyřkanálové elektroimpulzní (původně ověřováno i na ruském továrním prototypu Jaku-130) bez mechanické zálohy.
Zajímavé je umístění joisticku – řídící páky, která „trůní“ na vyvýšené pyramidě v kabině v ose letounu, takže její pohyb není omezován ani nohama pilota, ani jeho celkovými proporcemi. Navíc lze systém řízení nastavovat elektronicky tak, aby svými odezvami přesně kopíroval systémy řízení různých bojových letadel, např. letounů řady Su-27 a domácích J-10.
Prvním, kdo projevil zájem o nový cvičný stroj, bylo letectvo jihoamerické Venezuely. Čínské letectvo ještě váhalo a čekalo na dokončení vývoje ozbrojené verze, ale v Caracasu nechtěli čekat a na konci roku 2013 nabízeli v rámci většího obchodního kontraktu úhradu strojů zčásti i plynem a ropou. Pak se ale vnitropolitická situace ve Venezuele zkomplikovala a z kontraktu sešlo.
A tak nakonec stejně bylo prvním uživatelem čínské vojenské letectvo, které vyráběné stroje původně uvažované pro Venezuelu koupilo a zařadilo ke své jednotce na letišti u Penk-pu, kde probíhá výcvik čínských leteckých instruktorů. Až v roce 2017 došlo na dodávku plně vývojově „dotažených“ L-15 k 172. letecké brigádě, kde byly dokončeny i jejich vojskové zkoušky. Ve stejném roce zahájilo zkoušky se speciálně upraveným strojem L-15, označovaným jako JL-10H, i čínské námořnictvo. K řadovým jednotkám čínského letectva se pak L-15 dostávaly od roku 2020.
Průlom v Africe aneb jak Čína rozšiřuje svoji dominanci
Mezitím však došlo k realizaci prvního zahraničního kontraktu na letouny Hongdu L-15, a to v africké Zambii. Tato země již dlouhodobě nakupuje výzbroj a leteckou techniku v Číně, takže bylo tak trochu logické, když si v únoru 2014 objednala také stroje L-15, a to celých šest kusů. Jejich letouny jsou označovány L-15Z. Dodány byly v letech 2015 a 2016, tj. de facto dříve, než byly zahájeny větší dodávky pro čínské domácí letecké síly.
A hlavně, nešlo o primárně cvičné stroje, ale o plnohodnotné bitevníky se schopností nadzvukového letu, vzdušného boje a především útoků proti pozemním a námořním cílům. Zambijský letoun byl vyzbrojen satelitně naváděnými přesnými pumami LS6, PTŘS střelami PL-5EII, a dokonce i protilodními střelami TL-10, i když je Zambie vnitrozemským státem. V této podobě a s takovouto výzbrojí byl nový L-15 v Africe okamžitě velmi žádaným zbožím.
Vzápětí se ozvala Etiopie, která tyto stroje nakupuje už primárně jako bojové, nikoli cvičné. Podepsala kontrakt na dodání ještě vylepšených strojů JL-10B neboli L-15B, které již mohou nést celkem až tři desítky zbraňových podvěsů čínské výroby, od leteckého kanónu Gš-23 v kontejneru pod trupem, PTŘS na koncích křídel a celé řady další různé výzbroje, pum a speciálních kontejnerů na šesti závěsnících pod křídly. V přídi má zabudovaný nejmodernější radar kategorie AESA čínské provenience.
Letoun ale zvládá integrovat i zahraniční zbraňové a specializované podvěsy. Specifikou čínských dodávek zbraní v africkém regionu, která se uplatňuje i u strojů L-15, je řešení platby za tyto stroje. Čínská strana netrvá na okamžité úhradě v podobě finančních prostředků či úvěru. Velmi často požaduje jako protihodnotu poskytnutí například těžebních práv na suroviny v té které zemi, a to často na velmi dlouhou dobu.
A protože čínské straně nedělá problém prodávat komukoli, i zemím, které mají velké problémy s dodržováním mezinárodních norem lidských práv, je v exportu zbraní a nyní i L-15 velmi úspěšná. Odborníci dokonce tvrdí, že L-15 se stává hlavním bojovým typem afrického kontinentu.
Hongdu L-15 dnes a v perspektivě
V únoru 2022 bylo zveřejněno, že Spojené arabské emiráty podepsaly s Čínou kontrakt o předběžném zájmu o dvanáct nových L-15B. V této souvislosti je zajímavé, že se na tento trh snažili proniknout jak Rusové se svým Jakem-130, tak Italové se svojí verzí téhož, AerMacchi M-346. V konkurenci s čínským L-15B ale neuspěli. Velení letectva SAE se po pevném potvrzení objednávky dokonce nechalo slyšet, že čínský L-15B považuje za „nejpokrokovější“ cvičně bojový letoun na světě.
Vzápětí SAE přidalo na tento typ ještě opci na dalších 36 exemplářů. Letouny objednaly v plné konfiguraci jak cvičné, tak bojové verze. Hongdu L-15B se tak pro Čínu stává nejen hlavním a pokročilým cvičným letounem, ale na jeho dominantním odbytišti (při ceně pod 20 milionů dolarů, tedy asi 506 milionů korun, za jeden letoun) v zemích Afriky, Středního východu a v řadě zemí Asie se stává dokonalým nástrojem čínské velmocenské politiky.
Hongdu L-15
Zveřejnil(a) Lotnictwo wojskowe / Světové vojenské letectví dne Čtvrtek 27. října 2011
A také prostředkem pro prosazení pomalého, ale komplexního průniku Číny do těchto regionů. Svědčí tomu i oficiální prohlášení představitelů Číny, že právě Hongdu L-15 je zařazen mezi strategické projekty čínského „obranného“ průmyslu. Není pochyb o tom, že právě skrze dodávky i tohoto letounu bude Čína nadále prosazovat a zvětšovat svůj politicko-hospodářský vliv ve světě.
Technickotaktická data letounu L-15B
Rozpětí 9,48 m
Délka 12,27 m
Výška 4,81 m
Prázdná hmotnost 6 580 kg
Nejvyšší vzletová hmotnost 9 550 kg
Hmotnost nesené výzbroje a podvěsů 2 tuny
Max. rychlost 1 728 km/h
Cestovní rychlost 850 km/h
Dostup 16,5 km
Dolet bojový 550 km
Dolet přeletový 1 800 km
Jak moc překonává L-15 český L-39?
Události
|
PŘEČTENÍ: 40774
Události
|
PŘEČTENÍ: 41738
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 35855
