Stíhačka určená pro Hitlerjugend mohla zvrátit průběh 2. světové války. Proč do bojů nakonec nezasáhla?

Stíhací letoun He 162 nese přezdívku „lidová stíhačka“ a jedná se o vcelku zdařilý projekt, který mohl zvrátit průběh druhé světové války, pokud by byl nasazený včas.

i Zdroj fotografie: Jan B.H.A. Vervloedt / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Poslední měsíce druhé světové války bylo všem zúčastněným stranám jasné, že Německo válku prohrálo. Hitler se však přesto stále neúnavně snažil jednoznačný výsledek zvrátit. Jednou z jeho snah byl i vývoj stíhacího letounu Heinkel He 162, známého pod označením „Volksjäger“, tedy „lidová stíhačka“. Zadání letounu do výroby však přišlo příliš pozdě. Kdyby byl vyvinut dříve, je možné, že by válka nabrala nečekaný směr.

Piloti z řad Hitlerjugend

V druhé polovině roku 1944 procházela Třetí říše jednou velkou krizí – ze západu i z východu na ni tlačily spojené armády a německá města byla pod neustálým bombardováním. Jediným východiskem z této situace byla rychlá akce. Pro jednotky Luftwaffe se začal vyvíjet jednoduchý proudový stíhací letoun, který měly pilotovat děti z Hitlerjugend, a Hitler doufal, že stejně dravě, jako ničily britské tankery u Caen.

iZdroj fotografie: Uživatel Ducatipierre / Creative Commons / CC BY-SA
He 162 byl nezvykle jednoduchý letoun, který byl ovladatelný i neprofesionálními piloty

Děti z Hitlerjugend měly prodělat pouze základní výcvik na kluzácích typově podobných He 162 a následně být nasazeny do přímých bojů. Pokyn k výrobě však zazněl příliš pozdě. Teprve v listopadu 1944 obdržela firma Heinkel objednávku na 1 000 ks letounů, jenž měly být dokončeny a dodány do dubna 1945. (Od května mělo být měsíčně vyráběno 2 000 ks.) Sériová výroba letounu byla zahájena teprve 1. ledna 1945.

Méně komplikovaný, avšak podařený letoun

Vzhledem ke značně omezeným zdrojům, kterými Třetí říše v posledních měsících války disponovala, není překvapivé, že návrh letounu počítal s jeho co nejjednodušší výrobou. Konstrukce letounu byla kombinovaná, přičemž na příďový kužel, křídla a kryty podvozku a směrovky bylo použité dřevo (snižovaly se tím náklady na spotřebu omezeného množství materiálů). Podvozek letounu byl z větší části zkonstruován z podvozku letounu Messerschmitt Bf109 K.

iZdroj fotografie: Uživatel Dustin Ma / Creative Commons / CC BY-SA
Detail na proudový stíhací letoun Heinkel He 162 označovaný jako „lidová stíhačka“

Pro letoun byl vybraný proudový motor BMW 003. Ve výbavě měl mít dva kanóny ráže 30 či 20 mm. Stroj zároveň uměl odstartovat z 500 metrů, a to i z horšího povrchu. Vzhledem ke krátké době mezi zadáním a realizací vykazuje He 162 celou řadu problémů. V době kapitulace Německa bylo v provozu 120 těchto letounů a i přes jejich nedostatky nikdo nezpochybňoval, že při správném vývoji mohly být ničivou zbraní, která mohla zvrátit všemi očekávaný průběh války.

Zdroj: War History Online

Diskuze Vstoupit do diskuze
140 lidí právě čte
Zobrazit další články