Letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon je bezesporu jedním z nejpoužívanějších na světě, přičemž existuje v mnoha variantách. Hlavně proto, že jeho výroba začala už za studené války a probíhá dodnes, což vyžadovalo jeho rozsáhlé modernizace. Ale také vznikly speciální varianty určené pro specifické situace. Redakce Armádního Zpravodaje považuje za jednu z nich, na svou dobu pravděpodobně velmi povedenou, F-16 ADF.

F-16 sloužící k zachycení bombardérů

Vznik letounu F-16 ADF se datuje do roku 1986. Americké letectvo i řada západních zemí tehdy provozovalo variantu F-16A Block 15, což byl klasický víceúčelový bojový letoun. Americká Národní garda ale potřebovala speciální variantu stíhacího letounu určenou hlavně k zachycení sovětských bombardérů nebo řízených střel mířících na území USA, vysvětluje AirFighters. Řešením bylo upravení letounu F-16A Block 15 na variantu ADF.

iZdroj fotografie: Uživatel aeroprints.com / Creative Commons / CC BY-SA

Nejednalo se o novou konstrukci, upraveny byly již existující letouny. Wikipedia uvádí, že jich nakonec v roce 1989 vzniklo 270, takže se jedná o relativně vzácné kusy. Jejich součástí byla modernizovaná avionika, vylepšený radar, nebo zařízení na identifikaci přátelských a nepřátelských letadel, včetně nočního reflektoru. Ten je například jednou z věcí, jak verzi lze ADF odlišit od ostatních, jelikož jinak vypadá, byť má jiné charakteristiky jako ostatní.

Silné rakety k ničení bombardérů

U F-16 ADF byla ovšem důležitá také výzbroj. Aby mohla zachytávat bombardéry, potřebovala schopnost zásahu cíle na dlouhou vzdálenost. F-16 uvádí, že jimi byly střely AIM-7 Sparrow a AIM-120 AMRAAM, které jsou určeny pro zásah cílů mimo přímou viditelnost – dosah je většinou v desítkách i více kilometrů, záleží na verzi, a mají radarové navádění. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že byla ADF jediným letounem F-16 schopným Sparrow používat.

Ruská obrněná vozidla Rakuška-M jsou pro vojáky jako rakev, i když dostanou speciální úpravy. „Sfoukne“ je i slabší granát

Ve výzbroji se ale speciální verze příliš dlouho neohřály, v roce 1994 začaly být postupně nahrazovány modernějšími F-16 C. Navíc vzhledem ke konci studené války nebyla nutná tak mohutná letecká síla schopná odrážet útoky bombardérů a střel. Část z nich proto skončila zakonzervovaná, ale protože se jednalo o povedenou a schopnou variantu, byl o ni zájem i v zahraničí. Nakonec si jich několik pořídilo letectvo v Jordánsku nebo v Thajsku.