F-16A/B létá už skoro 50 let a stále slouží ve 23 zemích. Z výzbroje ji letectva vyřazují jenom opatrně

V lednu 1979 vyhlásilo americké letectvo počáteční operační způsobilost pro F-16A. Šlo o lehký, relativně levný víceúčelový bojový letoun, který měl doplnit dražší F-15. Nikdo tehdy nepředpokládal, že se z něj stane nejrozšířenější západní bojový letoun a že jeho nejstarší verze poletí ještě v druhé polovině dvacátých let 21. století. Jenže přesně to se děje. Belgie s ním drží operativní službu do konce roku 2028, Rumunsko na něm staví výcvikové centrum pro celou alianci, Argentina na něm v dubnu 2026 teprve začala létat. Důvod, proč se ho svět zbavuje tak pomalu, není nostalgie. Je to ekonomika, logistika a fakt, že nahradit F-16 znamená přestavět celé letectvo.

Stáří draku versus stáří schopností

Označení F-16A/B pokrývá překvapivě široké spektrum strojů. Na jednom konci stojí téměř původní kusy z konce sedmdesátých let, na druhém hluboce přestavěné verze po programu Mid-Life Update. MLU přineslo nový modulární mission computer, kompletní překabelování, úpravy radaru a modernizované rozhraní mezi pilotem a strojem. Cílem bylo přiblížit starší letouny schopnostem novějších bloků C/D, a do značné míry se to podařilo.

Rozdíl je zásadní. Původní F-16A Block 1 a modernizovaný F-16A MLU sdílejí základní tvar trupu, ale elektronika uvnitř patří do jiné éry. Podle specializované databáze F-16.net právě MLU proměnilo F-16A/B z „dožívající verze“ na upgradovatelnou platformu s růstovým potenciálem pro další senzory a zbraně. Novější bloky C/CM mezitím dostávají radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku (AESA), což představuje další generační skok, ale i bez něj modernizovaná A/B zvládá ochranu vzdušného prostoru, úderné mise i síťově vedené úkoly.

Proč je levnější letět dál

Americké letectvo u programu SLEP (strukturálního prodloužení životnosti) počítalo s cenou kolem 55 milionů korun za letoun a s prodloužením z 8 000 na až 12 000 letových hodin. Starší odhady amerického kontrolního úřadu GAO pracovaly s orientační cenou modernizace kolem 210 milionů korun za kus, proti zhruba 1,3 miliardy korun za nový F-16. Matematika je jednoznačná.

Jenže nejde jen o cenu samotného letounu. Přechod na novou platformu znamená:

• přecvičení pilotů a pozemního personálu,
• výstavbu nových simulátorů a údržbových kapacit,
• nákup kompatibilní munice a softwarových licencí,
• nové servisní smlouvy, často na desítky let dopředu,
• dočasné oslabení bojové pohotovosti v přechodovém období.

České materiály k pořízení F-35 tohle ilustrují názorně. Vláda schválila nákup 24 letounů páté generace, první mají dorazit v roce 2031, ale mezitím si Česko prodlužuje pronájem Gripenů až do roku 2035. Přechodový most musí existovat, a právě tuto roli F-16A/B plní v desítkách zemí.

Tři tváře jednoho letounu v roce 2026

Belgické vzdušné síly drží F-16 v plné operativní službě. Podle belgického strategického dokumentu obrany typ pokrývá úkoly vzdušné obrany včetně aliančního QRA až do konce roku 2028, kdy ho nahradí F-35A. Žádný muzejní dolet, ostrá služba s reálnými pohotovostními vzlety.

V Rumunsku hraje F-16 jinou roli. Evropské výcvikové centrum F-16 (EFTC) u Fetești přijímá piloty z aliančních zemí a zároveň buduje kapacity pro ochranu vzdušného prostoru jihovýchodního křídla NATO. Stroje sem přišly z nizozemských přebytků; Nizozemsko oficiálně vyřadilo F-16 z inventáře v září 2024. Typ ale nezmizel. Přesunul se.

Argentina představuje třetí model. V prosinci 2025 přistálo na argentinské základně prvních šest bývalých dánských F-16. V dubnu 2026 argentinské letectvo oznámilo zahájení letových operací. Země, která přišla o nadzvukové letectvo vyřazením Mirage III, se vrací ke schopnosti, kterou neměla přes dvacet let. A vrací se právě přes F-16A/B.

Opatrné vyřazování jako řízený přesun

Dánsko své F-16 v lednu 2026 slavnostně rozloučilo po čtyřech desetiletích služby. Stroje ale neskončily ve šrotu. Část odešla do Argentiny, další kusy míří na Ukrajinu. Totéž Nizozemsko: vyřazené letouny zásobují rumunské EFTC i ukrajinský program. Vyřazení z jedné armády neznamená konec životního cyklu, znamená začátek dalšího.

Tohle je skutečný důvod, proč F-16A/B z výzbroje mizí tak pomalu. Nejde o to, že by byl nenahraditelný. Jde o to, že jeho náhrada není výměna jednoho letounu za druhý. Je to systémová proměna celé vzdušné síly, od výcviku přes logistiku po doktrínu. A dokud ta proměna trvá, starý Falcon létá dál. Někde v boji, někde ve výcviku, někde teprve poprvé.

Globální standard přechodu

F-16A/B se stal něčím, co jeho konstruktéři v General Dynamics nemohli předvídat: univerzální přechodovou platformou mezi studenou válkou a érou stealth. Když stát nemá peníze na okamžitý skok k páté generaci, nemá čas na výstavbu nové infrastruktury nebo nemá piloty cvičené na složitější systémy, sáhne po Falconu. Zásoby se ale tenčí. Dánské a nizozemské přebytky, které dosud zásobovaly nové uživatele, postupně mizí z trhu, směřují na Ukrajinu nebo k dříve domluveným odběratelům.

Až jednou poslední F-16A/B přistane naposledy, bude mít za sebou službu v desítkách armád na obou polokoulích, modernizační programy, které z něj udělaly jiný letoun, než jaký vzlétl v roce 1978, a druhou i třetí kariéru v zemích, o kterých jeho tvůrci nikdy neslyšeli. Málokterý bojový letoun v historii dokázal totéž.