F-22 Raptor dostal infračervený senzor, který mu po konci studené války sebrali. Má lovit čínské stealth stíhačky

Dne 20. února 2026 zachytil fotograf na základně Edwards v Kalifornii testovací stroj 411. letové zkušební perutě s neobvyklým podvěsem pod křídlem. Žádný render, žádná vizualizace z PowerPointu, skutečný F-22A Raptor s externím IRST podem, tedy pasivním infračerveným senzorem pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Letoun, který tři dekády létal bez „tichých očí“, je právě dostává zpět. A důvod je jednoduchý: Čína už provozuje vlastní stealth stíhačky a radar sám o sobě na ně nemusí stačit.

Schopnost, která zmizela v éře rozpočtových kompromisů

Příběh sahá do roku 1991, kdy program ATF, z něhož se F-22 zrodil, počítal s plnou sadou avioniky včetně infračerveného vyhledávání a sledování cílů. Podle výroční zprávy NASA z roku 1991 létající avionické laboratoře tehdy ověřily radar, systémy elektronického boje, komunikaci, navigaci i IRST. Jenže studená válka skončila, rozpočty se ztenčily a výrobní F-22, který poprvé vzlétl v roce 1997, se do služby dostal bez této schopnosti. Prioritou se stal výkonný aktivní radar AN/APG-77 od Northrop Grumman, elektronicky skenovaný AESA radar schopný sledovat desítky cílů současně na vzdálenost přes 200 kilometrů. Pasivní infračervená detekce šla stranou.

Tehdy to vypadalo jako rozumný kompromis. Sovětský svaz se rozpadl, žádný protivník neprovozoval stealth letouny a americká vzdušná převaha byla tak drtivá, že se zdálo zbytečné investovat do dalšího senzorového kanálu. Jenže svět se změnil.

Proč se IRST vrací právě teď

Čína dnes provozuje stealth stíhačky páté generace v čele s Chengdu J-20, dvoumotorovým letounem s delta-kanárdovou konfigurací, jehož první prototyp vzlétl už v roce 2011 a sériová výroba běží od roku 2017. K tomu se přidává Shenyang J-35, palubní stealth stíhačka určená pro čínské letadlové lodě. Přesné počty obou typů ve službě nejsou veřejně spolehlivě ověřitelné, ale americké letectvo s nimi ve svých modernizačních dokumentech počítá jako s reálnou a rostoucí hrozbou.

A právě tady vstupuje do hry fyzika. Radarová stealth technologie (tvarování draku, absorpční nátěry, vnitřní úložiště zbraní) je optimalizovaná na minimalizaci radarového odrazu. Ale tepelnou stopu motoru, aerodynamický ohřev draku a kontrast proti obloze neřeší. IRST pod pracuje v úplně jiné části spektra: zachytává infračervené záření, které stealth letoun vyzařuje, aniž by sám cokoli vysílal. Protivník nedostane radarové varování. Nedozví se, že ho někdo sleduje.

Pro srovnání: evropské stíhačky jako Eurofighter Typhoon nebo Dassault Rafale mají IRST senzory integrované přímo v draku už od svého návrhu. Typhoon používá systém PIRATE (Passive Infra-Red Airborne Track Equipment) zabudovaný před kokpitem, Rafale má optronický senzor OSF (Optronique Secteur Frontal). Americký přístup u F-22 je jiný, externí pod pod křídlem. Méně elegantní z hlediska stealth profilu, ale výrazně rychlejší jako retrofit na letoun, jehož drak se už přepracovávat nebude.

Dva infračervené programy, které se nesmí zaměnit

Důležitý detail, který se ve veřejné diskusi často ztrácí: na F-22 aktuálně běží dvě odlišné infračervené modernizace. První je právě testovaný externí IRST pod, ofenzivní senzor pro pasivní vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Druhý je interní systém infračervené obrany (IRDS) s distribuovanými senzory TacIRST, na jehož integraci získal Lockheed Martin v lednu 2025 kontrakt za přibližně 6,5 miliardy korun. Ten slouží k něčemu jinému: varuje pilota před přilétajícími hrozbami, jako jsou střely s infračerveným naváděním, a zvyšuje přežitelnost letounu.

Obě větve dohromady dávají F-22 to, co mu chybělo: schopnost pasivně vidět i pasivně přežít. Ale jsou to dva různé systémy s různými účely, různými dodavateli a různými harmonogramy.

Most k F-47, ne věčný program

Americké letectvo dnes otevřeně popisuje F-22 jako „most“ k budoucímu stíhacímu letounu šesté generace F-47, vyvíjenému v rámci programu NGAD. Raptor má zůstat páteří americké vzdušné převahy minimálně do počátku 30. let, a právě proto dostává celý balík úprav: nejen IRST pod, ale i nízko-odporové stealth přídavné nádrže pro prodloužení doletu, nové střely, modernizované datalinky a vylepšenou navigaci.

Harmonogram IRST podu podle veřejně dostupných rozpočtových dokumentů vypadá takto:

• Šest letových demonstrací pokročilých senzorů proběhlo v průběhu roku 2024
• Plnohodnotné letové testy jsou plánovány na fiskální rok 2026
• Zahájení výroby se předpokládá od roku 2028
• Dodávky operačním jednotkám mají začít v roce 2029

Podle nás jde o ambiciózní, ale realistický plán, pokud ho nezbrzdí chronický problém F-22 s údržbou. Letoun měl v roce 2024 míru bojové použitelnosti pouhých 40 %. Modernizace senzorů je důležitá, ale bez funkčních draků, kabeláže a stealth nátěrů nemá co snímat.

Tichá revoluce nad Mojavskou pouští

Celý příběh kolem IRST podu na F-22 není příběhem o selhání ani o panice. Je to příběh o tom, jak se americké letectvo pragmaticky přizpůsobuje světu, v němž stealth přestal být jednostrannou americkou výsadou. Éra, kdy stačilo zapnout radar a mít jistotu, že protivník vás nevidí, zatímco vy vidíte jeho, je pryč. Pasivní senzory se vracejí do centra pozornosti a F-22, letoun navržený pro absolutní vzdušnou dominanci, dostává zpět oči, které mu před třiceti lety vzali.