F-35 létají na biopalivo z fritovacího tuku a Nizozemsko ví proč. Krize v Hormuzském průlivu ukázala, jak je NATO zranitelné

Nizozemské stíhačky F-35A na základně Leeuwarden tankují od října 2026 palivo s příměsí biokerosinu vyrobeného z odpadních tuků. Důvod není ekologie, ale strach z prázdných nádrží.

F-35 tankuje biopalivo i Zdroj fotografie: Steven Lek / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Když se řekne „letoun na fritovací tuk“, zní to jako vtip z kantýny. Jenže 14. října 2026 dorazila na leteckou základnu Leeuwarden v severním Nizozemsku první velká strukturální dodávka leteckého paliva s biosložkou vyrobenou mimo jiné právě z použitých kuchyňských olejů. Nikdo tam nelil přefiltrovaný olej z fritézy do nádrže F-35 Lightning II. Šlo o certifikovanou směs splňující přísné normy pro letecký kerosin Jet A-1, kterou Lockheed Martin pro svou flotilu F-35 schválil v lednu 2025 s podílem syntetické složky až 50 %. Nizozemské ministerstvo obrany přitom v oznámení nemluvilo o klimatu. Mluvilo o „energiezekerheid“, energetické bezpečnosti, a o schopnosti udržet letouny ve vzduchu, i když se globální trh s kerosinem zhroutí. Přesně to se totiž na jaře 2026 málem stalo.

Co se stalo v Hormuzském průlivu

Dne 28. února 2026 vypukl na Blízkém východě ozbrojený konflikt, který zasáhl Hormuzský průliv, úžinu širokou v nejužším bodě pouhých 33 kilometrů, přes kterou v roce 2025 proudilo téměř 15 milionů barelů ropy denně, tedy zhruba 34 % světového obchodu s ropou. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) průtoky přes úžinu spadly z přibližně 20 milionů barelů denně na průměr pouhých 2,7 milionu v období března až května. Propad o více než 85 % během několika týdnů.

Evropa to pocítila okamžitě, a to právě na komoditě, kterou běžný člověk nesleduje: na leteckém palivu. Kontinent dovážel většinu svého leteckého paliva z Blízkého východu a najednou se dodávky zadrhnuly. Ceny vyletěly, kontrakty se přepisovaly, nouzové zásoby se uvolňovaly v rekordním rozsahu. Pro civilní aerolinky šlo o ekonomický šok. Pro armády NATO o bezpečnostní budíček.

Proč je palivová závislost slabinou NATO

Nizozemská roadmapa energetické bezpečnosti, zveřejněná v červenci 2026, přiznává nepříjemnou realitu: obrana země je z více než 95 % závislá na fosilních kapalných uhlovodících. Kerosin přitom tvoří až 60 % celkové palivové spotřeby nizozemské armády. Jeden geopolitický šok v jedné úžině a stíhačky páté generace za miliardy eur mohou zůstat na zemi.

Nejde přitom o izolovaný nizozemský problém. NATO jako celek funguje na principu jednotné palivové politiky, všechny členské armády používají stejný typ paliva kvůli interoperabilitě. Aliance provozuje vlastní Central Europe Pipeline System (CEPS), potrubní síť o délce asi 5 300 kilometrů s 29 sklady napojenými na rafinerie, přístavy a civilní letiště. Vilniuský summit NATO v roce 2023 výslovně konstatoval, že distribuce paliva podmiňuje připravenost a schopnost rychlé reakce. Aliance má dokonce vlastní Petroleum Committee pro krizové řízení zásobování ropnými produkty.

Jenže celá tahle infrastruktura stojí na předpokladu, že komerční fosilní řetězec funguje. Když přestane, jako na jaře 2026, nefunguje ani vojenská logistika. Nejde o to, že by letouny neuměly létat. Jde o to, že nemají čím.

Co je vlastně „palivo z fritovacího tuku“

Označení zní provokativně, ale technicky je přesné, jen je potřeba rozumět procesu. Použité kuchyňské oleje patří mezi schválené vstupní suroviny pro výrobu takzvaných udržitelných leteckých paliv (SAF). Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA popisuje SAF jako „drop-in“ palivo: po certifikaci a přimíchání ke konvenčnímu kerosinu splňuje identické technické parametry jako standardní Jet A-1. Pilot nedostane horší tah, letoun se nechová jinak, údržba se nemění.

Výrobní proces nejčastěji probíhá cestou HEFA (Hydroprocessed Esters and Fatty Acids): odpadní tuky se hydrogenací přemění na uhlovodíky, které jsou chemicky prakticky nerozeznatelné od fosilního kerosinu. Lockheed Martin pro F-35 schválil syntetická paliva po vyhodnocení výkonových a spolehlivostních požadavků. Výsledek: F-35A Lightning II, jednomotorový stealth víceúčelový bojový letoun páté generace s maximální rychlostí Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h), bojovým doletem kolem 1 100 km a motorem Pratt & Whitney F135 o tahu 191 kN s přídavným spalováním, může bezpečně operovat na směsi s až 50% podílem biosložky.

Pro srovnání: ruský víceúčelový letoun Su-57, označovaný za konkurenta páté generace, žádný obdobný program alternativních paliv veřejně nekomunikuje. Čínský J-20 rovněž ne. Diverzifikace palivových zdrojů je dnes výsadou západních armád a Nizozemsko ji proměňuje v operační výhodu.

Nizozemsko není samo, ale je nejdál v systémovém přístupu

Norské vzdušné síly v září 2026 oznámily, že jako první na světě provedly let F-35 se 40% podílem SAF. Norský akviziční tendr počítá s palivem obsahujícím 37 až 50 % syntetické složky. Britské Královské letectvo (RAF) zase uskutečnilo historicky první let širokotrupého vojenského tankeru Voyager na 100% SAF. Téma tedy řeší více členů aliance.

Rozdíl je v tom, že Norsko a Británie zatím testují. Nizozemsko od října 2026 nakupuje strukturálně, prostřednictvím kontraktů s více dodavateli, jako součást roadmapy s konkrétními cíli a ročními ukazateli. Do roku 2030 chce nizozemská armáda snížit spotřebu fosilních paliv pro létání, plavbu a jízdu o 30 %. Roadmapa přitom počítá i s dalšími kroky: vodíkem, metanolem, amoniakem, solární a větrnou energií, a dokonce sleduje vývoj malých modulárních reaktorů.

Háček je v ceně a dostupnosti. Podle EASA stála v roce 2024 tuna SAF v průměru kolem 2 085 eur, zatímco konvenční letecké palivo vycházelo na 734 eur za tunu, téměř třikrát méně. A celková produkce SAF v roce 2026 pokrývá podle IATA pouhých 0,8 % světové spotřeby leteckého paliva. Pro potřeby celé aliance to dnes zdaleka nestačí.

Co to znamená pro Česko

Česká republika pořizuje 24 letounů F-35A a palivo řeší jako provozní náklad. Ve veřejně dostupných dokumentech Ministerstva obrany ČR figurují standardní vojenská paliva F-34 JP a Jet A-1, ale žádný program strukturálních dodávek SAF pro vojenské letectvo se nám k říjnu 2026 nepodařilo dohledat. Česko přitom musí ze zákona držet nouzové zásoby ropy a ropných produktů na minimálně 90 dní čistých denních dovozů, konkrétní výdrž armádních rezerv je však neveřejná.

Krize v Hormuzu ukázala, že 90 dní může znít jako polštář, ale při prudkém zdražení a přerušení dodávek se i tento polštář rychle ztenčuje. Nizozemský model, přidat do palivového mixu zdroj, který není závislý na jedné úžině na druhém konci světa, dává vojenský smysl i pro středně velkou armádu ve střední Evropě.

Nizozemci neřeší, jak létat zeleněji. Řeší, jak létat vůbec, i ve chvíli, kdy tankerům z Perského zálivu někdo zavře cestu.

Jak je dobré alternativní palivo pro F-35?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články