Gripen E/F je skvělou volbou, v podstatě nejlepší, jaká dnes proti Rusku existuje. Odmítnutím F-35 udělá Kanada správný krok

Ottawa dnes neřeší, jestli je F-35 Lightning II špatný letoun. Řeší něco jiného: zda je rozumné vsadit celou budoucnost kanadského letectva na jedinou platformu, jejíž software, servis i logistiku řídí americký ekosystém. Podle oficiálních dokumentů kanadského ministerstva obrany probíhá revize celého programu Future Fighter Capability Project a vláda výslovně zmiňuje strategickou autonomii, průmyslové přínosy i potenciální alternativy. Formálně objednaných je zatím šestnáct kusů F-35, zbytek plánované flotily je předmětem přehodnocení. A právě do tohoto okna vstupuje Saab se svým Gripenem E/F, letounem, který není navržený jako nejdražší a nejtajnější stroj na nebi, ale jako nejodolnější obránce rozsáhlého vzdušného prostoru. Pro zemi, která hlídá druhou největší arktickou hranici na světě a chce mít kontrolu nad vlastní obranou, to může být přesně ta správná odpověď.

Co znamená „nejlepší proti Rusku“

Označit jakýkoli letoun za nejlepší proti Rusku vyžaduje upřesnění. Pokud hledáte stroj, který první den války neviditelně pronikne hluboko za nepřátelské linie a zničí protiletadlový systém S-400, pak je F-35A objektivně silnější volba: stealth profil, senzorová fúze systémů DAS a EOTS, interní nesení výzbroje. Jenže válka s Ruskem, jak ji ukazuje už více než čtyři roky trvající konflikt na Ukrajině, není jen o prvním úderu. Je o přežití na zemi, o schopnosti rozptýlit letouny po území, o rychlém přezbrojení a o elektronickém boji, který rozhoduje o tom, kdo koho vůbec uvidí.

A přesně tady Gripen E/F exceluje. Celá jeho koncepce vychází ze švédské doktríny Bas 90, systému rozptýlených základen, kde víceúčelové bojové letouny operují z úseků silnic dlouhých 500 až 600 metrů, obsluhuje je minimální pozemní tým a přezbrojení pro vzdušný boj trvá podle Saabu patnáct až dvacet pět minut. Letoun nese deset závěsníků, dokáže vzít až sedm střel Meteor s doletem přes sto kilometrů a disponuje jak ofenzivním, tak defenzivním elektronickým bojem, kombinace, kterou u jiného západního stroje v této třídě veřejné zdroje takto pohromadě nedokládají.

Proti ruským Su-35 s udávaným radarem o dosahu až 350 kilometrů a rychlostí Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h) Gripen nestaví „větší čísla“. Staví taktiku: pasivnější způsob boje, síťové sdílení dat, střely Meteor s největší bezúnikovou zónou ve své kategorii a silný elektronický balík pro přežití v prostředí ruského A2/AD. Podle nás je to pro obranu obrovského kanadského vzdušného prostoru hodnotnější než stealth profil, který je nejsilnější v typech misí, jež netvoří jádro každodenního úkolu NORAD.

Proč má smysl odmítnout F-35 jako jedinou platformu

Odmítnout F-35 neznamená vyhodit šestnáct už objednaných strojů. Znamená to nevsadit na jedinou kartu celou flotilu. A důvody jsou konkrétní.

Za prvé, provozní náklady. Americký kontrolní úřad GAO ve své zprávě z června 2026 uvádí, že roční náklad na jeden F-35A dosahuje 7,4 milionu dolarů (zhruba 170 milionů korun) a překračuje cíl amerických ozbrojených sil stanovený na 6,8 milionu. Rozpočtový úřad Kongresu CBO zároveň konstatuje, že provozní náklady na letovou hodinu F-35A převyšují starší F-16C/D a blíží se těžšímu F-15E. Saab přesnou cenu letové hodiny Gripenu E nezveřejňuje, ale celá filozofie letounu (malý servisní tým, rychlé otočení, jednoduchá logistika) směřuje k výrazně nižšímu provoznímu otisku.

Za druhé, strategická autonomie. Kanada je v programu F-35 zapojená do amerického ekosystému Joint Strike Fighter: softwarová podpora, soubory misijních dat vznikající v mezinárodní laboratoři ACURL na floridské základně Eglin, údržba řízená přes JPO. Přímý důkaz, že by Washington chtěl Ottawu od systému odstřihnout, neexistuje. Strukturální závislost ale ano, a v době, kdy premiér Carney staví obrannou politiku na posilování domácího průmyslu, je to politicky i vojensky relevantní riziko.

Saab oproti tomu Kanadě nabízí něco, co program F-35 ze své podstaty poskytnout nemůže:

• Výrobu a finální montáž přímo v Kanadě
• Servisní centrum v Montrealu
• Přenos klíčových technologií včetně duševního vlastnictví
• Plnou národní kontrolu nad celým zbraňovým systémem
• Podle výrobce šest tisíc nových pracovních míst v průběhu čtyřiceti let

Že nejde o prázdné sliby, dokládá Brazílie. V březnu 2026 Saab představil první Gripen E kompletně vyrobený v brazilském závodě, jedenáct kusů už bylo předáno a stroje létají ostré hotovostní mise. Model funguje.

Smíšená flotila jako realistický scénář

Mediálně popisovaný scénář počítá s tím, že by Kanada mohla provozovat menší počet F-35 pro nejnáročnější průnikové a síťové mise a větší počet Gripenů E/F pro každodenní obranu, rychlou pohotovost QRA a arktické hlídky. Oficiálně to potvrzené není, jde o variantu, kterou probíhající revize teprve posuzuje.

Smíšená flotila samozřejmě přináší komplikace: dvojí výcviková linka, dva typy simulátorů, odlišní technici, jiné sklady náhradních dílů. Kanada už pro F-35 rozjíždí vlastní výcvikovou architekturu. Saab na druhé straně nabízí kanadské servisní zázemí, které by část logistické zátěže absorbovalo. Praktická výhoda specializace (F-35 jako chirurgický skalpel, Gripen jako každodenní obranný nástroj) může převážit nad náklady duplicity. Zvlášť když alternativou je flotila složená výhradně z drahých strojů, kterých si země nemůže dovolit dostatek.

Důležitý je i širší kontext. Carneyho vláda v květnu 2026 oznámila jednání o pořízení letounů včasné výstrahy Saab GlobalEye a výslovně to spojila s domácí výrobou a pracovními místy. Kanada a Saab tak nebudují jednorázový obchod, ale potenciálně celý ekosystém spolupráce.

Český kontext: Gripen jako most, ne jako cíl

Česká republika se v této debatě nachází na opačné straně spektra. Praha provozuje dvanáct pronajatých Gripenů C/D, jejichž smlouvu prodloužila do roku 2035. Současně objednala dvacet čtyři kusů F-35A s plánovaným dodáním od roku 2031. České Gripeny procházejí modernizací (nové datalinky, identifikační systém IFF, integrace zbraňových systémů kompatibilních i s budoucími F-35) a plní roli přechodového obranného letounu pro úkoly NATO.

Kanadská debata se ale Česka dotýká nepřímo. Pokud by se země G7 a arktická mocnost rozhodla pro Gripen E/F, šlo by o zásadní reputační průlom. Ze švédského stroje by se přes noc stala plnohodnotná euroatlantická alternativa k americkému monopolu. Pro střední Evropu by to posílilo argument, že Gripen není jen „menší levnější volba“, ale dlouhodobě životaschopný ekosystém s průmyslovým zázemím a politickou vahou.

Čas hraje proti váhání

Jedno je jisté: kanadské CF-18 Hornet mají být vyřazeny do roku 2032. Každý měsíc odkladu zvyšuje riziko, že země zůstane s mezerou ve schopnostech, kterou žádný politický projev nezaplní. Právě proto dává smíšená cesta (ponechat rozběhnutou první tranši F-35 a doplnit ji větším počtem Gripenů E/F s domácí výrobou a plnou národní kontrolou) strategicky největší smysl. Ne proto, že by F-35 byl špatný letoun. Ale proto, že nejlepší obrana proti Rusku není ta nejdražší, je ta, kterou dokážete udržet ve vzduchu.