Češi kvůli úsporám jezdí na dálnici 110 km/h, ale hodina letu F-15E stojí více, než ušetříme za roky

Když český řidič sundá nohu z plynu a místo 130 km/h pojede dálnicí stodeset, ušetří na dlouhé trase zhruba 3,5 až 4,5 litru pohonných hmot. Reálná, měřitelná, ale v absolutním čísle drobná úspora. Jenže pak se podíváte na to, co se děje nad Jemenem od poloviny března 2025, kdy americké letectvo spustilo operaci Rough Rider proti Húsíům, a uvědomíte si, že jeden dvoumotorový víceúčelový bojový letoun v režimu přídavného spalování dokáže za hodinu proletět řádově 62 až 67 tisíc litrů leteckého kerosinu JP-8. Horních 68 tisíc litrů je ilustrativní odhad, ale i ta konzervativnější čísla jsou dost na to, aby člověku přestalo být do smíchu.

Odkud se bere číslo 68 000 litrů

Oficiální litry za hodinu pro celý letoun F-15E americké letectvo nezveřejňuje. Nejpevnější oporou je testovaný průtok paliva motoru Pratt & Whitney F100-PW-229: při zapnutém přídavném spalování naměřili 25 878 kilogramů paliva za hodinu na jeden motor. F-15E má motory dva, dohromady tedy 51 756 kg/h. Letecký kerosin JP-8 má hustotu 0,775 až 0,840 kg na litr, po přepočtu vychází zhruba 61 600 až 66 800 litrů za hodinu. Horních 68 tisíc je zaokrouhlení nahoru, ale řádově sedí.

Háček je v tom, že takhle letoun reálně nelétá. Podle oficiálního přehledu USAF nese F-15E s konformními nádržemi a třemi podvěsnými nádržemi maximálně přibližně 16 125 kg (35 550 liber) paliva. Při nepřetržitém přídavném spalování by mu zásoby vystačily přibližně na 19 minut. Přídavné spalování je nouzový a bojový režim, krátký, brutální a záměrně neekonomický.

Jak funguje přídavné spalování a proč je tak žíznivé

Přídavné spalování není „druhý motor“. Je to dopalování paliva v proudu horkých plynů za turbínou. Motor už svou práci odvedl, ale do výstupní trysky se vstříkne další palivo, které se vznítí a prudce zvýší tah. Výsledek: tah vyskočí, ale účinnost padá. U motoru F100-PW-229 roste průtok paliva mezi maximálním suchým výkonem a přídavným spalováním zhruba 4,4krát. U konkurenčního General Electric F110-GE-129, který pohání nově pořizované izraelské F-15IA, potvrzuje stejnou logiku specifická spotřeba 0,186 kg na newton za hodinu, tah prudce roste, palivo mizí dramaticky rychleji.

Mimochodem, F-15E a izraelský F-15IA nejsou motorově totéž. Klasický americký Strike Eagle létá s Pratt & Whitney F100, zatímco Izrael si pro svou novou flotilu, schválenou v srpnu 2024, vybral motory GE F110-GE-129. Obě pohonné jednotky ale sdílejí stejný princip: v přídavném spalování spotřebovávají palivo tempem, které nemá s běžným provozem nic společného.

Co se dělo nad Jemenem

Nejbližší ověřitelný kontext pro „1,5 měsíce amerického plýtvání“ je operace Rough Rider. Pentagon oznámil její zahájení 15. března 2025 a k přelomu dubna a května hlásil přes tisíc zasažených cílů v Jemenu. Šestitýdenní okno intenzivních leteckých úderů, při nichž americké letectvo nasadilo mimo jiné právě F-15E Strike Eagle.

Přesnou souhrnnou spotřebu paliva za celou kampaň Pentagon nezveřejnil. Ale i hrubý odhad napoví: pokud by jediný F-15E odlétal za den jednu hodinu v bojovém režimu kombinujícím úseky přídavného spalování s úspornějším cestovním letem, denní spotřeba jednoho stroje se pohybuje v tisících litrů. Násobte počtem letounů, přidejte tankery, logistiku, námořní síly, a dostanete objem, vedle kterého česká dálniční úspora vypadá jako kapka v oceánu.

Proč ta kapka přesto dává smysl

Srovnání je záměrně extrémní. Jeden řidič, který na každé dlouhé dálniční cestě ušetří 4 litry, by na vyrovnání jediné hodiny F-15E na maximálním výkonu potřeboval přes 15 000 takových cest. Při jedné cestě týdně je to víc než 300 let. Číslo, které vypadá jako argument pro rezignaci.

Jenže tak to nefunguje. Úspora při jízdě 110 km/h místo 130 km/h představuje podle vládních materiálů zhruba 20 % spotřeby paliva na dálnici, za cenu časové ztráty v řádu desítek minut. Pro jednotlivce jde o reálné peníze v peněžence. V součtu za miliony řidičů jde o statisíce tun paliva ročně. A hlavně: přídavné spalování existuje právě proto, že je neekonomické, jde o nástroj krajní situace, ne provozní režim. Srovnávat ho s běžnou jízdou po D1 je jako poměřovat spotřebu hasičské cisterny při zásahu s tím, kolik vody proteče vaším kohoutkem za den.

Dva světy, jedno palivo

Vojenské přídavné spalování a dálniční tempomat sdílejí jedinou věc: obojí spaluje uhlovodíky. Všechno ostatní se liší, účel, měřítko, rozhodovací logika. F-15E v přídavném spalování řeší přežití pilota a zničení cíle v horizontu sekund. Řidič na D5 řeší, jestli za ušetřenou pětistovku stojí dvacet minut navíc.

Obojí je racionální. Jen v úplně jiném vesmíru.