Indie označila Su-57 za neprověřený a odmítla ho. Kreml to nevzdává a nutí jí BMP-3 i Pancir-S1, který má problémy

Když indický obranný sekretář Rádžéš Kumár Singh na březnovém Rising Bharat Summit 2026 odpovídal na otázku o Su-57, zvolil formulaci, která v diplomatickém jazyce znamená zdvořilé odmítnutí: „Žádné rozhodnutí zatím nepadlo.“ Totéž zopakoval v září na NDTV Defence Summit. Jenže Moskva nečeká se založenýma rukama. V zákulisí tlačí na Nové Dillí nabídky dalších systémů, od pozemní protiletadlové obrany Pancir přes bojové vozidlo pěchoty BMP-3 až po náhradní díly pro desítky let starou ruskou techniku, na které je indická armáda stále závislá. Otázka už nezní, jestli Indie Rusko potřebuje. Zní, jak dlouho ještě.

Proč Indie řekla Su-57 „ne“ a co tím přesně myslela

Příběh indického odmítnutí Su-57 se táhne téměř deset let. Už v říjnu 2017 Defense News citoval seniorní zdroje indického letectva, které tvrdily, že společný program FGFA nesplňuje požadavky na stealth, konkrétně na odraznou plochu radaru, že motorová koncepce nevyhovuje a že údržba stroje by byla noční můrou. V roce 2019 pak tehdejší náčelník indického letectva B. S. Dhanoa v rozhovoru pro ruský vojenský list Krasnaja zvezda řekl otevřeně: Indie je ochotná Su-57 posoudit, ale až poté, co bude plně zaveden do ruské služby.

Slovo „neprověřený“ tedy není nálepka z jednoho dne. Je to souhrn výhrad: nedostatečný stealth, nejistý motor, neuzavřené zkoušky a fakt, že Rusko samo stroj teprve zavádí do operační služby. Indie mezitím v květnu 2025 schválila realizační model vlastního stíhače páté generace AMCA. Domácí cesta je pomalejší, ale Nové Dillí ji považuje za strategicky bezpečnější, zvlášť když čínské J-20 a J-35 už létají v aktivní službě a J-35 absolvoval i palubní operace z letadlové lodi Fu-ťien.

Kreml to nevzdává: summity, smlouvy a průmyslový tlak

Odmítnutí jedné platformy neznamená konec vztahu. Moskva to ví a hraje na jedinou kartu, která jí zbývá: kompatibilitu. Indická armáda provozuje stovky BMP-2, tanky T-72, protiletadlové systémy ruského původu. Všechno potřebuje náhradní díly, modernizace, revize.

Na summitu Indie–Rusko v prosinci 2025 obě strany výslovně potvrdily záměr společně vyrábět náhradní díly pro ruskou techniku přímo v Indii. V září 2026 pak generálporučík Dhíradž Seth navštívil Moskvu, kde jednal s vedením ruských pozemních sil i s náměstkem ministerstva obrany pro průmysl. A v listopadu 2026 podepsala indická Bharat Dynamics Limited s Rosoboronexportem memorandum o spolupráci kolem systému Pancir.

Ruská strategie je čitelná:

• Licenční výroba a transfer technologií – Moskva nabízí výrobu Su-57 přímo v Indii, což je bezprecedentní ústupek u stroje páté generace.
• Servisní závislost – dokud indická armáda jezdí na BMP-2 a T-72, potřebuje ruské díly. V březnu 2024 Indie objednala 693 modernizačních kitů BMP2M, v únoru 2026 schválila generální opravy BMP-II, T-72 a vyprošťovacích vozidel.
• Nové kontrakty na staré systémy – ještě 27. března 2026 podepsala Indie s Rosoboronexportem smlouvu za 445 crore rupií na protiletadlový systém Tunguska.

Podle dat SIPRI sice podíl Ruska na indických zbrojních dovozech spadl ze 70 procent v období 2011–2015 na 40 procent v letech 2021–2025. Čtyřicet procent ale pořád představuje obrovský objem, Indie je druhým největším světovým dovozcem zbraní. Moskva si nemůže dovolit z tohoto trhu odejít.

Pancir-S1: systém, který má chránit, ale sám potřebuje ochranu

Problémy Panciru jsou dobře zdokumentované. Nejtvrdší lekci dostal tento mobilní protiletadlový systém v Libyi. Analytická studie New America podrobně popsala, jak turecký systém elektronického boje KORAL pravděpodobně rušil a klamal radary Pancirů nasazených na straně Chalífy Haftara. Vizuálně bylo potvrzeno zničení nejméně šesti systémů, celkově analytici napočítali deset zásahů. Problém nebyl jen v elektronickém boji; radary Pancirů jednoduše nebyly optimalizované pro intenzivní boj s malými drony.

Rusko si to uvědomuje. Hlavní konstruktér systému už v roce 2020 hovořil o vývoji nových menších střel určených speciálně proti malým bezpilotním prostředkům, s kapacitou až 48 kusů na jedné věži. Postupně vznikly modernizované verze S1M, SM a SMD s delším dosahem střel, lepšími senzory a elektrooptickým sledováním. Jenže „oprava“ Panciru není jednorázová záplata. Je to víceletý přechod na nové varianty a levnější protidronovou munici, a mezitím základní verze zůstává zranitelná přesně v tom typu boje, který definuje současné konflikty.

Pro srovnání: izraelský Iron Dome má za sebou tisíce bojových zachycení a vynikající reputaci. Německý MANTIS je specializovaný systém obrany základen s kadencí tisíc ran za minutu. Pancir je univerzálnější v mobilitě, ale jeho bojový záznam je podstatně méně přesvědčivý.

BMP-3 a budoucnost, která patří domácím programům

U BMP-3 je situace jiná než u Panciru. Nejde o systém s prokázanými bojovými selháními, ale o platformu z roku 1990, která už neodpovídá tomu, co moderní armády od bojového vozidla pěchoty očekávají. Indická armáda to ví, její vlastní požadavky na budoucí FICV zahrnují osádku 3+8, 360stupňové elektrooptické situační povědomí, protitankové řízené střely s útokem shora, ochranu proti dronům a systém aktivní ochrany. To je standard bližší německému Lynxu nebo americkému Bradley A4 než čemukoli, co BMP-3 nabízí.

Jenže FICV je zatím na papíře. Požadavek z roku 2021 počítá s přibližně 1 750 kusy a dodávkami 75–100 vozidel ročně, ale celý program se rozkládá na 18 až 20 let. V dubnu 2026 sice indická DRDO představila vlastní pokročilou obrněnou platformu s 65% domácím podílem a ambicí dosáhnout 90 procent, ale do sériové výroby je daleko. Mezitím armáda modernizuje stávající BMP-2 a objednává generální opravy.

Česká armáda zná tento příběh z vlastní zkušenosti. BVP-2, které AČR provozuje, jsou v podstatě totéž vozidlo jako indické BMP-2, technika ze 70. let, která podle samotného ministerstva obrany už nesplňuje požadavky moderního bojiště. Proto Česko pořizuje 246 vozidel CV90. Indie řeší identickou debatu, jen v mnohonásobně větším měřítku.

Prodejce, který už neprodává nadřazenost

Rusko dnes Indii nenabízí technologický náskok. Nabízí kompatibilitu, servis a časový most k domácím programům, které se zpozdí. Je to pozice oslabená, ale ne bezcenná, protože indická armáda nemůže čekat deset let na FICV bez funkčních BMP-2 a nemůže provozovat ruskou protiletadlovou obranu bez ruských dílů.

Moskva ztratila automatickou důvěru u špičkových platforem. Su-57 zůstává bez indického ano, Armata je příliš drahá i pro samotnou ruskou armádu; šéf Rostecu Sergej Čemezov to přiznal v roce 2024, když řekl, že je snazší kupovat T-90. Ale v segmentu náhradních dílů, upgradů a zavedených systémů má Kreml stále dost páky na to, aby u dveří indického ministerstva obrany zvonil znovu a znovu.

Indie se od Ruska neodřízla. Jen si začala vybírat, a Moskva se učí prodávat to, co jí ještě zbývá.