Čínská PVO má problém, jaký dosud neřešila. Japonsko vyzbrojí F-35 střelami, které loví radary i po vypnutí

Rozpočtový dokument japonského ministerstva obrany zveřejněný 31. srpna 2026 zařadil pořízení střely AARGM-ER do fiskálního roku 2027. Pouhý den nato vystoupil náčelník štábu japonského letectva Morita na tiskové konferenci a řekl věc, která dosud z Tokia nezazněla: Japonsko chce nadzvukovou vzduchem odpalovanou protiradarovou střelu schopnou snižovat účinnost protivzdušné obrany nepřátelských lodí. Nejde jen o další položku v rozpočtu. Je to signál, že země, která se sedm desetiletí držela striktně defenzivní doktríny, teď otevřeně buduje schopnost oslepovat protivníkovy „oči“, a to i ty, které se pokusí schovat.

Co přesně AARGM-ER umí a proč je jiná než starší HARM

Protiradiolokační střely nejsou žádná novinka. Už klasická americká AGM-88 HARM, kterou dnes ve zjednodušené podobě používá i Ukrajina, dokáže nalétnout na zdroj radarového záření a zničit ho. Jenže má zásadní slabinu: když obsluha radar vypne, střela ztratí signál a mine. Právě na tom stojí jedna z nejstarších obranných taktik, tedy rychlé vypnutí emitoru ve chvíli, kdy obsluha detekuje hrozbu.

Střela AGM-88G AARGM-ER od firmy Northrop Grumman tuto slabinu cíleně překonává. Podle oficiálního datového listu výrobce i amerického námořního leteckého velitelství NAVAIR zbraň disponuje multimódovým vyhledávačem, který kombinuje několik naváděcích principů najednou:

• Antiradiační navedení – klasické sledování radarového záření.
• GPS/INS navigace – střela si po prvotním zachycení signálu zapamatuje polohu cíle a letí k ní, i když radar zmlkne.
• Terminální milimetrový radar – vlastní aktivní senzor pro koncovou fázi letu, kdy už střela hledá fyzický objekt, ne záření.
• Multispektrální navedení – další vrstva identifikace cíle.

Výrobce u verze AARGM-ER výslovně uvádí, že zbraň „neutralizuje taktiku vypínání emitoru a protiopatření“. Oproti předchůdcům nabízí nový pohon, prodloužený dosah, vyšší přežitelnost a modernizovanou bojovou hlavici. A klíčový detail: vejde se do interní zbraňové šachty letounu F-35A, takže nenarušuje jeho stealth profil. Verze F-35B ji podle amerického plánu námořní pěchoty z roku 2025 ponese na vnějších závěsnících.

Proč je kombinace s F-35 pro čínskou PVO nový problém

Samotná existence protiradarové střely čínské velení nepřekvapí. Rusko i Čína provozují vlastní rodiny těchto zbraní, například ruská Ch-31P nebo čínská YJ-91. Jenže v otevřených zdrojích se u žádné z nich nepodařilo dohledat stejně explicitní potvrzení schopnosti útočit i po vypnutí radaru, jaké u AARGM-ER poskytují NAVAIR a Northrop Grumman.

Skutečná komplikace ale neleží jen ve střele. Leží v tom, kdo ji nese. Letoun F-35A s radarem APG-81 a pasivními senzory systému AN/ASQ-239 dokáže detekovat radarové záření z bezpečné vzdálenosti, aniž by sám vyzařoval. Střelu odpálí ze stealth profilu, z dosahu, který výrobce označuje jako „bezpečný odstup“. Obsluha čínského radaru, ať už pozemního systému typu HQ-9 s dosahem kolem 200 km, mobilního HQ-22, nebo palubního radaru válečné lodi, tak čelí dilematu bez dobrého řešení: zapnout radar znamená přivolat střelu, která si poradí i s jeho následným vypnutím. Nezapnout radar znamená být slepý.

Pro čínské integrované systémy PVO v oblasti Východočínského moře a kolem sporných ostrovů Senkaku jde o novou regionální kombinaci hrozeb. Ne o první setkání s protiradarovou municí, ale o první situaci, kdy z japonského směru přichází stealth nosič s nadzvukovou střelou, která „loví“ i zhaslý radar.

Japonsko mění doktrínu: od obrany bodu k úderu na dálku

Rozpočtový dokument pro fiskální rok 2027 nezařazuje AARGM-ER jako izolovaný nákup. Ministerstvo obrany ji zasazuje do širší „transformace obrany“, kde zbraně s velkým dosahem odpalované z bezpečné vzdálenosti tvoří páteř nové strategie. Tokio to oficiálně rámuje jako nástroj k zastavení invazních sil včas a daleko od japonského území, ale zároveň výslovně připouští využití i pro protiúdery.

Japonsko aktuálně provozuje a dále pořizuje obě relevantní verze letounu: F-35A pro vzdušné síly a F-35B pro námořní nasazení z upravených vrtulníkových nosičů třídy Izumo. Podle stávajícího pětiletého plánu budování obrany počítá s celkem 147 kusy F-35 obou verzí. Každý z nich se potenciálně stává platformou pro potlačování protivzdušné obrany, tedy roli, kterou Japonsko dosud systematicky nebudovalo.

Kolik přesně střel AARGM-ER Tokio objedná a kdy je dostane do operační služby, rozpočtový dokument neříká. Zatím jde o zahájení pořizovacího procesu, nikoli o hotovou dodávku. Pokud bude rozpočet schválen, akvizice odstartuje po 1. dubnu 2027.

Evropský rozměr: Polsko už nakoupilo přes 200 kusů

Japonsko není jediným novým zákazníkem. V lednu 2025 podepsalo polské ministerstvo obrany kontrakt na dodání více než 200 střel AGM-88G AARGM-ER. Polsko provozuje F-35A a buduje schopnost SEAD/DEAD, tedy potlačování a ničení nepřátelské protivzdušné obrany, s přímým ohledem na ruské systémy typu S-300 a S-400, které jsou z principu stejně radarově závislé jako čínské.

Pro český kontext je to podstatné: zbraň, o které píšeme v souvislosti s Tichým oceánem, má přímou relevanci i pro obranu východního křídla NATO. Podle nás jde o jeden z nejdůležitějších trendů v konvenčním zbrojení aliance, o schopnost systematicky „zdražovat“ každé zapnutí nepřátelského radaru.

Co může Čína dělat

Čínská protivzdušná obrana tím neztrácí hodnotu jako celek. Ale přichází o komfortní předpoklad, že pouhé vypnutí radaru spolehlivě ochrání jeho obsluhu. Reakce může zahrnovat větší mobilitu radarových jednotek, nasazení klamných cílů a návnad, kratší a nepravidelné emise, přesun k pasivním senzorům nebo síťové oddělení radarů od odpalovacích zařízení. Žádné z těchto opatření ale problém nevyřeší jedním tahem, spíš ho zdraží a zkomplikují na obou stranách.

Japonský nákup AARGM-ER je tichý, rozpočtově zatím nekvantifikovaný krok. Ale jeho logika je hlasitá: kdo zapne radar proti F-35 vyzbrojenému touto střelou, riskuje víc než dřív. A kdo ho nezapne, nevidí.