Evropská velmoc povstává, Luftwaffe prochází největší proměnou. Brzy dostane F-35, na které Rusko nikdy mít nebude

V továrně Lockheed Martin ve Fort Worth opustil stroj s označením MG-01 montážní linku a vstoupil do fáze takzvaných Aircraft Final Finishes, poslední výrobní etapy, v níž letoun získá radarově pohlcující povrchové úpravy, finální avioniku a kompletní softwarovou výbavu. Podle komunikace Lockheed Martin Europe, jak ji citovala německá Flug Revue, běží ve stejném závodě výroba dalších sedmi německých kusů. Nejde tedy o symbolické gesto, ale o rozjetou sériovou produkci. Německo si přitom nekupuje jen nový stíhač, kupuje si vstupenku do nejhustší alianční bojové sítě, jaká dnes v Evropě vzniká.

Proč se mluví o největší proměně Luftwaffe

Slovo „proměna“ by bylo přehnané, kdyby šlo jen o výměnu jednoho typu letounu za jiný. Jenže rozsah změn, kterými německé vojenské letectvo prochází, nemá v poválečné historii Bundeswehru obdobu. Luftwaffe současně:

• pořizuje 35 kusů F-35A Lightning II v balíku za zhruba 250 miliard korun,
• vyřazuje stárnoucí Panavia Tornado, jehož kořeny sahají do šedesátých let a jehož náhradní díly se shánějí stále obtížněji,
• přebírá roli nosiče v programu jaderného sdílení NATO, kde americké jaderné zbraně zůstávají pod absolutní kontrolou USA, zatímco spojenecké země poskytují víceúčelové letouny, infrastrukturu a vycvičený personál,
• buduje v Büchelu kompletní F-35 Campus, novou infrastrukturu včetně kyberzabezpečených hangárů a údržbových hal,
• posílá první piloty a techniky na výcvik do amerického Arkansasu.

Sám Bundeswehr program popisuje jako „více než jen nové bojové letadlo“. Tornado má definitivně skončit v roce 2030. Do té doby musí být celý přechod dokončen.

Od Tornada k páté generaci: v čem je skok

Panavia Tornado IDS je dvoumístný úderný letoun čtvrté generace, schopný letu rychlostí kolem Mach 1,3 v malých výškách. Vznikal v éře, kdy stealth byl spíš teoretický koncept. Oproti tomu F-35A Lightning II představuje jednomístný stroj páté generace s maximální rychlostí Mach 1,6, operačním doletem přes 2 200 kilometrů na interní palivo, praktickým stropem nad 15 000 metrů a tahem motoru Pratt & Whitney F135 přesahujícím 190 kilonewtonů.

Největší rozdíl ale neleží v rychlosti ani doletu. Spočívá v přežitelnosti a v tom, co piloti nazývají senzorová fúze. Radar AN/APG-81 s aktivním elektronicky řízeným polem, elektrooptický systém DAS pokrývající celou sféru kolem letounu a infračervený senzor EOTS, to vše se slévá do jediného taktického obrazu, který pilot vidí na přilbové projekci. Letoun sbírá, spojuje a sdílí bojová data v reálném čase s dalšími platformami NATO prostřednictvím zabezpečených datových linek.

A stealth? Nejde o speciální nátěr, jak se občas zjednodušuje. Americké vzdušné síly popisují nízkou pozorovatelnost F-35 jako souhru tvaru trupu, kompozitních panelů, přesně ošetřených spojů a radarově pohlcujících materiálů. Teprve dohromady s taktikou snižují pravděpodobnost odhalení a zásahu nepřátelskou protivzdušnou obranou.

Proč Rusko F-35 nikdy mít nebude

Program F-35 Lightning II je uzavřený americko-spojenecký projekt. Podle oficiálních F-35 Fast Facts k březnu 2026 zahrnoval dvacet účastnických zemí a přes 1 310 dodaných kusů. Rusko mezi zákazníky není a za současného geopolitického stavu ani být nemůže. Moskva je odkázaná na vlastní stealth program Su-57 Felon, dvoumotorový stroj s odhadovanou maximální rychlostí kolem Mach 2 a bojovým doletem přibližně 1 500 kilometrů.

Jenže propast mezi oběma programy je obrovská hlavně v číslech a v ekosystému. Podle portálu The Aviationist, který cituje ročenku World Air Forces 2026, bylo do konce roku 2025 dodáno pouhých 24 kusů Su-57, po únorových dodávkách v roce 2026 pak nejméně 26 známých strojů. Proti tomu stojí více než třináct set F-35 létajících v armádách od Norska po Japonsko.

Důležitější než samotné kusové číslo je ale síťový efekt. Dvacet zemí sdílí výcvik, servisní řetězce, taktické postupy a datové standardy. Rusko může mít vlastní stealth letoun, ale nemá přístup do tohoto aliančního provozního modelu. A právě v tom tkví skutečná asymetrie.

Německo v evropském F-35 klubu

Flotila 35 německých F-35A nebude v Evropě ani největší, ani nejmenší. Pro srovnání: Británie objednala 138 kusů varianty B, Itálie celkem 115 strojů obou variant, Nizozemsko 57, Norsko 52, Dánsko 43, Belgie 34 a Polsko 32 kusů. Česká republika je v oficiálních materiálech vedena jako zákazník 24 F-35A.

Že nejde o papírové plány, ukázalo letošní cvičení Ramstein Flag 2026, kde společně operovaly dánské, italské, norské a americké F-35 v rámci integrované protivzdušné a protiraketové obrany. Německé stroje do této sítě přirozeně zapadnou, a pro střední Evropu to má přímý bezpečnostní význam. Posílení bezprostředního aliančního souseda v nejcitlivějších úkolech, od jaderného odstrašení po síťové sdílení dat, se dotýká i České republiky.

Kontext dodává i operace Eastern Sentry, kterou NATO spustilo v září 2025 po narušení polského vzdušného prostoru ruskými drony. Německo se jí účastní od prvního dne. Letouny F-35 do tohoto rámce logicky zapadají jako platforma, která díky senzorům, stealth vlastnostem a sdílení dat posiluje celý alianční štít nad východním křídlem.

Harmonogram: kdy přesně Luftwaffe F-35 dostane

Výcvik německých pilotů poběží na základně Ebbing Air National Guard Base v americkém Arkansasu, která byla otevřena právě pro mezinárodní F-35 program. Že systém funguje, ukázalo Polsko: jeho první F-35A dorazily do Ebbingu v prosinci 2024 a už v únoru 2025 tam polský pilot absolvoval svůj premiérový let na tomto typu.

Klíčové milníky německého programu vypadají takto:

• Září 2026: slavnostní rollout MG-01 ve Fort Worth (plánovaný na 18. září).
• Rok 2026: převzetí prvního stroje v USA, zahájení pilotního výcviku.
• Konec roku 2027: přílet prvních F-35A na domácí základnu Büchel.
• Rok 2030: definitivní vyřazení Tornada z výzbroje Luftwaffe.

Přesné datum dosažení plné operační způsobilosti německé flotily F-35 zatím Bundeswehr veřejně neoznámil. Operační náběh lze očekávat v druhé polovině dekády.

Ve chvíli, kdy MG-01 v texaské továrně dostává svůj stealth kabát, probíhá v Büchelu stavba hangárů, které ho jednou přijmou. Luftwaffe nepřechází jen na nový typ, stává se pátogeneračním uzlem NATO nad střední Evropou. A to je proměna, kterou žádný ruský program nedokáže zrcadlit.