Rusové nechápou, jak je to možné. Nejdražší zbrojní program světa za 42 bilionů Kč vyprodukoval nejefektivnější letoun Západu

Když se řekne „nejdražší zbrojní program v dějinách“, většina lidí si představí pozlacený prototyp, který létá jen při přehlídkách. Jenže Lockheed Martin F-35 Lightning II dělá přesný opak. K lednu 2026 sjelo z výrobních linek už více než 1 290 kusů, stroj provozuje šestnáct států v jedenácti různých vojenských službách a kusová cena konvenční verze F-35A klesla pod hranici, kterou si ještě před deseti lety nikdo nedokázal představit. Právě v tom spočívá paradox, který je z pohledu ruského strategického plánování mimořádně nepříjemný: Západ nezískal pár elitních stealth strojů pro výjimečné mise. Získal alianční standard páté generace ve velkosériové výrobě.

Dva biliony dolarů, ale za co přesně?

Částka 42 bilionů korun odpovídá staršímu, široce citovanému odhadu kolem 1,7 bilionu dolarů za celý životní cyklus programu. Novější zpráva amerického kontrolního úřadu GAO z dubna 2024 už mluví o více než dvou bilionech dolarů. Z toho zhruba 1,58 bilionu připadá na provoz a udržení flotily po celou dobu její existence a asi 442 miliard na samotné pořízení letounů. Akviziční náklad letounového podprogramu podle oficiálního akvizičního reportu k prosinci 2023 činí 401,1 miliardy dolarů.

Klíčové je pochopit, co ta astronomická suma zahrnuje. Nejde o cenu jednoho letadla ani jedné série. Jde o vývoj, výrobu, modernizaci, náhradní díly, výcvik pilotů, simulátory, údržbu a provoz tisíců strojů po dobu několika desetiletí. Když se tyto náklady rozpočítají do plánovaného amerického odběru 2 456 letounů, plus stovky kusů pro partnery a zahraniční zákazníky, výsledná matematika vypadá úplně jinak.

Osmdesát milionů za stealth páté generace

Pentagon v říjnu 2019 oficiálně potvrdil, že v produkční dávce číslo 13 dosáhl F-35A takzvané URF ceny 80 milionů dolarů za kus. To je cena hardwaru bez motoru, ale právě ta slouží jako průmyslový benchmark. Pro srovnání: americký F-22 Raptor, jediný další západní letoun páté generace, vyrobili jen ve 179 kusech a průměrný akviziční náklad vyšel na 369,5 milionu dolarů za stroj. Raptor prodražila právě malá série, fixní vývojové náklady 67,3 miliardy dolarů se rozlily do necelých dvou stovek letounů.

U F-35 funguje opačná logika. Obří objem výroby, mezinárodní dodavatelský řetězec s více než 1 650 firmami v desítce zemí a alianční rozprostření nákladů stlačily sériovou cenu do pásma, kde F-35A cenově soutěží s letouny starší generace. A to nabízí něco, co žádný z nich nemá: kombinaci stealth technologie, pokročilé senzorové fúze, síťového sdílení dat v reálném čase, rychlosti Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h) a doletu přes 2 200 kilometrů.

Evropská konkurence to má těžké

Právě cenový paradox nejlépe vynikne při srovnání s evropskými rivaly. České ministerstvo obrany při výběru náhrady za gripeny spočítalo, že pořízení 24 letounů Gripen E se srovnatelnou municí a infrastrukturou by vyšlo na více než 128 miliard korun. Balík 24 strojů F-35A včetně munice, výcviku a souvisejících výdajů stojí 150 miliard korun. Rozdíl 22 miliard korun za generační skok ve schopnostech, ze čtvrté generace do páté, je z vojenského hlediska investice, která dává smysl.

Srbsko loni podepsalo smlouvu na pouhých 12 francouzských Rafalů za 2,7 miliardy eur, tedy v přepočtu přes 225 milionů eur za jeden balík letoun plus podpora. Polsko naproti tomu pořídilo 32 kusů F-35A za 4,6 miliardy dolarů a polské ministerstvo obrany uvádí čistou jednotkovou cenu s motorem 87,3 milionu dolarů. U Eurofighteru Typhoon je situace ještě méně průhledná: Německo objednalo 38 kusů v programu Quadriga, Španělsko dalších 25, ale ani v jednom případě otevřené zdroje finální cenu neuvádějí. Právě tato neprůhlednost evropských programů kontrastuje s americkou tradicí veřejných rozpočtových dokumentů, kde si každý může dohledat, kolik Pentagon za F-35 platí, a právě proto se o ceně tolik diskutuje.

Ekonomie rozsahu je nemilosrdná. Brazílie objednala 36 Gripenů E/F za 39,3 miliardy švédských korun, Kolumbie 17 kusů za 3,1 miliardy eur. Jsou to respektabilní kontrakty, ale objemově se s tisícikusovou flotilou F-35 nemohou měřit.

Česko v klubu stealth

Česká republika pořizuje 24 letounů F-35A. Kupní cena za letouny, munici a výcvik pilotů činí necelých pět miliard dolarů. Po roce 2034 ministerstvo obrany odhaduje roční provoz celé flotily na 4,9 miliardy korun včetně DPH, paliva a munice. První stroj má dorazit v roce 2031, plná operační způsobilost je plánována na rok 2035. Do té doby budou české nebe hlídat pronajímané gripeny.

Česko tím vstupuje do rychle rostoucího středoevropského klubu. Polsko má svých 32 kusů, Německo pořizuje 35 strojů jako náhradu zastaralých Tornad. Pro ruské vojenské plánovače to znamená, že stealth a síťové schopnosti páté generace už nejsou výsadou amerických leteckých základen v Pacifiku. Jsou přímo na východním křídle NATO, pár set kilometrů od ruských hranic.

Program není bez chyb

Bylo by nečestné zamlčet problémy. Program F-35 sice 12. března 2024 dosáhl klíčového milníku: Pentagon schválil plnou sériovou výrobu, takzvaný Milestone C. Základní konfigurace letounů je operační a bojeschopná. Jenže nejnovější modernizační vrstva TR-3/Block 4, která má přinést zásadní rozšíření bojových schopností, v roce 2025 stále narážela na softwarové limity. Podle zprávy amerického úřadu pro operační testování nebyla do konce září 2025 americkým ozbrojeným silám dodána jediná bojově způsobilá verze TR-3 a nebyla zavedena žádná nová bojová schopnost.

Různé cenové metriky navíc živí zmatky v debatě. Rozpočtové dokumenty amerického letectva pro fiskální rok 2026 ukazují, že „cena za kus“ vypadá dramaticky odlišně podle toho, zda se počítá opakující se výrobní cena, celková cena zbraňového systému, nebo historický URF milník. Nikdo s čísly nemanipuluje, jen existuje víc způsobů, jak je číst.

Přesto základní rovnice platí. Za více než čtyři roky plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu se ukázalo, že moderní bojiště vyžaduje přesně to, co F-35 nabízí: informační převahu, schopnost přežít v prostředí pokročilé protivzdušné obrany a síťové propojení všech prvků. Rusko nic srovnatelného ve velkosériové výrobě nemá, jeho Su-57 vzniká v jednotkách kusů. A právě to je moment, kdy astronomická cena celého programu přestává vypadat jako problém a začíná vypadat jako investice, která se vyplácí.