Nejsilnější stíhačka NATO za více než 8 miliard Kč měla být neporazitelná. Při cvičení ji sestřelil obyčejný malý letoun

Příběh, který se na veřejnost dostal v roce 2009, ale jehož stopy sahají minimálně do září 2008, dodnes slouží jako připomínka jednoduché pravdy: ani stroj budovaný jako absolutní vládce nebe není nesestřelitelný. Stačí správná kombinace elektronického rušení, načasování a taktiky, a králi vzdušné nadvlády dojde dech. Nejde přitom o selhání F-22 jako takové. Jde o lekci, kterou si armády NATO berou k srdci právě teď, když do středoevropského prostoru přicházejí první letouny páté generace a současně rostou investice do elektronického boje.

Proč se o F-22 říkalo, že ji nelze porazit

Americké letectvo kolem Raptoru vybudovalo aureolu, jakou nemá žádný jiný stroj v alianci. Oficiální fact sheet USAF ho popisuje jako „prémiový stíhací prostředek páté generace“ a výslovně uvádí, že „nemůže být překonán žádným známým ani projektovaným stíhacím letounem“. Za tím tvrzením stojí kombinace vlastností, kterou žádný jiný sériový stroj nenabízí najednou:

• Stealth – radarový průřez tak malý, že protivníkovy radary ho zachytí až na zlomek běžné vzdálenosti.
• Supercruise – schopnost udržet nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování, tedy bez tepelné stopy, která by ho prozradila.
• Příležitost k prvnímu zásahu – díky senzorům a stealth vidí nepřítele dřív, než nepřítel vidí jeho.
• Extrémní manévrovatelnost – vektorování tahu motorů mu dává převahu i v blízkém vzdušném souboji.

Kusová cena podle USAF činí 143 milionů dolarů. Jenže to je číslo bez vývoje. Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své zprávě z roku 2009 vyčíslila celkové akviziční náklady programu na 64,5 miliardy dolarů pro 183 letounů. Po rozpočítání vývoje, výroby a infrastruktury vychází takzvaná programová cena jednoho kusu na zhruba 351 milionů dolarů, tedy přes 8 miliard korun. Za takové peníze byste čekali stroj, který prostě nelze překonat. A přesto se to stalo.

Co se stalo na Nellis a kdo byl ten „obyčejný malý letoun“

Označení „obyčejný malý letoun“ je záměrná nadsázka, která ale vystihuje podstatu kontrastu. EA-18G Growler není stealth ikona ani prestižní šampion vzdušné nadvlády. Je to dvoumístný stroj odvozený od palubního víceúčelového bojového letounu F/A-18F Super Hornet, přestavěný na specializovanou platformu elektronického boje. Nese rušicí systémy ALQ-99 a ALQ-218, radar APG-79 s aktivním elektronicky řízeným polem a (to je klíčové) dokáže nést i střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Už v červenci 2008 provedl testovací tým první ostré odpálení AIM-120 z Growleru, čímž potvrdil, že rušič umí i střílet.

Podle novináře Stephena Trimblea z FlightGlobal, který značku sestřelu na trupu Growleru spatřil při statické ukázce, mu pilot řekl, že k simulovanému sestřelu došlo při cvičném souboji na základně Nellis v Nevadě. Pilot popsal zásah jako „dobře načasovaný výstřel AIM-120 AMRAAM“. Přesná pravidla scénáře, složení formací ani konkrétní datum letu zveřejněny nebyly.

Zásadní je ale časová stopa. Fotografie téhož prototypu Growleru s výrobním číslem 166641, na jehož trupu je jasně vidět silueta F-22, byla pořízena už 3. září 2008 na základně Patuxent River. Samotné cvičení tedy muselo proběhnout nejpozději do tohoto data. Rok 2009, který se v médiích traduje jako datum incidentu, je ve skutečnosti rokem, kdy se příběh rozšířil na veřejnost, ne nutně rokem, kdy k němu došlo.

Jak rušič přechytračil neviditelný stroj

Přesný technický mechanismus, jak Growler získal příležitost k výstřelu, veřejné zdroje neodhalují. Dá se ale bezpečně dedukovat z toho, co víme o schopnostech obou strojů. Growler disponuje sadou rušičů schopných zasytit elektromagnetické spektrum v širokém pásmu. Dokáže degradovat radarový obraz protivníka, narušit jeho komunikaci a současně pasivně sledovat jeho emise. F-22 je sice stealth, ale její vlastní radar a datové linky vysílají signály, které specializovaný senzor dokáže zachytit.

Pravděpodobná kombinace vypadala zhruba takto: elektronický tlak Growleru vytvořil lokální okno, v němž pilot F-22 ztratil situační přehled nebo byl nucen aktivovat radar v režimu, který ho prozradil. Growler toho využil k dobře načasovanému simulovanému odpálení AMRAAMu. Rozhodčí cvičení zásah uznali.

Důležité je, co z toho neplyne. Neplyne z toho, že F-22 „nefunguje“ nebo že stealth je k ničemu. Plyne z toho, že i nejlepší stíhací letoun se stealth technologií je zranitelný, když protivník správně využije elektromagnetické spektrum, načasování a taktický manévr. Jeden simulovaný sestřel v jednom cvičení s jedním konkrétním souborem pravidel není univerzální verdikt. Je to varování.

Proč je tahle stará lekce dnes aktuálnější než kdy dřív

V květnu 2026 převzalo Polsko první tři stíhačky F-35A Lightning II v rámci programu Harpia. Česká republika počítá s náběhem F-35 od roku 2031, do té doby bude létat na pronajatých Gripenech C/D prodloužených do roku 2035. Pátá generace už není americká exotika, je to realita středoevropského vzdušného prostoru.

A právě proto je příběh Growleru a Raptoru tak relevantní. Armády NATO totiž současně masivně investují do elektronického boje. Americké námořnictvo vyvíjí pro Growlery novou generaci rušičů jako odpověď na pokročilé hrozby. Česká armáda posiluje vlastní schopnosti přes systém PLESS pro sledování elektromagnetického spektra a projekt ES-RA pro elektronický průzkum. Ministerstvo obrany výslovně popisuje budoucí protivzdušnou obranu jako vícevrstvý systém, v němž mají místo stíhačky, radary, raketové komplety i elektronický boj.

Alianční cvičení jako Atlantic Trident 2017, kde společně létaly F-22, F-35, Eurofightery Typhoon a francouzské Rafaly, ukazují stejný princip: převaha není vlastnost jednoho letadla, ale výsledek propojení celého systému.

Ve válce roku 2026 nevyhrává nejdražší letadlo

F-35 Lightning II je od počátku budován jinak než Raptor. Americké letectvo ho označuje za bojový systém definovaný softwarem. Má vlastní perutě elektronického boje, které se starají o přeprogramování hrozeb a aktualizaci databází. Kde F-22 spoléhá na kinematickou převahu a stealth, F-35 staví na síťování, sdílení dat a elektronické odolnosti. Obě filozofie se doplňují, žádná sama o sobě nestačí.

Podle nás je nejsilnější poučení z příběhu Growleru versus Raptor prosté: nejdražší stíhací letoun bez podpůrného ekosystému není neporazitelný. A naopak, specializovaný stroj, který nikdo nepovažuje za hvězdu, může v pravý okamžik rozhodnout. Armády NATO to zjevně pochopily. Investují do stealth i do rušičů, do radarů i do protidronové obrany, do stíhaček páté generace i do elektromagnetického spektra.

Silueta F-22 na trupu Growleru z roku 2008 nebyla ostuda amerického letectva. Byla to nejlevnější lekce, jakou kdy dostalo, za cenu jednoho simulovaného výstřelu místo za cenu skutečné ztráty v boji.