Evropské armády mají nové řešení: Německý Hornet dostává novou zbraň, kamikadze drony uloví za zlomek ceny rakety

Tu cestu teď nabízí spojení dvou evropských firem. 11. června 2026 na berlínském aerosalonu ILA oznámily společnosti Destinus a Diehl Defence, že interceptorový dron Hornet Block 2 bude integrován do mobilního protivzdušného systému GARMR. Nejde o další raketu. Jde o novou vrstvu obrany, která má zaplnit mezeru mezi levnými protidronovými prostředky a drahými střelami typu IRIS-T nebo Patriot, a hlavně šetřit zásobník těch drahých pro cíle, které je skutečně vyžadují.

Co je GARMR a proč nestačí dosavadní obrana

Systém GARMR představil Diehl Defence poprvé v nové podobě 20. února 2026 na veletrhu Enforce Tac v Norimberku. Jde o hybridní modulární platformu protivzdušné obrany zaměřenou primárně na bezpilotní hrozby, od malých multikoptér přes íránské drony typu Šáhid až po ruské Lancety. Systém využívá umělou inteligenci k detekci, identifikaci, klasifikaci a prioritizaci cílů. Rozhodnutí o zásahu ale zůstává na lidské posádce, což odpovídá jak revidované strategii NATO pro vojenskou AI z roku 2024, tak německému právnímu rámci.

Problém, který GARMR řeší, není schopnostní, ale ekonomický. Evropské armády umějí kamikadze drony sestřelit. Jenže to dělají střelami, jejichž cena je řádově stovky tisíc až miliony eur za kus. Podle agentury Reuters objednalo Německo 665 střel IRIS-T SLM za 1,26 miliardy eur, tedy zhruba 1,9 milionu eur (asi 47 milionů korun) za jednu střelu. I levnější varianta standardní IRIS-T vychází na přibližně milion eur za kus. Při masových útocích desítek dronů, jaké Rusko opakovaně provádí na Ukrajině, se zásobník drahých střel vyčerpává rychleji, než ho průmysl dokáže doplnit. A právě tady vstupuje do hry Hornet.

Hornet Block 2: interceptor, ne raketa

Destinus se oficiálně prezentuje jako evropský výrobce se sídlem v Nizozemsku a průmyslovou stopou napříč kontinentem. Označení „německý Hornet“ v titulku je zkratka odkazující na to, že dron vstupuje do německého obranného ekosystému Diehl Defence, a právě tam získává svou novou roli.

Hornet Block 2 je kontejnerově odpalovaný víceúčelový interceptor určený proti subsonickým vzdušným hrozbám i pozemním a námořním cílům. Jeho klíčové parametry:

• Dosah: 150+ km
• Nosnost: 3 kg
• Navedení: elektrooptické/infračervené (EO/IR) a radarové, funkční i v prostředí bez satelitní navigace (GNSS-denied)
• Odpal: z přepravního kontejneru (canister launch)
• Autonomie: AI-řízená koordinace v rojových operacích, integrace systému Hivemind od Shield AI potvrzena v březnu 2026 po pouhých dvou měsících vývoje

Starší Block 1 byl primárně radarově naváděný interceptor proti kamikadze dronům, průzkumným bezpilotníkům a rojovým útokům. Block 2 přidává větší dosah a užitečné zatížení. Přesný mechanismus zničení cíle, zda jde o kinetický zásah, fragmentační hlavici, nebo jiný princip, Destinus veřejně nespecifikuje.

Pro srovnání: americký Raytheon Coyote je rovněž „nízkonákladový“ efektor odpalovaný z kolejnice, určený proti malým i větším dronům a rojům, ale s výrazně kratším dosahem. Anduril Roadrunner-M sází na vertikální start a znovupoužitelnost. Izraelský Iron Dome je zase celá multisenzorová a multiefektorová architektura, nikoli jeden interceptorový dron. Hornet tak podle nás obsazuje mezistupeň, který v Evropě dosud chyběl, něco mezi levným protidronovým prostředkem a plnohodnotnou raketou PVO.

Ekonomika každého výstřelu

Přesnou cenu Hornetu Block 2 za kus Destinus nezveřejnil. Formulace „zlomek ceny rakety“ se proto opírá o logiku systému, ne o konkrétní násobek. Studie amerického think-tanku CNAS z roku 2025 ale nabízí širší kontext nákladů na protidronovou obranu:

I takzvaně „levné“ protidronové efektory stojí miliony. Smysl Hornetu proto není sestřel za pár tisíc korun, ale vytvoření vrstvy, která zachová drahé střely IRIS-T a Patriot pro balistické rakety, řízené střely a pokročilé letouny, tedy cíle, na které žádný interceptorový dron nestačí.

Partnerství navíc nepočítá jen s GARMR. Oficiální oznámení otevírá cestu, aby se Hornet po fázovém ověření stal sekundárním efektorem i v rodině pozemní protivzdušné obrany IRIS-T. To by znamenalo, že jedna baterie IRIS-T by mohla nést jak své klasické střely za desítky milionů, tak levnější interceptorové drony pro méně náročné cíle.

Kde je Česko a kam míří Evropa

Česká armáda právě zavádí čtyři baterie izraelského systému SPYDER a provozuje švédský RBS 70 NG. Ministerstvo obrany přitom výslovně řadí drony a protidronovou obranu mezi priority resortu. Systém typu GARMR s Hornetem by pro Česko nedával smysl jako náhrada SPYDERu, ale jako doplňková vrstva, levnější štít proti masovým dronovým útokům, který by šetřil dražší prostředky pro vážnější hrozby.

Německo samo přitom nečeká jen na nové systémy. V březnu 2026 zpřísnilo zákon o bezpečnosti letového provozu kvůli nárůstu nelegálních přeletů dronů nad letišti, průmyslovými areály a vojenskými objekty. Bundeswehr výslovně zmiňuje ochranu elektráren, přístavů a mostů. Protidronová obrana tak dávno není jen frontová záležitost, je to téma pro celé zázemí.

Tempo vývoje přitom zrychluje. 4. června 2026 Destinus demonstroval koordinaci více Hornetů v jedné formaci prostřednictvím relay platformy V-BAT. O dva týdny později, 18. června, proběhl úspěšný odpal Hornetu Block 1 z fregaty F-81 Santa María španělského námořnictva, což rozšiřuje nasaditelnost i na moře. Termín dokončení integrace GARMR + Hornet ani datum první dodávky zákazníkovi ale veřejně známy nejsou. Systém prochází fázovým ověřováním.

Proč je tohle důležitější než další nová raketa

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala jednu věc s brutální jasností: obránce nemůže střílet střelou za 47 milionů na dron za 500 tisíc a doufat, že mu zásobník vydrží. Rusko posílá drony v desítkách za noc právě proto, aby vyčerpávalo ukrajinskou, a potažmo západní, protivzdušnou obranu ekonomicky, ne jen vojensky.

Spojení Destinus a Diehl Defence je odpovědí na tuto logiku. Ne dokonalou, ne hotovou: Hornet zatím nemá zveřejněnou cenu, nemá potvrzený kontrakt a jeho integrace do GARMR teprve prochází validací. Ale samotný fakt, že evropský obranný průmysl začíná řešit nejen to, zda dokáže cíl sestřelit, ale za kolik, je posun, který může v příštím konfliktu rozhodovat o tom, komu vydrží munice déle.

Poprvé v novodobé historii evropské protivzdušné obrany nejde o to mít silnější raketu. Jde o to mít chytřejší účet.