(Ne)chtěné vyzrazení podoby americké stíhačky 6. generace NGAD: co je o ní vlastně známo a v čem bude její největší síla

Společnost Lockheed Martin jakoby nechtěně prozradila, jak by mohl vypadat jí konstruovaný bojový letoun 6. generace, na němž jako jedna z velkých leteckých firem ve Spojených státech pracuje. Obrázek unikl „nechtěně“, což ale v tomto případě nebude omyl, jako spíše záměr; stalo se tak při vyobrazení konceptu tankovacího letounu LMXT. Z něho čerpá letecké palivo právě letoun šesté generace označovaný zkratkou NGAD.

Skutečný tvar NGAD je stále neznámý

Zatím zůstává otázkou, jak moc může vyobrazený stroj odpovídat reálným plánům zbrojního giganta, ale v mnohém se podobá některým předchozím vyobrazením a skicám. Je tedy možné, že firma našla skulinu v nařízeních, která jí zakazují přímé zobrazení projekčních plánů, nebo to možná schválila samotná armáda. Z animací lze vyvodit některé závěry, které v mnohém dávají smysl a napovídají, že americký letoun šesté generace může opravdu takto vypadat.

Na vyobrazení zaujme především zadní část letadla zcela postrádající klasický ocas. Stroj má křídlo jakoby ve tvaru kosočtverce a velmi protáhlý trup zužující se směrem k přídi. Konstruktéři s podobnými tvary již v minulosti experimentovali, neboť dosahují velmi dobrých vlastností v oblasti stealth. Díky veliké ploše letounu a křídel pak poskytují i dostatečný prostor pro značné množství paliva a nesených zbraní.

Na druhou stranu nebude mít letoun 6. generace možnost extrémních manévrů, a lze tedy předpokládat, že by se jednalo hlavně o stroj, u něhož bude armáda spoléhat, že nejde (resp. jde velmi obtížně) zachytit nepřátelskými radary, a útočit na nepřítele tak bude z velké vzdálenosti daleko za hranicí viditelnosti. Ostatně podobný koncept má i letoun páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II. Vyžadovalo by to samozřejmě velmi schopný radar, sdílení informací a spolupráci s drony, což ale letadlům šesté generace chybět nemá.

Letoun 6. generace NGAD a jeho další specifika

Zajímavostí může být i tvar kokpitu pilota, který vystupuje z trupu jenom málo, a znamenalo by to, že bude mít pilot jenom omezený výhled, a to hlavně směrem dozadu. U moderních letadel s mnoha detekčními přístroji to ale nějak nevadí. Tvar trysek, které jsou mimochodem umístěny nad letounem, prozrazuje pohon zajišťovaný dvěma motory a snahu co nejvíce eliminovat tepelnou stopu letadla. Co vidět není, je řešení vstupu vzduchu do motorů. Jde o jednu z nejcitlivějších částí letadla a proto možná zůstala záměrně skryta.

Lockheed Martin každopádně nemusí být nakonec tím, kdo bude budoucí stíhací letoun stavět, v USA má ještě konkurenty v podobě Boeingu, který má ale pracovat hlavně pro námořnictvo, nebo Northrop Grumman. Pentagon chce mít bojový letoun 6. generace připravený k nasazení již kolem roku 2030. Američané jsou tlačeni hlavně rozvojem letectva v Číně, ale na letadlech šesté generace pracuje i Rusko, kde se jedná třeba o bombardér PAK DA, nové spojenectví několika evropských zemí a Japonska.