„Přesně“ naváděné střely Ch-55 se trefují jen stěží: embargo „vypnulo“ jejich navigaci, spoléhají se tak na prastarou technologii ze SSSR

Rusko pořádá útoky na ukrajinská města a infrastrukturu v pravidelných intervalech, a i když se daří řadu střel zastavit, páchají ty projduvší velkou škodu. Přesnost některých je nicméně diskutabilní, protože nejsou tak moderní, jak by se mohlo zdát. Naznačují to podrobné rozbory střel ukrajinskými techniky – tedy alespoň těch více zachovalých, které z nějakého důvodu neexplodovaly.

Střely Ch-55 a Ch-555 jsou téměř totožné

Například u ukrajinské Oděsy našli technici velmi zachovalou střelu Ch-55 nebo Ch-555 využívanou k odstřelování z ruských strategických bombardérů, jakým je například Tupolev Tu-95. Jde vlastně o téměř totožné střely, neboť Ch-55 je základní model navržený na konci 70. let v Sovětském svazu jako nosič jaderné hlavice o síle až 200 kilotun; do výzbroje byl zaveden v roce 1981. Dosah střely Ch-55 činí až 3 tisíce kilometrů, zatímco hmotnost 1 650 kilogramů, a létá podzvukovou rychlostí.

Po konci studené války a omezení jaderného arsenálu už ale nebylo takové množství podobných zbraní třeba. Ruské letectvo se proto rozhodlo část z nich předělat na konvenční řízené střely, takže nehradilo jadernou hlavici konvenční o hmotnosti 300 kilogramů. Nyní jsou spolu s dalšími zbraněmi používány k odstřelování ukrajinských cílů. O jaký typ nalezené střely se jedná lze soudit obtížně, neboť Rusové pálí na Ukrajinu jak Ch-555, tak Ch-55 bez jaderné nálože s cílem zahltit vysokým množstvím ukrajinskou obranu.

Ruská střela Ch-55 má prastarou navigaci

Analýza trosek každopádně naznačuje, že je střela Ch-55/Ch-555 plná velmi zastaralých součástek, a to hlavně ze společnosti na výrobu rádiových součástek ve Voroněži nebo závodu Minsk Integral. V těch jsou mj. vyráběny i navigační systémy PGI-2M konstrukčně pocházející z roku 1977. S takovým vybavením se ale nemá šanci střela trefit s přesností několika metrů, což je u raket s konvenční hlavicí nutnost. V opačném případě mohou piloti jen zamířit a střelu vypustit s vědomím, že sice zasáhnou nějakou oblast, ale nikoliv konkrétní cíl.

Minutí cíle o 100 metrů samozřejmě nebyl problém u střely s jadernou hlavicí, jejíž síla výbuchu byla natolik ničivá, že svůj úkol stejně splnila, ale konvenční hlavice to při minutí cíle nesvede. Jenomže Rusko nedovede vyspělou elektroniku vyrábět, problém má s čipy nebo kamerami. Továrny federace kupříkladu zvládají čipy s tranzistory o velikosti 90 nanometrů, což je technologie používaná někdy před 20 lety. Na moderní elektroniku platí embargo, a i přes jeho obcházení není zjevně vyspělých součástek v Rusku dostatek.