Pýcha ruského letectva tvrdě narazila. Obávané Su-35S padají k zemi jeden za druhým a nikdo neví, co s tím

Když ruská státní korporace Rostec popisuje Su-35S, používá slova jako „extrémně nebezpečný“ a „přechodový článek k páté generaci“. Rychlost přes Mach 2, radar Irbis s dosahem stovek kilometrů, osm tun bojového nákladu a vektorování tahu, které z letounu dělá jeden z nejmanévrovatelnějších strojů na planetě. Na papíře je to stroj, před kterým by měl protivník ustoupit. V praxi ukrajinské války se ale z dominátora stal drahý cíl, jehož nasazení stojí ruské velení stále víc nervů a stále víc peněz.

Osm potvrzených, desítky tvrzených

Databáze Oryx, která eviduje pouze vizuálně doložené ztráty obou stran, k začátku roku 2026 zaznamenává nejméně osm zničených Su-35S. Ukrajinská strana si nárokuje čísla výrazně vyšší, až kolem 25 sestřelů, ale tyto údaje nelze v otevřených zdrojích rozpadnout na jednotlivé doložené případy. Osm kusů je tedy konzervativní minimum, nikoli strop.

Důležitý je kontext: Su-35S nikdy nebyl masově vyráběný typ. V ruských Vzdušně-kosmických silách (VKS) plní roli elitní platformy, nikoli pracovního koně. Každá potvrzená ztráta proto bolí nepoměrně víc než sestřel staršího Su-25 nebo Su-34.

Proč „Super Flanker“ přestal dominovat

Odpověď neleží v jedné zbrani ani v jednom momentu. Studie RUSI o ruské letecké válce i analýza CSIS shodně konstatují, že Rusko nad Ukrajinou ani po více než třech letech bojů nezískalo vzdušnou převahu. Příčiny jsou systémové:

• Mobilní ukrajinská PVO. Systémy se přesouvají, maskují a operují v síti. Rusko nedokázalo spolehlivě zničit ukrajinské protiletadlové prostředky, protože ty nikdy nezůstávají na jednom místě dost dlouho.
• Chybějící potlačení PVO (SEAD). Západní armády investují do specializovaných misí ničení radarů a raketových baterií. VKS tuto disciplínu nikdy nezvládly v měřítku, které by Su-35S otevřelo bezpečný koridor.
• Síťový styl boje. Od léta 2024, kdy Ukrajina oficiálně zavedla do služby F-16 a začala přijímat švédské letouny včasné výstrahy ASC 890 spolu se střelami AMRAAM, se obranný ekosystém posunul na kvalitativně jinou úroveň. Nejde jen o stíhačku, jde o datalink Link 16, sdílenou situační povědomost a koordinaci palby na dálku.

Su-35S přitom stále létá s radarem Irbis, tedy pasivní fázovanou anténou (PESA). Západní protějšky, F-15EX, Eurofighter Typhoon a modernizované F-16, přešly na aktivní elektronicky skenované pole (AESA) a stavějí na datovém propojení, které ruské stroje v tomto rozsahu nemají.

Rusko nezkolabovalo, ale musí být opatrné

Bylo by chybou tvrdit, že ruské letectvo se hroutí. Novější hodnocení RUSI z ledna 2026 uvádí, že počty moderních ruských stíhacích a úderných letounů od začátku plnohodnotné invaze navzdory ztrátám mírně narostly. Rostec i v roce 2025 oznamoval dodávky nových Su-35S a plánované navýšení tempa výroby.

Jenže nahrazovat ztráty a řešit operační problém jsou dvě různé věci. Nový letoun z továrny nezmění fakt, že nad ukrajinskou frontou čeká vrstvená síť radarů, raket a stíhačů propojených západním datalinkem. Výsledek: Rusko nasazuje Su-35S opatrněji, z větších odstupů, a stále více se opírá o klouzavé pumy a střely dlouhého dosahu vypouštěné ze standoff pozic. Letoun určený k dominanci se stal prostředkem, který se frontě raději vyhýbá.

Co to znamená pro širší bezpečnost

Pro země NATO včetně České republiky platí, že samotných osm ztracených Su-35S neznamená konec ruské vzdušné hrozby. RUSI výslovně varuje, že integrovaná ruská protivzdušná obrana zůstává pro alianci významným rizikem a modernizace VKS pokračuje. Český kontext je jiný: česká vojenská pomoc Ukrajině, muniční iniciativa, drony a obranná spolupráce, posiluje ukrajinskou obranyschopnost jako celek, i když konkrétní sestřel Su-35S nelze přímo připsat české zbrani.

Skutečný strategický závěr spočívá v tom, že moderní vzdušný boj nevyhrává nejrychlejší letoun, ale nejlépe propojený systém. A právě v této disciplíně Su-35S, navzdory své pověsti, naráží na strop, který samotná manévrovatelnost nepřekoná.

Rusko má stále továrny, piloty i ambice. Nemá ale odpověď na ekosystém, který jeho nejlepší víceúčelový bojový letoun proměnil z lovce v kořist.