Rusko je na pokraji krachu. Stovky miliard mizí ve válečné mašinérii, státní rozpočet už to nezvládá

Nejde o číslo z odhadů analytiků ani z protiruské propagandy. Jde o součet veřejně dostupných rozpočtových dokumentů ruského ministerstva financí za pět po sobě jdoucích let. A přesto je to jen spodní hranice skutečných válečných nákladů: nezahrnuje bezpečnostní složky, tajné služby, regionální výdaje ani mimorozpočtové kanály. Ruský stát přitom nekrachuje způsobem, jaký si většina lidí představí pod slovem „bankrot“. Nedochází k zastavení plateb, k frontám u bank, k okamžitému kolapsu měny. Děje se něco jiného, a v jistém smyslu zákeřnějšího: Moskva si kupuje čas stále dražším a vnitřně destruktivnějším způsobem.

Deficit, který se živí sám sebou

Federální rozpočet Ruska skončil rok 2025 se schodkem 5,645 bilionu rublů, tedy přibližně 2,6 % HDP. Samo o sobě to není číslo, které by vyspělou ekonomiku položilo na lopatky. Problém je trajektorie: jen za první čtvrtletí 2026 deficit narostl na 4,576 bilionu rublů, tedy 1,9 % HDP, a to za pouhé tři měsíce.

Zároveň roste cena, za kterou si stát půjčuje. Obsluha dluhu měla v roce 2025 spolknout 3,18 bilionu rublů, pro rok 2026 rozpočet počítá s 3,48 bilionu. Každý nový dluhopis je dražší než ten předchozí, protože klíčová sazba Banky Ruska zůstává vysoko a investoři požadují vyšší výnosy. Vzniká smyčka: deficit nutí stát emitovat dluh, dluh je dražší, obsluha dluhu zvyšuje výdaje, výdaje prohlubují deficit.

Jak to celé drží pohromadě, a za jakou cenu

Rusko nemá přístup k západním kapitálovým trhům. Nemůže si půjčit v Londýně, New Yorku ani Frankfurtu. Celý systém proto stojí na domácích hráčích, především státních a komerčních bankách, které kupují vládní dluhopisy OFZ.

Mechanismus funguje takto: banky nakoupí OFZ, poté je použijí jako kolaterál v repo operacích u Banky Ruska a získají zpět likviditu. Formálně nejde o „tištění peněz“, repo je vratná, kolateralizovaná operace s předem daným datem zpětného odkupu. Prakticky ale centrální banka dodává do systému obrovské objemy rublů, aby banky mohly dál kupovat vládní dluh. V posledním březnovém týdnu 2026 proběhly týdenní repo aukce za 4,09 bilionu rublů (24. března) a 4,22 bilionu rublů (31. března). Čísla mluví jasně: likviditní podpěra běží na plné obrátky.

Banka Ruska za rok 2025 poprvé od roku 2022 vykázala ztrátu 184,8 miliardy rublů po zisku 199,5 miliardy rok předtím. Důvod: pokles úrokových příjmů z refinančních operací. Centrální banka už z podpory systému nemá polštář, nýbrž náklad.

Válka požírá budoucnost

V roce 2025 šlo na obranu 13,09 bilionu rublů a na bezpečnostní složky dalších 3,44 bilionu. Dohromady téměř 39,9 % všech federálních výdajů. Každý čtvrtý rubl, který stát utratí, jde přímo do válečné mašinérie nebo jejího bezpečnostního zázemí.

Co to znamená pro zbytek ekonomiky:

• Civilní investice se odkládají nebo škrtají.
• Sociální výdaje rostou pomaleji než inflace.
• Firmy čelí dražším úvěrům kvůli vysokým sazbám.
• Pracovní trh je deformovaný odlivem mužů na frontu a do zbrojovek.

Oficiální veřejný dluh Ruska zůstává opticky nízký, kolem 16,5 % HDP v roce 2025 s výhledem na 18,1 % v roce 2027. Na první pohled nic dramatického. Jenže u Ruska není rizikem velikost dluhu, nýbrž jeho struktura: krátké přerolování, závislost na jednom typu kupce, vysoké sazby a klesající energetické příjmy. Vláda v prosinci 2025 schválila dlouhodobý rozpočtový výhled do roku 2042, který počítá s dalším růstem zadlužení. Kdo by takový dluh financoval bez přístupu na světové trhy? Stále tytéž domácí banky, stále totéž repo okno.

Proč to neznamená konec války, ale ani udržitelnost

Čekat na spontánní ekonomický kolaps Ruska jako na strategii ukončení války je iluze. Moskva má pořád páky: kapitálové restrikce, ochotu obětovat životní úroveň obyvatel, domácí finanční systém schopný absorbovat další dluh. Strategická koncepce NATO z roku 2022 označuje Rusko za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro euroatlantický prostor a nepočítá s tím, že se problém vyřeší sám.

Co může systém zasáhnout nejrychleji, není tabulkové zadlužení, ale energetické cash flow. Dvacátý balík sankcí EU z dubna 2026 cílí právě sem: na stínovou flotilu, pojišťovací služby, přístavy a finanční kanály obcházející cenový strop na ropu. Bolí ropa, ne dluhopisový spreadsheet.

Co z toho plyne pro Česko

Oslabené Rusko nemusí znamenat bezpečnější Rusko. Bezpečnostní strategie ČR i obranná strategie resortu obrany z roku 2023 pracují s předpokladem dlouhodobě zhoršeného bezpečnostního prostředí. Ekonomicky přitlačený režim může být nepředvídatelnější, agresivnější v hybridních nástrojích, kyberprostoru, dezinformacích a energetické sabotáži.

Rusko nekrachuje jako firma, která jednoho dne zavře dveře. Rozpadá se zevnitř, pomalu, draze a na účet vlastních občanů. Hlavní otázka není, zda zítra přestane platit dluhy. Hlavní otázka je, jak dlouho ještě dokáže přenášet náklady války na vlastní ekonomiku, aniž by se smyčka deficitu, dluhu a inflace utáhla natolik, že ztratí schopnost manévrovat.