Řetězy místo střel a drony budou padat z nebe jeden za druhým. Němci testují levnou PVO

Představte si dva metry ocelového řetězu o průměru čtyři milimetry, letícího rychlostí 80 metrů za sekundu směrem k malému dronu. Při kontaktu se řetěz omotá kolem ramen a rotorů, zablokuje vrtule, a stroj padá. Žádná řízená střela, žádný sofistikovaný naváděcí systém, žádný laserový paprsek. Jen kov, setrvačnost a fyzika. Tým kolem materiálového vědce Clause Matthecka z Karlsrušského technologického institutu (KIT) na tomto principu pracuje od podzimu 2025 a v květnu 2026 oznámil, že simulace i první balistické zkoušky potvrdily základní funkčnost konceptu.

Od jihoamerické boly k protidronovému projektilu

Inspirace přišla z překvapivě starého zdroje. Jihoameričtí pastýři a lovci po staletí používali bolu, dvě nebo tři koule spojené provazem, které po hodu omotaly nohy zvířete a srazily ho k zemi. Mattheck a jeho spolupracovník Klaus Bethge tuto myšlenku poprvé veřejně přenesli do kontextu protidronové obrany v autorském textu z listopadu 2025. Místo koulí na šňůře navrhli kontinuální kovový řetěz, a místo ruky lovce odpalovací zařízení.

V březnu 2026 pak Moldenhauer a Mattheck publikovali konkrétnější studii nazvanou „The Chain as a Drone Hunter“, kde princip posunuli od obecné úvahy ke specifikaci řetězového antiprojektilu. Květnová tisková zpráva KIT pak institucionálně shrnula výsledky obou předchozích prací a přidala informaci o proběhlých střeleckých testech v Ballistikzentrum Sternenfels.

Jak přesně řetěz sundá dron

Mechanismus je elegantně jednoduchý. Řetěz o průměru 3–4 mm letí směrem k cíli a při kontaktu s tělem dronu se začne omotávat kolem ramen a vrtulí. Zajímavé je chování při mimoosém zásahu: podle zveřejněného modelu se řetěz nejprve odvine po rameni dronu, než ho zachytí nejbližší rotující vrtule. Ta ho vtáhne hlouběji, řetěz se utáhne, a dron ztrácí vztlak.

Klíčové parametry ze simulací:

• Délka řetězu: 2 metry
• Průměr článků: 4 mm (ocel)
• Počáteční rychlost: 80 m/s
• Třecí koeficient: 0,2
• Cílová kategorie: malé rotorové drony (rameno přibližně 200 × 200 mm)

Jde zatím o jeden projektil proti jednomu dronu. Schopnost zasahovat více cílů najednou nebo odolávat roji veřejné materiály nedokládají. Rychlost opakované palby by závisela na zvolené odpalovací platformě, kterou KIT blíže nespecifikuje. Stejně tak institut nezveřejnil cenu kompletního systému ani jednoho zásahu. „Levnost“ je odvozená z principu: kovový polotovar místo řízené munice.

Proč nestačí rušičky ani laser

Řetěz nedává smysl jako univerzální protidronová zbraň. Dává smysl tam, kde selhávají nebo jsou příliš drahé jiné vrstvy.

Rádiové rušičky jsou dnes nejrozšířenější civilní odpovědí na nežádoucí drony. Mají nízké pořizovací náklady a dokážou pokrýt širší prostor. Jenže mají zásadní slepá místa: autonomní drony, které nepotřebují řídicí signál, projdou bez povšimnutí. Totéž platí pro stroje komunikující přes sítě 4G nebo 5G. Navíc rušičky mohou kolaterálně zasáhnout okolní komunikační systémy, a v mnoha prostředích naráží jejich provoz na právní regulaci, jak upozorňuje mimo jiné britská příručka pro ochranu lodní dopravy.

Laser vypadá jako ideální řešení: britský DragonFire uvádí náklady kolem 10 liber za výstřel, zatímco jedna raketa Sea Viper stojí přes milion liber. Jenže samotná laserová platforma vyžaduje obrovské investice do infrastruktury a energetického zázemí. Levný výstřel neznamená levný systém.

Řetěz stojí někde úplně jinde na spektru. Je to mechanická „brokovnice“ pro krátký dosah a nízké letové hladiny. Nezávisí na rádiovém protokolu cíle, nepotřebuje sofistikované navedení, nespotřebovává energii laserového generátoru. Podle nás má právě proto největší potenciál ne jako revoluce v protivzdušné obraně, ale jako poslední obranná vrstva, terminální ochrana perimetru letišť, elektráren nebo průmyslových areálů.

Co to znamená pro Česko

Česká republika dronové riziko už řeší systémově. Od září 2025 funguje závazná DroneMap se zeměpisnými zónami omezujícími provoz bezpilotních letadel. V dubnu 2026 armáda, hasiči a policie společně testovaly protidronové scénáře v rámci cvičení Federated Cloud 2026. Při Bezpečnostní radě státu vznikl Výbor pro protidronovou ochranu, dronovou regulaci a rozvoj. A česká armáda má schopnosti C-UAS zakotvené v Koncepci výstavby AČR 2035.

Konkrétní zájem o řetězový systém typu KIT ale veřejně doložený není. Česko řeší protidronovou obranu obecně, v rámci vícevrstvého přístupu, kde se kombinují radary, rušičky a potenciálně i kinetické prostředky. Pokud by se řetězový koncept osvědčil v rozšířených polních zkouškách, mohl by být zajímavý právě pro ochranu kritické infrastruktury, kde jsou rakety předimenzované a rušičky nespolehlivé.

Cesta od střelnice k nasazení

KIT žádné datum reálného nasazení nezveřejnil. Známá sekvence je jasná: počítačové simulace a první balistické testy v Sternenfels jsou hotové. Dalším krokem mají být rozšířené polní zkoušky s různými typy dronů a podmínkami. Teprve po nich by technologii mohl převzít průmysl. Otevřené zůstávají zásadní otázky, chování ve větru, bezpečnost pádu zasaženého dronu v obydlené oblasti, účinnost proti rychlejším nebo větším strojům.

Dva metry ocelového řetězu nenahradí vícevrstvou protivzdušnou obranu. Ale v době, kdy spotřební dron za pár tisíc korun dokáže paralyzovat letiště, má i primitivně znějící odpověď svou cenu, doslova.