Západ nechápe, jak může Rusko pořád vyrábět v takovém tempu. Letectvo dostalo nové Suchoje Su-35S

Ze záběrů, které doprovázely oznámení, lze identifikovat nejméně dva nové stroje. Přesný počet kusů Rusko tají a dělá to systematicky už od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Právě tato neprůhlednost živí na Západě směs překvapení a frustrace. Překvapení ne proto, že by Rusko vyrábělo stíhačky v masovém měřítku srovnatelném s americkým průmyslem. Překvapení proto, že výroba vůbec běží, navzdory čtyřem rokům sankcí, které ji měly zaškrtit.

Co je Su-35S a proč na něm záleží

Suchoj Su-35S je víceúčelový bojový letoun, který sám výrobce řadí do kategorie 4++ generace, tedy na samý vrchol modernizované čtvrté generace, krok pod stroje páté generace se sníženou odrazivostí typu Su-57 nebo amerického F-35. Jde o dvoumotorový těžký letoun s maximální rychlostí kolem 2 500 km/h, bojovým doletem přes 1 500 km a schopností nést širokou paletu výzbroje, od řízených střel vzduch-vzduch s dosahem přes 300 km po přesně naváděné pumy a protilodní střely.

V ruském letectvu plní Su-35S několik klíčových úkolů:

• eskortuje úderné skupiny bombardérů Su-34,
• kryje pozemní vojska a objekty,
• loví drony a střely s plochou dráhou letu,
• provádí průzkum do hloubky za linií dotyku,
• zasahuje pozemní a hladinové cíle přesnými údery.

Ruská strana o něm mluví jako o „nejvýkonnějším bojovém letounu na světě“, to je ovšem tvrzení propagandistického charakteru, které nelze brát za prokázaný fakt. Reálně se Su-35S lépe srovnává s francouzským Rafale, evropským Eurofighterem Typhoon nebo americkým F-15EX než s kategoricky odlišným F-35 Lightning II, který staví na technologii snížené odrazivosti a síťovém boji.

Kolik jich Rusko skutečně vyrábí, a kolik Západ

Tady začíná detektivka. Před válkou byla čísla relativně průhledná. Podle studie Juliana Coopera o ruské vojenské výrobě dodal průmysl v letech 2019 a 2020 po deseti Su-35S ročně. Pak přišel propad na pouhé tři kusy v roce 2021, následovaný sedmi v roce 2022 a dvanácti v roce 2023. Od roku 2024 ale Rusko přestalo kusové počty zveřejňovat a přešlo na vágní oznámení o „dávkách“.

Co víme za rok 2025? Britský think-tank RUSI odhaduje, že Rusko v roce 2024 objednalo 12 Su-35S, ale dodalo zřejmě jen 10. Pro rok 2025 ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) údajně mířily na převzetí 16 strojů, včetně opožděných dodávek z předchozího roku. Analytický server Air Data News napočítal za rok 2025 sedm veřejně oznámených dávek, ale „dávka“ může znamenat dva stroje stejně jako pět. Bezpečně doložitelné minimum je tedy sedm kusů, skutečný počet byl vyšší, realistický odhad se pohybuje někde mezi deseti a dvaceti.

A teď srovnání, které odhalí skutečný rozměr:

Americký F-35 je v úplně jiné lize, téměř desetinásobek i horního odhadu ruské produkce. Francouzský Rafale s 26 kusy za rok 2025 a výhledem 28 kusů za rok 2026 rovněž s vysokou pravděpodobností překonává ruský výstup Su-35S. Rusko tedy rozhodně neprodukuje bojové letouny v tempu, které by se dalo nazvat masovou výrobou.

Proč tedy Západ žasne

Překvapení nespočívá v objemu. Spočívá v odolnosti. Západní sankce měly zasáhnout dodavatelský řetězec tak tvrdě, aby se výroba pokročilých zbraňových systémů zastavila nebo alespoň dramaticky zpomalila. Nestalo se to.

Ukrajinská vojenská rozvědka GUR zmapovala síť 79 podniků, které se podílejí na výrobě Su-35S. Z nich 22 dosud nebylo sankcionováno žádnou zemí sankční koalice. Podle ArmyInform jde o firmy z druhého a třetího sledu kooperace, subdodavatele, kteří na první pohled vypadají jako běžní průmysloví výrobci.

Problém má i mezinárodní rozměr. Výroční zpráva americké kongresové komise pro americko-čínské ekonomické a bezpečnostní vztahy uvádí konkrétní případ: čínská společnost AVIC International Holding v říjnu 2022 odeslala do Ruska díly pro Su-35 v hodnotě přibližně 30 milionů korun. Studie RUSI z roku 2024 pak popisuje širší vzorec: Rusko si dál zajišťuje kritické komponenty, obráběcí stroje a materiály ze zahraničí prostřednictvím zprostředkovatelů a firem v třetích zemích.

Podle nás je jádro problému v tom, že Západ dlouho podcenil, jak rychle dokáže Rusko přepnout na náhradní dodavatele a jak pomalý a roztříštěný je sankční proces na straně koalice. RUSI to říká bez obalu: dosavadní úsilí nemělo materiální dopad dostatečný k zastavení ruské obranné výroby.

Co to znamená pro Ukrajinu a NATO

Každý nový Su-35S v řadách VKS prodlužuje ruskou schopnost vést operace na dálku: eskortovat bombardéry, lovit drony, tlačit na ukrajinskou protivzdušnou obranu. Neznamená to automaticky rostoucí ruskou vzdušnou převahu. Rusko o tyto stroje také přichází, otevřené zdroje dál evidují vizuálně potvrzené ztráty Su-35S nad Ukrajinou. Efekt je spíš v tom, že Moskva dokáže ztráty průběžně doplňovat a udržovat tlak.

Pro Ukrajinu to znamená rostoucí potřebu vrstvené protivzdušné obrany, nejen stíhaček, ale hlavně radarů, interceptorů, senzorů a odolného velení. NATO samo na svých stránkách zdůrazňuje, že ruské vzdušné a raketové útoky potvrzují význam robustní integrované protivzdušné a protiraketové obrany a Aliance podporuje návrh ukrajinské architektury IAMD.

V krátkém a středním horizontu je udržení ruské výroby Su-35S v jednotkách až nižších desítkách ročně pravděpodobné. Skokové navýšení už méně, i malé nárůsty narážejí na úzká místa v kooperaci a závislost na importech. Pokud ale Západ nesankcionuje zbývajících 22 firem a nezpřísní kontrolu třetích zemí, bude Rusko dál schopné vyrábět dost strojů na to, aby válku ve vzduchu vedlo ještě dlouho.

Ruská výroba Su-35S není zázrak ani masová produkce. Je to důkaz, že sankce fungují pomalu, a že v leteckém průmyslu může i deset letounů ročně stačit k tomu, aby protivník zůstal nebezpečný.