Ruské letectvo přichází o své nejnebezpečnější bombardéry a Kreml tomu nedokáže zabránit

V noci na 27. června 2025 zasáhly ukrajinské drony letiště Marinovka ve Volgogradské oblasti. Podle ukrajinské SBU byly dva Su-34 zničeny, další dva poškozeny a útok navíc poničil servisní objekt, kde se stroje připravují k dalším vzletům. Nejde o ojedinělý průnik. Jde o opakovaně potvrzený vzorec, v němž Ukrajina systematicky ničí schopnost ruského letectva bezpečně operovat z letišť, která Moskva dosud považovala za nedosažitelný týl.

Proč je Su-34 páteří ruských úderů

Su-34 není strategický jaderný bombardér. Je to taktický nosič, který den co den shazuje na ukrajinské pozice a města klouzavé pumy s modulem UMPK, včetně třítunek vážících FAB-3000. Sám ruský Rostec ve svých materiálech popisuje, že Su-34 díky UMPK dosahuje vyšší přesnosti, spotřebuje méně munice a potřebuje méně vzletů k dosažení požadovaného efektu. Právě proto je pro ukrajinskou stranu prioritním cílem: každý vyřazený kus znamená méně dostupných nosičů nejničivějších konvenčních úderů.

FlightGlobal ve svém přehledu World Air Forces 2025 uvádí 142 aktivních Su-34 v ruském letectvu. Databáze Oryx, která započítává výhradně vizuálně doložené případy, eviduje minimálně 40 ztrát tohoto typu od začátku invaze. Poměr je výmluvný, a i při vědomí, že Rusko průběžně dodává nové kusy, jde o erozi, kterou nelze přehlédnout.

Tisíc kilometrů dosahu a 75 kilogramů trhaviny

Kreml čelí problému, pro který nemá systémovou odpověď. Ukrajinský státní podnik Ukroboronprom už v říjnu 2022 veřejně deklaroval program hlubokého úderného dronu s dosahem 1 000 km a 75kg bojovou hlavicí. Dron typu Ljutyj, který podle ukrajinských zdrojů zasáhl Marinovku, do tohoto rámce zapadá.

Tradiční protivzdušná obrana přitom proti takovým prostředkům naráží na strukturální limity. Studie RAND cituje ruské vojenské debaty, v nichž sami analytici přiznávají, že malé levné drony mohou unikat senzorům a saturací zahlcovat obranu. Pancir-S1, systém s raketovým dosahem až 20 km, je koncipován jako bodová ochrana objektů, ale jeho efektivita proti rojům levných bezpilotníků zůstává v otevřených zdrojích neprokázaná.

Západní armády přistupují k problému jinak. Rheinmetall u systému Skyranger uvádí účinný dostřel 3–4 km s airburst municí přímo optimalizovanou proti malým cílům. Síťový Skynex je výslovně prezentován jako odpověď na rojové útoky. Německý MANTIS chrání základny automatickou reakcí kanónů rychlostí 17 ran za sekundu. Česká armáda provozuje RBS-70NG, který při zkouškách podle vlastního vyjádření zničil oba dronové cíle. Žádný z těchto systémů není všelék, rozhoduje hustota senzorů, vrstvení obrany a rozptýlení letadel. Ale koncepčně jsou blíž řešení problému, který Rusko zatím nezvládá.

Kampaň proti dvěma vrstvám letectva

Marinovka není izolovaný incident. Zapadá do širší ukrajinské kampaně proti nepřátelskému letectvu, která míří na obě jeho vrstvy. Operace Spider Web podle SBU zasáhla 41 strategických letadel na čtyřech ruských letištích během jediné koordinované akce. Marinovka šla po taktických Su-34 a po infrastruktuře, která je drží ve vzduchu.

Britský think-tank RUSI ve svém komentáři k logice hlubokých úderů výslovně jmenuje muniční sklady a servisní body úderného letectva jako smysluplné cíle, jejichž ničení může snižovat ukrajinské ztráty a přispívat ke stabilizaci fronty. Ukrajina tuto logiku zjevně aplikuje systematicky.

Výroba nestačí na iluzi bezpečí

Rostec potvrzuje průběžné dodávky nových Su-34, v roce 2024 oznámil minimálně dvě dávky. Přesné tempo výroby ale veřejně nezveřejňuje, takže spolehlivý poměr výroba versus ztráty z otevřených zdrojů spočítat nelze. Co spočítat lze: 28 % vizuálně potvrzených ztrát vůči aktuálnímu aktivnímu stavu je číslo, které žádná armáda na světě nepovažuje za udržitelné bez důsledků pro operační tempo.

A hlavně: problém není jen v počtu zničených draků. Čím dál Rusko letadla stáhne od fronty, tím delší je přelet, horší tempo vzletů a složitější logistika. Při deklarovaném dosahu ukrajinských dronů přes tisíc kilometrů kategorie „mimo dosah“ přestává spolehlivě existovat.

Ruské letectvo neztrácí jen stroje. Ztrácí předpoklad, na kterém stála celá jeho operační koncepce: že letiště v hlubokém týlu jsou bezpečná.