Rusko potřebovalo před lety pomoc s konstrukcí vyspělých dronů, kterou nakonec našlo v Izraeli. Z poznatků a spolupráce těží dodnes.
Ruská armáda si byla po válce s Gruzií v roce 2008 vědoma toho, že pokud chce být považována za moderní ozbrojené síly, musí mít k dispozici i vyspělé drony. Jenomže její konstrukční kanceláře neměly v té době se stavbou kvalitních větších dronů tolik zkušeností, takže hledaly pomoc ve světě. Tu nakonec našly v Izraeli, který měl s podobnými konstrukcemi dlouholeté zkušenosti. Výsledkem této spolupráce je dron nazývaný Forpost-R.
Díky Izraeli získalo Rusko technologie
Historie dronu Forpost-R sahá do roku 2010, kdy se Rusku podařilo uzavřít smlouvu s izraelskou společností Aerospace Industries, uvádí ArmyRecognition. Ta je autorem dronu IAI Searcher II a Rusko získalo právo ho licenčně vyrábět. Díky této dohodě byly do Ruska přeneseny i technologie, což umožnilo rozvoj ruského dronového průmyslu. Konkrétně Forpost-R byl nakonec vybaven i některými ruskými technologiemi, ale izraelský základ zůstal.
Izraelský dron Searcher II je primárně průzkumný a ruská armáda ho také původně k tomuto účelu používala. Jenomže později ho upravila tak, aby z něj byl také dron útočný. K jeho vyzbrojení použila konkrétně malé pumy KAB-20, jejichž hmotnost je zhruba 21 kilogramů, uvádí GlobalSecurity, a uvnitř mají 7 kilogramů výbušniny. Mají přitom buď laserové nebo satelitní navádění, což dronu umožňuje provádět velmi přesné útoky.
Dron, který vydrží na obloze až 20 hodin
Forpost-R se řadí mezi drony střední velikosti – délka trupu je 5,85 m a rozpětí křídel 8,55 m, což znamená, že je o něco menší než známý turecký dron Bayraktar TB2. Stejně jako izraelská předloha unese náklad o hmotnosti 120 kilogramů a pohybuje se maximální rychlostí 201 km/h, uvádí Wikipedia. Operovat pak může ve výšce přes 6 kilometrů a na obloze vydrží po dobu až 20 hodin ve vzdálenosti do 350 kilometrů od operátora.
V současné době lze označit konstrukci dronu Forpost-R za mírně zastaralou, což ale neznamená, že by nebyla využitelná. Její největší nevýhodou v bojové oblasti, podobně jako u ostatních větších dronů, je zranitelnost protiletadlovou obranou. Není totiž velký problém takový dron sestřelit například systémem MANPADS nebo podobnou technikou. I přes taková rizika však podobné drony v ozbrojených silách bezesporu místo mají, jenom je nelze využívat v místě intenzivního konfliktu se silnou protivzdušnou obranou.