Rusko nasadilo Su-57 v nové roli: eskortovaly Su-34 a ukázaly, proč je Kreml považuje za budoucnost letectva

Dne 2. října 2026 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury Interfax detailní popis sekvence, která se od běžných propagandistických průletů liší v jednom podstatném bodě: Su-57 tu nehrály roli osamělé „zázračné zbraně“, ale koordinačního a krycího prvku, který měl starším a početnějším Su-34 zajistit přežití ve vzdušném prostoru. Pro Kreml je to signál, že svůj nejmodernější letoun začíná zasazovat do konkrétního taktického schématu, a právě v tom vidí budoucnost svého letectva.

Co se nad cvičištěm skutečně odehrálo

Dvojice Su-57 odstartovala z operačního letiště, převzala souřadnice od radiotechnických jednotek a doletěla do určeného prostoru. Tam piloti samostatně klasifikovali vzdušné cíle cvičného protivníka, provedli elektronické odpaly raket a po celou dobu sdíleli obraz situace v reálném čase s posádkami doprovázených Su-34 i s pozemním velením.

Su-34 mezitím útočily na pozemní cíle. Létaly po dvojicích a rojích z výšky kolem tisíce metrů, tedy v pásmu, kde jsou zranitelné protiletadlovou obranou i nepřátelskými stíhačkami. Právě proto nad nimi kroužily Su-57: čistily vzduch a hlídaly, aby úderné stroje mohly pracovat bez přerušení.

Klíčové není, že stíhačka umí eskortu, to zvládne každý stroj s radarem a raketami vzduch-vzduch. Podstatné je, že Rusko tuto roli explicitně přiřadilo Su-57 jako síťovému uzlu, který propojuje senzory, zbraně a velení do jednoho datového proudu.

Proč Kreml staví na Su-57 budoucnost VKS

Odpověď se skládá z několika vrstev, které ruská Sjednocená letecká korporace (OAK) v prosinci 2025 shrnula do jednoho oficiálního textu:

• Nízká zjistitelnost – konstrukční stealth, který má Su-57 odlišovat od starších Su-30 a Su-35.
• Síťové sdílení dat – schopnost fungovat jako létající velitelské stanoviště, které zkracuje rozhodovací smyčku celé formace.
• Nový motor „izdělije 177″ – v prosinci 2025 zahájeny letové zkoušky; má přinést vyšší tah, lepší spotřebu a supercruise.
• Průběžná modernizace – rozšiřování možností výzbroje a palubních systémů podle zkušeností z války na Ukrajině.
• Navyšování výroby – OAK mluví o rozšiřování výrobních kapacit pro vyšší tempo dodávek, byť přesná čísla veřejně nezveřejňuje.

V této logice Su-57 není náhradou za Su-34 nebo Su-35. Je násobičem jejich schopností, strojem, který poskytuje „lepší oči a mozek“ celému balíku. Starší platformy dál nesou hlavní masu úderů, ale Su-57 jim má zajistit informační převahu a ochranu.

Síťový násobič, nebo papírový tygr?

Srovnání s americkými protějšky pomáhá zasadit ruské ambice do kontextu. F-22 Raptor je doktrinálně čistší specialista na vzdušnou nadvládu: stealth, supercruise, senzorová fúze, první záchyt a první zásah. F-35 Lightning II zase americké letectvo staví do role koordinátora, který senzorovou fúzí zvyšuje situační přehled celé formace a propojuje starší stroje do jednoho obrazu.

Su-57 se eskortní epizodou z Center-2026 posouvá právě tímto směrem. Jenže je tu zásadní rozdíl: u amerických typů existuje rozsáhlá, nezávisle ověřená provozní stopa z aliančního nasazení, cvičení a auditů. U Su-57 vycházíme převážně z ruských státních a podnikových zdrojů. Marketingové superlativy o „nejlepším letounu ve třídě“ tak zůstávají zvenčí nepotvrzené.

A pak je tu otázka počtů. Přesný stav Su-57 v aktivní službě Rusko tají, ale veřejné odhady se pohybují v řádu desítek kusů. To je zlomek toho, co by bylo potřeba k plošnému nasazení v eskortní roli nad celou frontovou linií. Jedna cvičná epizoda dokazuje koncept, ne schopnost jej škálovat.

Co to znamená pro Ukrajinu a NATO

Bezprostředně spíš evoluci než revoluci. Pro Ukrajinu je hrozbou hlavně to, že ruské letectvo aktivně hledá způsoby, jak lépe chránit své úderné platformy, a pokud by se datové propojení Su-57 s Su-34 rozšířilo v praxi, zvýšilo by to lokální přežitelnost ruských úderných skupin.

NATO ovšem Su-57 neprofiluje jako izolovanou „novou hrozbu“. Aliance jej zasazuje do širšího obrazu ruské vzdušné a raketové agresivity. Praktická odpověď už běží: posílené battlegroups na východním křídle, operace Eastern Sentry po ruských narušeních vzdušného prostoru, rotace moderních systémů protivzdušné obrany a důraz na interoperabilitu. Pro Českou republiku to znamená vyšší význam sdíleného aliančního obrazu situace a vícevrstvé obrany, ne paniku z jednoho typu letounu.

Budoucnost stojí na výrobních linkách, ne na cvičištích

Skutečná „budoucnost letectva“ se nerozhodne nad cvičištěm Center-2026. Rozhodne se v továrně v Komsomolsku na Amuru. OAK mluví o rozšiřování kapacit, ale bez veřejných čísel o velikosti šarží a tempu dodávek zůstává otázka, zda Rusko dokáže Su-57 vyrábět v množství, které by z eskortního konceptu udělalo standard, a ne výjimku pro prestižní mise.

Kreml ukázal, že ví, jak chce Su-57 používat. Zbývá dokázat, že na to má dost strojů.