Rusko tvrdí, že má 48 nových Su-57, ale samo si škodí čísly. Analytici spočítali, že jich bude nanejvýš polovina

Na první pohled to vypadá jako úspěch: téměř padesát stíhaček páté generace za necelých šest let sériové výroby. Jenže kdo se podívá pod povrch, narazí na zvláštní paradox. Číslo 48 nepochází z oficiálního výkazu ruského ministerstva obrany ani od výrobce UAC. Pochází z blogu bmpd, který provozuje moskevské Centrum pro analýzu strategií a technologií (CAST) a který údaje rekonstruuje z útržků, z fotografií, dílčích oznámení a dopočtů. A právě tam začíná problém, který si Rusko způsobilo samo.

Odkud se bere číslo 48, a proč mu nelze jednoduše věřit

Blog bmpd/CAST sestavil časovou osu sériové výroby Su-57 takto: v letech 2020–2021 čtyři kusy, v roce 2022 šest, v roce 2023 jedenáct, v roce 2024 třináct a v roce 2025 čtrnáct strojů, které byly podle všeho předány až na začátku roku 2026. Celkem tedy 49 vyrobených sériových kusů podle kontraktu z roku 2019. Po odečtení jednoho letounu ztraceného při zkouškách v prosinci 2019 vychází 48 převzatých strojů pro ruské vzdušné a kosmické síly (VKS).

Háček je v tom, jak se k tomuto číslu dospělo. Korporace UAC od roku 2022 standardně nezveřejňuje velikost dodávaných dávek. Oznamuje jen, že předala „další partii“ Su-57. Na oficiálních fotografiích navíc retušuje trupová čísla letounů, takže ani OSINT komunita nemůže snadno ověřit, kolik strojů v dávce skutečně bylo. Stát si tak sám uzavřel cestu k tomu, aby jeho čísla šla nezávisle potvrdit. A blog, který za něj počítání dělá, pracuje s formulacemi jako „podle známých údajů“, „zřejmě“ a „předpokládaně“.

Co říkají západní analytici, a proč mluví o polovině

Proti ruskému maximalistickému součtu stojí výrazně střízlivější odhady. Justin Bronk z britského Královského institutu obranných studií (RUSI) pracoval s odhadem pouhých 15 až 20 Su-57 ve frontové službě. Podle jeho hodnocení měl tento typ ve válce na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, „extrémně malou roli“, právě kvůli malé flotile a politickému riziku ztráty prestižního stroje.

Ukrajinský analytik Ivan Kyryčevskyj z Defense Express, který je zároveň příslušníkem 413. pluku bezpilotních systémů „Raid“, z těchto dat dovozuje, že za celé období 2020–2025 bylo reálně dodáno přibližně 20 nových Su-57. To je průměrně čtyři až pět kusů ročně, a tedy nanejvýš polovina toho, co tvrdí bmpd.

Rozdíl mezi oběma čísly není jen akademický. Odráží zásadní otázku: co vlastně znamená „vyrobený kus“? Smontovaný drak na lince ještě není frontově nasaditelný letoun. A právě UAC v září 2024 sama přiznala, že kvůli rozšíření sériové výroby teprve dokončuje nové objekty letově-zkušební stanice a začíná stavět další budovu pro odlaďování systémů strojů páté generace. Jinými slovy: úzkým hrdlem nebyla jen montáž, ale celá návaznost zkoušek a systémové integrace. Budovat tyto kapacity v okamžiku, kdy by výroba podle optimistické verze už měla jet dvouciferným tempem ročně, je přinejmenším podezřelé.

Su-57 vs. F-35: propast, kterou čísla neskryjí

Suchoj Su-57, označovaný v NATO kódovým jménem Felon, je dvoumotorový víceúčelový bojový letoun páté generace. Disponuje interními zbraňovými šachtami pro snížení radarového odrazu, maximální rychlost se uvádí kolem 2 600 km/h (Mach 2, přibližně 2 450 km/h) a bojový dosah přibližně 1 500 km. Zatím létá s motory AL-41F1 o tahu asi 147 kN (15 000 kgf) s přídavným spalováním. Nový motor „Izdělije 30″ (Product 177) s tahem 157 kN (16 000 kgf) a nižší spotřebou šel do letových zkoušek teprve v prosinci 2025, jak oznámila agentura TASS. Stroje vyrobené v letech 2025–2026 přitom podle bmpd stále létají se starším pohonem. „Definitivní“ konfigurace tak dosud nebyla sériově realizována.

Pro srovnání: americký Lockheed Martin F-35 Lightning II, hlavní západní víceúčelový bojový letoun páté generace, dosáhl do začátku roku 2026 více než 1 355 dodaných kusů. Jen v roce 2025 sjelo z linek rekordních 191 letounů. Program F-35 má tři varianty (A pro vzdušné síly, B s krátkým vzletem a C pro letadlové lodě), operuje u více než tuctu spojeneckých armád a jeho roční produkce převyšuje celkový odhadovaný počet všech dosud vyrobených Su-57 zhruba čtyřicetkrát.

Ruský veřejný plán z prosince 2020, kdy tehdejší ministr obrany Šojgu citoval cíl 22 kusů do konce roku 2024 a 76 kusů do roku 2028, vypadá při konzervativním odhadu asi 20 skutečně dodaných strojů za šest let jako nesplnitelný.

Alžírský export a hra na rozjetou výrobu

Součástí příběhu je i export. Rusko v roce 2025 agresivně nabízelo exportní variantu Su-57E na veletrhu Aero India a státní agentura pro vojensko-technickou spolupráci tvrdila, že první zahraniční zákazník začne letoun provozovat ještě téhož roku. Podle uniklých dokumentů Rostecu a reportáže Defense News šlo o Alžírsko, které mělo objednat 12 až 14 kusů; přesný objem ale zůstává nejasný.

Blog bmpd dokonce tvrdí, že první dva Su-57E pro Alžírsko byly dodány v roce 2025 a šlo pravděpodobně o stroje vyrobené už v roce 2024. Pokud je to pravda, znamená to, že export odebíral kapacitu z tak jako tak velmi úzké domácí výrobní linky. Vysoké neoficiální součty pak plní trojí roli najednou: budují domácí prestiž, vykazují plnění zbrojního programu a posilují exportní marketing. Při zpochybnění lze vždy ustoupit k tomu, že šlo jen o „známé údaje“ a „pravděpodobně“.

Proč na tom záleží, a proč zároveň ne tak moc

Pro průběh války na Ukrajině je aktuální počet Su-57 méně důležitý, než by se mohlo zdát. Každodenní letecké operace, především shozy klouzavých pum na ukrajinské pozice, stojí na početnějších a provozně zaběhnutých typech jako Su-34 a Su-35S. Ztráta jediného Su-57 by byla pro Rusko citelným prestižním i materiálním zásahem, a proto je nasazuje opatrně a omezeně.

Skutečný význam sporu o čísla leží jinde. Jde o to, zda Rusko dokáže v horizontu příštích let vybudovat věrohodnou stealth komponentu pro případné operace proti technologicky vyspělejšímu protivníkovi. Pokud je realita blíž dvaceti kusům za šest let než osmačtyřiceti, pak Su-57 zůstává spíš symbolicky důležitým, ale početně omezeným projektem, letounem, který existuje, létá a občas střílí, ale jehož skutečnou sílu nelze ověřit, protože si to jeho vlastní stát nepřeje.