Tři indické aerolinky, 105 letadel, fotka z podpisu. Ruská tisková zpráva ale uvádí číslo o dvacet nižší a nic z toho není napsáno inkoustem. Co se tedy skutečně podepsalo?
Na průmyslovém veletrhu INNOPROM. India v Dillí se 10. září 2026 podepisovaly desky s logem Iljušinu. Trojice místních aerolinek si podle místních médií objednala 105 turbovrtulových letounů Il-114-300. K tomu přišla řeč na výcvikové centrum se simulátorem a na výrobu přímo v Indii. Pro ruský letecký průmysl, který kvůli sankcím Evropské unie nemůže kupovat evropská letadla ani náhradní díly, je to přesně ten druh zprávy, jaký potřebuje ukázat doma i venku. Na armádním webu má téma místo proto, že za obchodem stojí státní koncern Rostec, tedy tentýž vlastník výrobců ruských bojových letounů, a stejný model průmyslové spolupráce, jaký Moskva s Dillí léta používá u zbraní. Co se podepsalo, ukazuje až srovnání oficiální zprávy Rostecu s technickým listem letounu a se zveřejněným plánem výroby.
Číslo, které se cestou z Dillí do titulků zvětšilo
V tiskové zprávě, kterou Rostec zveřejnil 10. září 2026, stojí jiné číslo: 85 letadel. Padesát strojů pokrývá prohlášení o záměru s dopravcem Pinnacle Air, dalších 35 strojů memorandum se společností Sleek Aviation, které zahrnuje i výcvikové centrum s plnohodnotným simulátorem. Termíny dodávek, údržbu i lokalizaci dílů má podle téže zprávy teprve řešit samostatná smlouva s každým zákazníkem. Pevné kontrakty na první dodávky chce ruský výrobce uzavřít do konce roku 2026.
Číslo 105 se objevuje jinde. Indická veřejnoprávní zpravodajská služba Akashvani téhož dne napsala o „potenciálních dodávkách a ujednáních o 105 regionálních turbovrtulových letadlech“ pro Pinnacle Air, Air Kerala a Sleek Aviation. Slovo potenciální nese celý rozdíl: chybějících dvacet strojů má připadnout aerolinkám Air Kerala, o nichž zdroje mluví jako o jednání. Deník Indian Express k tomu dodává, že podepsané dokumenty nejsou pevnými objednávkami, ale formalizací zájmu kupujících.
Rozdíl mezi 85 a 105 nevznikl přepisem. Redakce Armádního Zpravodaje položila vedle sebe ruskou tiskovou zprávu, indickou vládní depeši a text Indian Expressu a oddělila podepsané od avizovaného. Ve veřejném seznamu nepravidelných dopravců, který indický úřad pro civilní letectví DGCA aktualizoval k 31. srpnu 2026, je Pinnacle Air uveden se sedmi letadly; Sleek Aviation ani Air Kerala se v tomto seznamu neobjevují.
Zůstává otázka, co Indie za 85 nebo 105 strojů dostane a co by za stejný počet zaplatila u evropské konkurence.
Osmašedesát sedadel, vrtule a otázka za desítky miliard
Il-114-300 není soupeřem velkých proudových letadel. Je to vrtulový stroj pro krátké tratě a malá letiště, modernizace sovětské konstrukce, ne návrh od nuly. Podle technického listu ruského státního leteckého koncernu OAK veze nejvýše 68 cestujících, v základní verzi 64, cestuje rychlostí 450 km/h, s plným obsazením uletí 1 400 km a k rozjezdu potřebuje 750 metrů dráhy. V praxi to znamená letadlo, které sedne i na krátkou dráhu bez velkého terminálu.
Evropský soupeř se jmenuje ATR 72-600 a staví ho francouzsko-italský výrobce ATR. Podle jeho technického přehledu nabízí 72 sedadel ve standardní konfiguraci, kapacitu až 78 cestujících a s maximem cestujících dolet 1 370 km. V počtu sedadel a v doletu jsou tedy oba stroje na dohled.
Cenu Il-114-300 ruská strana nezveřejňuje. Vodítko dodal sám evropský výrobce: ATR 3. září 2026 oznámil pevnou objednávku indické aerolinky FLY91 na 40 letounů ATR 72-600 za zhruba 1 miliardu dolarů, tedy 25 milionů dolarů za kus. Z tiskové zprávy, do níž redakce Armádního Zpravodaje nahlédla, plyne orientační cenovka indického balíku; jde o odhad podle srovnatelného typu, ne o cenu ruského letounu.
| položka | hodnota v USD | hodnota v Kč |
|---|---|---|
| orientační cena za 1 letoun | 25 mil. USD | zhruba 529 mil. Kč |
| balík 85 letounů | 2,125 mld. USD | zhruba 45,0 mld. Kč |
| balík 105 letounů | 2,625 mld. USD | zhruba 55,6 mld. Kč |
Osmdesát pět strojů by tak znamenalo zhruba 45 miliard Kč, 105 strojů zhruba 55,6 miliardy Kč. Jenže právě u těch letadel platí dvě čísla, která ruská tisková zpráva neuvádí: kolik jich Rusko za rok vyrobí a v jakých teplotách vůbec smějí létat.
Indické léto má přes čtyřicet stupňů. Papír od úřadu mluví jinak
Mezi memorandem a flotilou stojí dvě věci. První je papír od úřadu. Ruský letecký web Aviation21 9. července 2026 napsal, že Rosaviacija, ruský úřad pro civilní letectví, zveřejnila typový certifikát letounu s počátečními podmínkami provozu, které se mají rozšiřovat po dalších zkouškách. Ruská média u téhož certifikátu uvádějí teplotní rozsah od −9 do +25 °C; pro srovnání, v Dillí vychází podle klimatologické tabulky Indického meteorologického úřadu za roky 1991 až 2020 průměrné květnové maximum na 40,7 °C.
Druhá věc je výrobní linka. Podle deníku Vedomosti má OAK postavit tři stroje v letech 2026 a 2027, šest v roce 2028, devět v roce 2029 i v roce 2030 a 12 ročně od roku 2031, a přitom zásobovat i ruské domácí linky. Z tohoto plánu redakce ArmádníhoZpravodaje odvodila, jak dlouho by indická zakázka trvala: při horním tempu 12 letadel ročně a nulové výrobě pro kohokoli jiného vychází 85 strojů na víc než sedm let a 105 strojů na téměř devět. Jde o hypotetický strop, ne o harmonogram dodávek; ten zdroje neuvádějí.
Rámec, ve kterém ruská linka pracuje, popisuje Evropská komise: zakázán je vývoz letadel, leteckých dílů a vybavení do Ruska i související opravy a údržba. Ruský výrobce tedy po evropských dílech sáhnout nemůže. A soupeř, kterému tím vzniká starost, není gigant z titulků.
Proč by to mělo zajímat Evropu, i když o žádnou zbraň nejde
ANALÝZA Přímým konkurentem Il-114-300 není žádný velký proudový stroj, ale ATR, evropský výrobce vlastněný Airbusem a italskou skupinou Leonardo, se strojem přesně stejné velikostní kategorie. Indický regionální trh přitom roste díky vládnímu programu UDAN na podporu dostupné letecké dopravy. Podle indické vládní tiskové služby program za devět let zprovoznil 679 linek přes 95 letišť, heliportů a vodních letišť, pokračuje do fiskálního roku 2035/2036 a počítá s rozvojem dalších sta letišť.
Rusko nepotřebuje jen prodat letadla. Potřebuje ukázat, že pod sankcemi zvládne vyvézt složitý technický produkt i s výcvikem, servisem a výrobou na cizí půdě. Právě lokalizace je jádrem nabídky, protože přesně tímto způsobem Indie léta kupuje ruskou vojenskou techniku. Precedens existuje: Rostec 28. ledna 2026 oznámil dohodu s indickým státním výrobcem Hindustan Aeronautics Limited o licenční výrobě proudového SJ-100 v Indii, u Il-114-300 zůstává lokalizace zatím jen záměrem k dojednání.
Dillí ovšem nesází na jednu kartu. Ze dvou tiskových zpráv, které redakce Armádního Zpravodaje prošla, plyne rozdíl v závaznosti: sedm dní před ruským podpisem šla ATR do knih pevná objednávka na 40 letounů, Rostecu prohlášení o záměru. Pro evropský průmysl z toho neplyne ztracená zakázka, ale riziko do budoucna, protože ruský stroj sestavovaný na indické půdě by v segmentu sedmdesátimístných vrtulových letadel dělil trh, který má růst až do poloviny třicátých let. Zatím je ale celá zakázka napsaná tužkou a gumu drží v ruce Moskva sama.