Rusko ví, že nemá šanci ani s nejlepším Su-57. Německo dostalo první F-35 v USA, kde se piloti Luftwaffe učí létat

Letoun s označením 35+01 opustil montážní linku Lockheed Martin ve Fort Worth v Texasu, poprvé vzlétl 8. září a o deset dní později ho německý ministr obrany Boris Pistorius formálně přijal. Jenže místo letu do Evropy zamířil stroj na základnu Ebbing Air National Guard Base ve Fort Smith v Arkansasu. Důvod je prostý: Německo tam teprve rozjíždí výcvik svých pilotů a techniků, zatímco domácí infrastruktura v Büchelu se stále staví. Je to první z 35 objednaných kusů a první praktický krok k tomu, aby Luftwaffe vyměnila stárnoucí Tornáda za stroj páté generace schopný plnit i roli nosiče v rámci jaderného sdílení NATO.

Proč se Luftwaffe učí létat v Arkansasu

Ebbing není náhodná volba. Americké letectvo ho od roku 2024 buduje jako mezinárodní výcvikový uzel pro zahraniční operátory F-35 v režimu Foreign Military Sales. Prvních osm německých strojů má zamířit právě sem, aby na nich prošli intenzivním výcvikem jak piloti, tak pozemní personál, po boku amerických a dalších partnerských týmů.

Přechod z Tornáda na F-35 přitom není jen přesednutí do jiné kabiny. Bundeswehr sám popisuje zásadní změnu filozofie: pilot Tornáda musel ručně skládat vstupy z jednotlivých senzorů do celkového obrazu, zatímco F-35 mu servíruje hotový, sdílený obraz bojiště díky fúzi dat z radaru AESA, elektrooptického systému EOTS, distribuovaného aperturního systému DAS a datových linek s ostatními letouny. Alianční zkušenosti ukazují, že základní přeškolení spojeneckých pilotů na F-35 trvá zhruba osm měsíců, a po něm následuje další kvalifikace.

Harmonogram, který teprve začíná

Převzetí prvního stroje je milník, ne cílová čára. Časová osa vypadá takto:

• Září 2026 – první let a předání stroje 35+01 v USA
• Podzim 2026 – přesun do Ebbingu, zahájení výcviku
• Konec roku 2027 – první německé F-35 mají přiletět do Německa
• 2029 – cílový rok dosažení plné operační způsobilosti
• 2030 – plánované vyřazení Tornáda z výzbroje Luftwaffe

Pistorius při slavnostním rolloutu mluvil o roce 2029 jako o momentu, kdy bude Luftwaffe s F-35 plně bojeschopná. Do té doby poběží paralelně provoz Tornád i postupné náběhové fáze nového typu. Německo navíc souběžně pořizuje 15 Eurofighterů ve verzi ECR pro elektronický boj a průzkum; F-35 tedy nenahrazuje celou stíhací flotilu, ale cíleně tu část, která nese odpovědnost za jaderné sdílení a úderné mise s nízkou pozorovatelností.

Proč Rusko nemá čím odpovědět

Su-57 Felon je na papíře nejbližší ruský protějšek západní páté generace. Ruská strana mu přisuzuje nízkou radarovou signaturu, vnitřní zbraňové šachty, schopnost supercruise i pokročilou avioniku. Jenže klíčový rozdíl neleží v parametrech jednoho letounu, leží v měřítku.

Lockheed Martin uvádí přes 1 355 provozovaných F-35 ve dvaceti zemích světa, z toho třináct je v Evropě. Nizozemsko vyhlásilo plnou operační způsobilost v roce 2024, Norsko v roce 2025, Belgie přijala první domácí stroje letos. Proti tomu stojí ruský plán dodat 76 Su-57 do roku 2028, ale aktuální stav flotily Moskva transparentně nezveřejňuje. Otevřené zdroje, včetně agentury AP, hovoří o řádově nízkých desítkách kusů. Agentura TASS dříve uváděla 22 strojů dodaných do konce roku 2024.

Skutečná převaha Západu je tedy systémová, ne kusová. Každý nový alianční F-35 se zapojuje do obrovské sdílené infrastruktury: společný výcvik, společné datové linky, společný situační obraz. Ruský Su-57 operuje v izolovaném ekosystému jedné země, bez srovnatelné sítě spojenců. I kdyby byl v hypotetickém souboji jeden na jednoho konkurenceschopný, v reálném konfliktu by čelil desítkám propojených strojů, které sdílejí informace v reálném čase.

Co to znamená pro Česko a evropskou bezpečnost

Německo není jediné, kdo v regionu přesedlává. Česká republika podepsala v lednu 2024 kontrakt na 24 kusů F-35A. Podle harmonogramu ministerstva obrany zamíří prvních šest českých strojů do USA na výcvik v roce 2029, další dva v roce 2030 a dodávky do České republiky poběží po čtyřech kusech ročně v letech 2031 až 2034. Plná operační schopnost je cílená na rok 2035.

Pro východní křídlo NATO to znamená postupné zahuštění mapy F-35 v regionu. Cvičení Ramstein Flag 2026 už ukázalo, že alianční F-35 dokážou operovat napříč několika severoevropskými zeměmi jako jeden celek. Čím víc uzlů tato síť má, tím těžší je pro protivníka ji narušit. Německý krok není izolovaný nákup, je to další dílek do mozaiky, která Rusku nedává šanci ji překonat jednotlivými stroji, byť sebelepšími.

Proč právě F-35 a ne Eurofighter

Otázka se nabízí: Německo přece Eurofighter vyrábí. Bundeswehr na ni odpovídá přímo: F-35 byl vybrán jako varianta s nejnižším technickým, časovým a finančním rizikem pro převzetí role po Tornádu. Eurofighter v současné konfiguraci není certifikován pro jaderné sdílení NATO a jeho úprava by trvala déle a stála víc. Rozhodnutí padlo 14. března 2022, pouhé tři týdny po ruské invazi na Ukrajinu, kdy Berlín vyhlásil historický obrat v obranné politice a uvolnil speciální fond sto miliard eur na modernizaci Bundeswehru.

Stroj 35+01 teď stojí v Arkansasu a čeká na první německé piloty. Za tři roky by měl být součástí plně bojeschopné eskadry v Büchelu. Pro Moskvu to není hrozba jednoho letounu, je to hrozba systému, do kterého právě vstoupila největší evropská ekonomika.