Konstrukce letounu An-2 je tak povedená, že může překvapivě najít uplatnění i dnes, a potrápit obranu i té nejvyspělejší armády.
Jedním z ikonických sovětských letadel je původně zemědělský a užitkový Antonov An-2, který je v Česku známý také pod přezdívkou Andula. Uplatnění však nakonec našel i v ozbrojených silách, i když až na naprosté výjimky samozřejmě ne jako bojový letoun. Jeho konstrukce je i po desetiletích tak povedená, že se může klidně stát základem nového ruského těžkého dronu, ačkoliv bude muset projít mnoha modernizacemi.
An-2 může operovat i ze špatné plochy
Konstrukce letounu An-2 pochází z období krátce po druhé světové válce, Wikipedia konkrétně uvádí, že poprvé vzlétl v roce 1947. Jde o dvouplošník schopný operovat i z velmi nekvalitních letištních ploch, jehož maximální rychlost je 258 km/h a dosah 845 kilometrů. Má jedno nebo dvoučlennou osádku a v zadní části místo pro 12 cestujících, případně 2,14 tuny nákladu. Využíván byl jako práškovací či dopravní letoun, ale třeba i k dopravě parašutistů.
Russian TVS-2MS „Partizan“ Heavy Transport Drone Conducts Maiden Flighthttps://t.co/7PLWu8E9zS#Russia #Siberian #TVS2MS #Partizan #drone #VladimirBarsuk #An2 #corntruck #sesquiplane #aerialchemicalwork pic.twitter.com/jKDgbQt5yC
— world defense report (@wdefense_report) February 21, 2024
Co nabídnout má i dnes; ruský Sibiřský výzkumný ústav letectví na základě TVS-2DTS, což je modernizovaná verze An-2, testuje nový těžký dron Partizan. Od An-2 se má lišit tím, že je jeho trup udělaný z karbonových materiálů a má americký turbovrtulový motor TPE331-12. BnnBreaking uvádí, že by tak mohl vzniknout dron na přepravu nákladu a cestujících, záchranné operace, hašení požárů a další akce ve vzdálených nebo nepřístupných oblastech. A není samozřejmě vyloučeno, že by ho mohla pro jeho vlastnosti využívat i armáda.
Vzlétne i na velmi krátké dráze
Specialitou dronu Partizan má být 8 malých vrtulí na spodním křídle, které mají zajišťovat aktivní proudění vzduchu, uvádí TopWar, a díky tomu by měl být letoun schopen vzletu z extrémně krátkých drah, a stejně tak by mohl létat velmi nízkou rychlostí. Jeho dolet by se mohl pohybovat kolem 1 000 km, ale jestli se nakonec uchytí, napoví až probíhající testování.
Teoreticky si lze představit, že by byl dron vycházející z An-2 i vyzbrojený – podobné konstrukce se vyskytly ve Vietnamu nebo v Chorvatsku v 90. letech 20. století. Twz uvádí, že stovky An-2 má ve výzbroji Severní Korea a mohla by je nasadit k nenadálému výsadku nad Jižní Koreou, jejíž armáda se toho obává, neb má letoun jen málo kovových částí a může letět nízko nad zemí, takže ho nelze snadno odhalit. A podobným způsobem by mohl jít využít i dron Partizan.
Letoun podobné konstrukce a vlastností může být ovšem problémem i pro kteroukoliv jinou armádu, ať má sebelepší radary. Nízko letící objekty lze zachytávat relativně obtížně.