Ruský Su-57D by mohl redefinovat vzdušnou převahu. Jako velitelství odřídí drony, rakety i celou bitvu z kokpitu

Když UAC a Rostec zveřejnily záběry prvního letu, nešlo o render ani animaci z veletrhu. Nad letištěm se otočil reálný drak se dvěma kabinami, označený jako „bojový cvičný a bojový řídicí letoun“. Formulace zní suše, ale skrývá ambici, která přesahuje cokoli, co Rusko u bojového letounu dosud veřejně deklarovalo: Su-57D má fungovat jako vzdušný uzel, který v reálném čase koordinuje pilotované stroje, bezpilotní prostředky i naváděné střely v jednom informačně-řídicím prostoru. Otázka není, zda prototyp existuje. Otázka je, jestli za tím stojí funkční architektura, nebo jen ambiciózní prezentace.

Od stíhače k veliteli mise

Sergej Bogdan, šéfzkušební pilot programu Su-57, to v rozhovoru pro TASS z 27. května 2026 zasadil do širšího rámce: dvoumístná verze podle něj odpovídá „síťové povaze moderních konfliktů“. Druhý člen posádky nemá být kopilot v klasickém smyslu. Má převzít roli operátora bojové skupiny, člověka, který rozděluje cíle, synchronizuje útok a přesměrovává efektory podle vývoje situace.

Prakticky to znamená přesun části velení z pozemního stanoviště do vzduchu. Pilot řídí letoun, operátor řídí misi. Přesný postup Rusko nezveřejnilo, ale funkční logika odpovídá tomu, co na druhé straně Atlantiku popisuje DARPA ve svém programu ACE: pilot přestává být operátorem jedné platformy a stává se velitelem celého balíku prostředků.

Co už létá a co zatím ne

Su-57D nevzniká ve vzduchoprázdnu. Rusko průmyslový základ pro tuto variantu buduje postupně:

• V září 2019 absolvoval těžký úderný dron S-70 Ochotnik společný let se Su-57, první veřejně potvrzený test spolupráce pilotovaného a bezpilotního stroje v ruském letectvu.
• V prosinci 2025 vzlétl Su-57 s novým motorem Product 177, klíčovým pro budoucí sériovou výrobu.
• V únoru 2026 Rostec oznámil dodávku další várky Su-57 s upravenými palubními systémy a výzbrojí pro ruské ministerstvo obrany.

Existuje tedy létající prototyp dvoumístné verze, fungující výrobní linka základního typu a testovaný nový pohon. Co naopak veřejně doložené není: architektura datových spojů mezi Su-57D a řízenými prostředky, rozdělení úloh v posádce při bojovém nasazení ani odolnost celého systému proti elektronickému rušení.

Symboly na svislé ocasní ploše prototypu (siluety Su-57 a dronu Ochotnik, zachycené na open-source snímcích a popsané serverem The Aviationist) naznačují plánované složení bojové skupiny. Oficiální výklad ale výrobce neposkytl, takže jde o vizuální nápovědu, ne o potvrzený operační plán.

Rusko není samo: závod o síťový vzdušný boj

Su-57D není izolovaná kuriozita. Spadá do globálního trendu, v němž se pilotovaný letoun mění z autonomního bojovníka na uzel distribuované sítě.

• USA v programu CCA (Collaborative Combat Aircraft) už v květnu 2025 zahájily pozemní zkoušky autonomních bezpilotních letounů YFQ-42A a YFQ-44A, které mají spolupracovat s F-35 jako řídicím uzlem. DARPA paralelně v programu AIR řeší autonomii ve vzdušném boji na střední a dlouhý dosah.
• Čína představila dvoumístný J-20S, o němž americká výroční zpráva o čínské vojenské síle z roku 2025 říká, že má řídit „loajální bezpilotní průvodce“. Pentagon ale zároveň upozorňuje, že část čínských tvrzení o schopnostech umělé inteligence je spíše aspirativní.

Rozdíl v přístupu je zajímavý. Američané distribuují řízení mezi více platforem: F-35 sdílí data, CCA nesou část manévru a senzorů, velení se rozloží. Ruský veřejně popsaný koncept naopak koncentruje roli operátora do jednoho dvoumístného stealth letounu. To je potenciálně rychlejší v rozhodovacím cyklu, ale zranitelnější: ztráta jednoho stroje znamená ztrátu celého velitelského uzlu.

Slabé místo celého konceptu

Rozhodující otázka neleží v draku ani v druhé sedačce. Leží v datových spojích. Bez odolných, šifrovaných a proti rušení zabezpečených datalinků se z „vzdušného velitelství“ stává hlavně dvoumístný letoun s omezenou přidanou hodnotou.

Česká Koncepce výstavby Armády ČR 2035 tuto logiku zrcadlí z obranné strany: dokument přímo zmiňuje nutnost rychlého toku dat od senzorů k efektorům, vysoké odolnosti proti rušení a záložních forem komunikace. NATO na východním křídle posiluje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu právě proti kombinovaným hrozbám od letounů, dronů a řízených střel. Konference protivzdušné obrany 2026 v Česku akcentovala propojení senzorů, efektorů a velení v reálném čase, tedy přesně tu architekturu, kterou by Su-57D musel překonat.

Pokud by Su-57D skutečně fungoval jako vzdušný velitelský uzel, prioritou protivníka by nebylo sestřelit jeden letoun, ale rozbít celý řetězec ničení: rušit spojení, izolovat drony od velitele, útočit na senzory a nutit skupinu k decentralizovanému rozhodování bez sdíleného obrazu.

Co z toho plyne

Su-57D je reálný prototyp s reálnou ambicí. Ale mezi prvním letem a funkčním bojovým systémem, který pod rušením koordinuje drony, střely a pilotované stroje v tempu moderního konfliktu, leží propast, kterou zatím vyplňují hlavně deklarace. Rusko ukázalo hardware. Teď musí dokázat, že za ním stojí i síť.