10leté posměšky skončily. Rusové se kasají, že nasadili Su-57 a „přiměli Ameriku mlčet“

Příběh se šíří jako lavina: text na čínské publikační platformě Baijiahao, který převzal ruský web Voennoje dělo, tvrdí, že Su-57 konečně získal bojovou zkušenost, jakou americké F-22 a F-35 údajně nemají, a že Washington na to nedokázal reagovat. Jenže když se podíváte na to, co je skutečně doložené, co je interpretace a co je čistá propaganda, obraz vypadá podstatně jinak. A právě v tom rozlišení je celá pointa.

Dekáda pochybností: proč se Su-57 stal terčem

Suchoj Su-57 poprvé vzlétl 29. ledna 2010. Od té chvíle se kolem něj táhne řetěz západních výhrad, které se za šestnáct let prakticky nezměnily. Britský think-tank RUSI ve své zásadní studii konstatoval, že Su-57 postrádá plnohodnotnou neviditelnost pro radary, kterou si pátá generace žádá. Analytici z Chatham House k tomu přidali, že tvar draku upřednostňuje manévrovatelnost před minimální radarovou stopou, a ukrajinská vojenská analýza z dubna 2026 podrobně popsala slabiny zadní hemisféry a trysek.

K tomu přibyla čísla, která mluví sama za sebe. Zatímco USA vyrobily stovky F-35, Rusko mělo k dispozici jen nízké desítky Su-57. Sankce a výrobní limity podle studie King’s College London z roku 2025 brzdily tempo produkce natolik, že každý jednotlivý kus měl pro Moskvu obrovskou hodnotu, a jeho případná ztráta by byla nejen vojenská, ale i reputační rána. Proto Rusko se svými „neviditelnými“ stroji zacházelo nad Ukrajinou mimořádně opatrně: odpalovaly zbraně z bezpečné vzdálenosti, daleko od dosahu ukrajinské protivzdušné obrany.

Co se stalo u Oděsy, a co ne

Jádrem aktuální vlny je tvrzení, že kolem 22.–25. srpna 2026 se dvojice Su-57 podílela na úderech proti cílům v oblasti Oděsy, Čornomorsku a Južného. OSINT platforma HamerIntel z 22. srpna skutečně uvádí možné odpaly raket Ch-59/69 a další munice ze Su-34 a Su-57 nad Černým mořem. Italský deník La Repubblica o tom psal 25. srpna jako o součásti širší ruské letecké ofenzívy.

Klíčové slovo je „možné“. HamerIntel sám výslovně zmiňuje omezené oficiální potvrzení. Ruské ministerstvo obrany nepublikovalo přímé prohlášení, že právě Su-57 samostatně útočily. A i kdyby zprávy byly přesné, jde o roli na bezpečnou vzdálenost: odpalování řízených střel z bezpečné vzdálenosti nad Černým mořem, nikoli o průnik hluboko do ukrajinského vzdušného prostoru skrz vrstvenou protivzdušnou obranu.

Přitom to není poprvé, co se Su-57 nad Ukrajinou objevil. Už v lednu 2023 britské ministerstvo obrany uvedlo, že stroje tohoto typu byly „téměř jistě“ nasazeny k podpoře ruské kampaně. Rozdíl je v tom, že tentokrát ruská a čínská média z epizody udělala zlomový moment.

Mýtus o „umlčené Americe“

Narativ o tom, že Spojené státy „zmlkly“, stojí na dvou nohách, a obě jsou vratké.

První je prostá absence hlasité americké reakce. Jenže to, že Pentagon veřejně nekomentuje každé ruské mediální tvrzení, neznamená přiznání porážky. Čím užší a hůře ověřený je původní výrok, tím menší motivaci má Washington ho legitimizovat odpovědí.

Druhá noha je tvrzení, že americké stíhače páté generace „nemají bojový křest“ a Su-57 je v tom předběhl. To je prokazatelně nepravda. F-22 Raptor bojově debutoval 23. září 2014 při úderech proti Islámskému státu v Sýrii, jak potvrdil magazín Air & Space Forces. F-35A Lightning II poprvé zasáhl cíl v Iráku 30. dubna 2019 podle oficiální zprávy amerického letectva. Udržitelný je nanejvýš úzký argument, že Su-57 sbírá zkušenosti proti hustší protivzdušné obraně a elektronickému boji, než jaké čelily americké stroje nad Sýrií a Irákem. Ale to je něco zásadně jiného než „Amerika nemá bojovou zkušenost“.

Proč je ten příběh pro Moskvu tak cenný

I kdyby šlo jen o dva odpaly na bezpečnou vzdálenost nad Černým mořem, pro Rusko má celá epizoda obrovskou hodnotu, ne vojenskou, ale narativní. Program Su-57 je drahý, pomalý a plný kompromisů. Každá zpráva o reálném bojovém nasazení z něj dělá prodejný příběh: doma posiluje důvěru v domácí zbrojní průmysl, v exportu láká potenciální odběratele a v informační válce otáčí roky západní kritiky.

Mechanismus šíření je přitom průhledný. Text se objeví na Baijiahao, což není jedna redakce, ale publikační platforma čínského giganta Baidu, kde obsah vytváří široká síť poskytovatelů. Odtud ho přebírají ruské vojenské weby, přidají vlastní interpretaci a výsledek vypadá jako mezinárodní konsenzus. Ve skutečnosti jde o ozvěnovou komoru dvou mediálních prostředí, která mají společný zájem na tom, aby Su-57 vypadal jako rovnocenný soupeř amerických strojů.

Co to znamená pro NATO a Česko

Ani případné potvrzené nasazení Su-57 u Oděsy samo o sobě nemění strategickou rovnováhu. Chatham House výslovně píše, že ani upřednostnění vylepšené verze Su-57M by pravděpodobně jen omezeně zasáhlo dlouhodobou vzdušnou převahu USA a NATO. Odpovědí na podobné hrozby není panika kolem jednoho typu letounu, ale vrstvená integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana, kterou NATO buduje jako trvalou misi na celém východním křídle.

Česká republika na budoucí hrozby reaguje konkrétně: pořízením 24 stíhaček F-35A, jejichž odhadovaná čelní radarová stopa se v otevřených zdrojích pohybuje kolem 0,001–0,005 m², řádově méně než odhadovaných zhruba 0,1 m² u Su-57. Nejde jen o čísla na papíře. Jde o filozofii: americké stroje staví na maximální neviditelnosti a senzorové fúzi, ruský přístup hledá kompromis mezi stealth a manévrovatelností. Válka na Ukrajině ukazuje, který přístup má v éře moderních radarů a elektronického boje lepší vyhlídky.

Rusko z problematického programu vytěžilo mediální vítězství. Ale mezi propagandistickým příběhem a změnou rovnováhy sil ve vzduchu zeje propast, kterou dva odpaly na bezpečnou vzdálenost nad Černým mořem nezaplní.