Rubio hájí Trumpův „dieselový obchod“ s Ruskem jako velmi moudrý. Kreml pošle přes milion tun, Ukrajina zuří

Donald Trump oznámil dohodu po telefonátu s Vladimirem Putinem. Rusko má okamžitě dodat 300 tisíc tun nafty, dalších 500 tisíc tun v listopadu a milion tun bezprostředně poté, dohromady minimálně 1,8 milionu tun. Trump navíc zmínil možnost dalších tří milionů tun „v krátké době“, což už Moskva veřejně nepotvrdila. Ministr zahraničí Marco Rubio v rozhovorech krok hájil jako moudrý a rozumný, protože ruská nafta by se na světový trh dostala tak jako tak, a rozdíl prý je jen v tom, kolik jí připadne Americe. Kyjev to vidí úplně jinak. Volodymyr Zelenskyj označil obchod za „investici do války“ a tvrdí, že peníze z dieselu poputují rovnou do Putinovy válečné pokladny.

Co je „dieselový obchod“ a jak funguje

Nejde o plošné zrušení sankcí. Americký úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) vydal 9. října 2026 takzvanou General License 135, tedy úzkou, časově omezenou výjimku platnou do 7. dubna 2027. Licence povoluje konkrétní transakce spojené s prodejem, dodáním, vykládkou a importem ruské nafty, včetně dovozu přímo na americké území. Současně Trump využil prezidentské pravomoci k dočasnému odložení části nových restrikcí podle zákona známého jako Graham Act, ale v samotném textu Bílého domu stojí, že tím nejsou dotčeny jiné sankční režimy vůči Rusku.

Prakticky to znamená, že Washington vytvořil pro ruský diesel speciální průchod v jinak stále platné sankční zdi. Předchozí americká linie přitom směřovala přesně opačným směrem; ještě v lednu 2025 ministerstvo financí výslovně zakázalo ropné služby vůči Rusku jako součást tlaku na ruský energetický sektor.

Rubiova logika: globální trh, Hormuz, Rudé moře

Rubio obchod nezasazuje jen do rusko-ukrajinského rámce. V rozhovoru pro AP během návštěvy Indie vysvětloval, že energetickou bezpečnost zhoršují i války kolem Íránu a Jemenu a ohrožené přepravní trasy přes Hormuzský průliv a Rudé moře. V jeho logice je každý barel navíc na trhu pojistkou proti cenovému šoku, a je jedno, odkud přiteče.

Čísla mu částečně dávají za pravdu. Výpadky z Ruska a Blízkého východu dosáhly v září zhruba 1,3 milionu barelů denně, tedy asi 4,5 % světové poptávky po dieselu a gasoilu. Americký trh s naftou byl před volbami napjatý a vysoké ceny pohonných hmot se stávaly politickým problémem.

Jenže analytici citovaní agenturou Reuters upozorňují, že slibované ruské objemy jsou pro světový trh příliš malé na to, aby ceny výrazně srazily. První potvrzená zásilka (40 tisíc tun na tankeru mířícím do New Yorku s příjezdem 7. listopadu) představuje zhruba sedm procent jednodenní spotřeby dieselu v americké ekonomice. Politický signál je zkrátka mnohem silnější než komoditní efekt.

Proč Kyjev zuří

Zelenskyj v projevu na Evropské radě 16. října obchod znovu odsoudil. Podle něj dohoda víc pomáhá Putinově válečné pokladně než světovým cenám nafty. Už 9. října označil umožnění prodeje ruské nafty za „investici do války“ a varoval, že Moskva využívá dieselový obchod jako součást falešné mírové hry.

Ukrajinu ale netrápí jen peníze tekoucí do Ruska. Dohoda přišla souběžně s tvrdým americkým tlakem na Kyjev, aby zastavil údery na ruské rafinerie. Na jednání v Miami 9. října americký emisar Steve Witkoff a Jared Kushner ukrajinské delegaci vysvětlovali, že dieselová dohoda má Moskvu „obměkčit“ pro návrat k jednacímu stolu. Současně ale dali najevo frustraci Washingtonu z pokračujících ukrajinských útoků na ropnou infrastrukturu.

Hrozby nebyly jen verbální. Reuters popsal konkrétní páky:

• Omezení sdílení zpravodajských informací s Kyjevem
• Zpomalení zbrojních dodávek přes americký systém prioritních požadavků
• Reálné omezení satelitního systému Starshield na základě pokynu z prostředí Bílého domu

Zelenskyj si následně stěžoval, že spojenci Ukrajinu nevarovali před jedním z ruských raketových útoků. Rubio sice veřejně popíral změnu oficiální politiky, ale dílčí omezení byla podle Reuters reálná.

Trump 11. října vyhlásil na Truth Social „energetické příměří“ s okamžitou platností. Kyjev reagoval podmíněně: zastaví údery na rafinerie jen tehdy, pokud Rusko přestane útočit na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Krátce poté pokračovaly ruské údery na ukrajinskou energetiku a Ukrajina obnovila zásahy proti rafineriím. Příměří tak zůstalo spíš na papíře.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Evropská unie reagovala odmítavě. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová uvedla, že pozastavení sankcí na ruský diesel dává Moskvě další příjmy na válku. Evropská komise 22. října konstatovala, že v Evropě sice není fyzický nedostatek dieselu, ale trh zůstává napjatý.

Pro české řidiče to v praxi znamená málo. Případný vliv by se promítl nepřímo přes evropské velkoobchodní benchmarky a tržní sentiment, ne jako přímý pokles cen na stojanech. Slibované ruské objemy jsou na to jednoduše příliš malé.

Obchod, nebo ústupek

Jádro sporu není v barelech ani tunách. Je v tom, co Washington za dieselovou výjimku dostal, a co za ni zaplatil. Rubio tvrdí, že Amerika získala levnější palivo a diplomatický prostor pro jednání s Moskvou. Kyjev tvrdí, že Amerika vrátila Putinovi příjmy a zároveň oslabila pozici Ukrajiny tím, že jí hrozí odříznutím od zpravodajských dat a zbraní.

Podle nás je pravda blíž ukrajinskému čtení. Cenový efekt 1,8 milionu tun nafty na globální trh je marginální, analytici to říkají otevřeně. Co marginální není, je signál: Washington je ochoten prorazit vlastní sankční zeď výměnou za příslib jednání, který Moskva zatím nijak hmatatelně nenaplnila. Licence platí do dubna 2027. Do té doby se ukáže, jestli šlo o moudrý tah, nebo o ústupek, za který Kreml nic nezaplatil.

Prvních 40 tisíc tun ruského dieselu dorazí do newyorského přístavu 7. listopadu. Symbolicky, den po výročí amerických prezidentských voleb.