Sovětský nadzvukový Tu-141 Striž: starožitnost ze 70. let, kterou Ukrajina ničí ruské strategické bombardéry

Tu-141 Striž není malý kvadrokoptérový dron, jaký si člověk vybaví z frontových záběrů. Je to šestimetrový proudový stroj s rozpětím křídel přes tři metry, navržený v sedmdesátých letech pro předprogramované průzkumné lety hluboko za nepřátelskou linií. V prosinci 2022 Ukrajina ukázala, že z něj dokáže udělat něco, na co ho nikdo neprojektoval: improvizovanou střelu s plochou dráhou letu, schopnou zasáhnout cíle na ruských strategických základnách. Konkrétně na základnách, odkud startují bombardéry Tu-95 a Tu-160, ty samé stroje, které celý podzim 2022 odpalovaly řízené střely na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.

Dva údery za jediný prosinec

Ráno 5. prosince 2022 ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury TASS přiznalo, že cílem útoku se staly základny Ďagilevo v Rjazaňské oblasti a Engels v Saratovské oblasti. Moskva uvedla tři mrtvé vojáky a „omezené poškození“ dvou letounů. Samo přiznání bylo pozoruhodné, šlo o první oficiálně potvrzený zásah hluboko v ruském týlu od začátku plné invaze.

O tři týdny později, 26. prosince, hlásila Moskva další útok na Engels. Agentura Reuters tehdy napsala, že ukrajinský bezpilotní prostředek pronikl stovky kilometrů ruským vzdušným prostorem až k hlavní základně strategických bombardérů. Ruská strana opět mluvila o zachycení dronu protivzdušnou obranou při přiblížení v malé výšce, ale zároveň přiznala další oběti na personálu.

Rozsah skutečných škod na bombardérech zůstal sporný. Ruské ministerstvo hovořilo o omezeném poškození, ukrajinské zdroje naznačovaly víc. Tvrdě doložené jsou oběti a fakt, že k útokům vůbec došlo. Zničení konkrétních bombardérů se veřejně ověřit nepodařilo.

Z průzkumníka improvizovaná střela

Proč zrovna Tu-141? Odpověď je překvapivě pragmatická. Ukrajina po Sovětském svazu zdědila zásoby těchto strojů a v roce 2022 neměla k dispozici dostatek západních prostředků dlouhého dosahu. Washington tehdy veřejně vysvětloval, proč Kyjevu nedodá balistické střely ATACMS, podle tehdejšího náměstka ministra obrany Colina Kahla byly pro aktuální potřeby důležitější rakety GMLRS s kratším doletem.

Tu-141 nabídl nouzovou cestu k cílům, na které běžně dodávaná munice nedosáhla. Podle odborného rozboru serveru Defense Express spočívala přestavba v několika krocích:

• Odstranění zastaralé průzkumné výbavy – uvolnilo přibližně 100 kg nosnosti pro bojovou hlavici.
• Zachování inerciální navigace a předprogramované trasy – stroj nepotřeboval operátora, letěl autonomně.
• Pravděpodobné doplnění satelitní korekce – zvýšení přesnosti na úroveň použitelnou proti plošným cílům, jako jsou stojánky letadel.

Výsledkem nebyla přesně naváděná střela západního typu, ale funkční jednorázový úderný prostředek s doletem kolem 1 000 km, schopný letu v malé výšce rychlostí blížící se rychlosti zvuku.

Proč ho ruská obrana nezastavila

Klíč nespočíval v neviditelnosti. Tu-141 je na radar relativně velký cíl. Problém byl jinde, v kombinaci nízké letové hladiny, vysoké rychlosti a trasy vedoucí z nečekaného směru přes hluboký týl, který nebyl pokrytý protivzdušnou obranou stejně hustě jako frontové pásmo.

Jak obtížně zachytitelný může takový stroj být, ukázal už incident z března 2022. Jeden Tu-141 tehdy přeletěl z Ukrajiny přes Rumunsko a Maďarsko až do Záhřebu, kde havaroval. Podle chorvatské vlády stroj neměl transponder, civilní sekundární radar ho tedy vůbec neviděl. Chorvatský ministr obrany Banožić uvedl, že dron strávil v chorvatském vzdušném prostoru pouhých sedm minut při rychlosti 700 km/h. Trasu se podařilo rekonstruovat až zpětně z primárního radaru.

Pro ruskou protivzdušnou obranu v prosinci 2022 platila analogická logika. Systémy orientované na ochranu fronty a velkých měst jednoduše nepočítaly s tím, že z nečekaného směru přiletí nízko nad terénem velký proudový bezpilotník mířící na leteckou základnu stovky kilometrů od bojové linie.

Strategický dopad: víc než jen exploze na stojánce

I kdyby fyzické škody na bombardérech byly minimální, samotný průnik k Engelsu změnil rovnici. Engels není libovolná základna, je to domov strategických bombardérů, které celý podzim 2022 odpalovaly řízené střely na ukrajinská města. Zásah tam znamenal, že Rusko muselo řešit rozptyl letadel, posílení obrany v týlu a přesun pozornosti protivzdušných systémů z fronty do vnitrozemí.

Analytici CSIS později vyhodnotili, že i ztráty v řádu jednotlivých kusů jsou pro flotilu cenných strategických bombardérů bolestivé, ne proto, že by paralyzovaly ruskou údernou kapacitu, ale proto, že zvyšují provozní náklady a komplikují tempo operací. Ukrajina přitom nepoužila žádnou západní zázračnou zbraň. Použila to, co měla ve skladech.

Ne zázrak, ale učebnicová improvizace

Tu-141 nebyl a není ekvivalent ATACMS ani moderní řízené střely. Přesný počet funkčních kusů, které Ukrajina měla k dispozici, není veřejně znám a vše nasvědčuje tomu, že šlo o omezenou zásobu vhodnou pro vybrané, vysoce hodnotné cíle, ne pro každodenní nasazení. Přestavba každého kusu vyžadovala inženýrskou práci a výsledná přesnost zůstávala nejistá.

Právě proto je prosincový příběh tak výmluvný. Ukrajina v situaci, kdy jí Západ odmítal dodat prostředky dlouhého dosahu, sáhla po sovětském dědictví z vlastních skladů, domácí improvizací z něj vyrobila funkční hlubokou údernou zbraň a zasáhla cíle, o kterých se Moskva domnívala, že jsou v bezpečí. Debata o tom, zda Kyjev potřebuje schopnost zasahovat cíle hluboko v ruském týlu, se tím posunula z teoretické roviny do velmi konkrétní.

Padesát let starý proudový bezpilotník doletěl tam, kam nedosáhla žádná dodaná západní munice. A právě to byl jeho hlavní účel, ne zničit celou flotilu bombardérů, ale dokázat, že to jde.