Ukrajinci mají problém: Su-57 změnil taktiku a konečně je Rusům nějak užitečný. Střílí na stovky kilometrů a PVO ho nevidí

Jurij Ihnat, šéf komunikace ukrajinského letectva, ten den pro Ukrajinskou pravdu jmenoval dva typy nosičů: Su-34 a Su-57. Čtyři střely se podařilo sestřelit, přesto trosky a poškozené projektily způsobily škody a zranění. A právě v tom je jádro problému, který Kyjev řeší celý květen. Ruský stealth letoun páté generace nedělá nic z toho, co slibovaly propagační videa: neproráží ukrajinskou obranu, nepouští se do vzdušných soubojů, nevtrhává do chráněného prostoru. Místo toho tiše vypouští střely z koridorů, kam Ukrajina běžně nedosáhne, a zmizí. Pro protivzdušnou obranu to znamená jedinou věc: musí ničit až přilétající střelu, ne její nosič.

Od stealth letounu k létající odpalovací rampě

Oficiální stránka výrobce UAC popisuje Su-57 jako víceúčelový komplex s nízkou zjistitelností, schopný ničit vzdušné, pozemní i námořní cíle a působit proti moderní protivzdušné obraně. Realita války na Ukrajině je jiná. Analýza Chatham House z roku 2024 konstatovala, že ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) nejsou ochotné riskovat svou malou flotilu Su-57 uvnitř ukrajinského vzdušného prostoru. A podle všeho na tom nic nezměnily ani nové dodávky.

V únoru 2026 UAC oznámila předání „velké partie“ Su-57 v novém technickém provedení s aktualizovanými systémy a rozšířeným zbraňovým komplexem. Formulace o „nových prostředcích leteckého napadení“ naznačovala posun, ne směrem k průniku nad frontu, ale k efektivnějšímu odpalování na dálku. Květnové události to potvrdily. Ukrajinské monitorovací kanály v průběhu května opakovaně hlásily aktivitu Su-57 nad Azovským mořem, v koridorech u Kurské oblasti i směrem k Černému moři. Vždy ve spojení s hrozbou odpalu střel Ch-59 nebo Ch-69. Vždy z bezpečné vzdálenosti.

Změna taktiky tedy není zázračné dozrání letounu. Je to přiznání, že Su-57 je pro Rusko nejužitečnější tehdy, když nemusí dokazovat, že umí prorazit moderní PVO.

Stovky kilometrů: kolik přesně?

Klíčovou zbraní v této rovnici jsou střely Ch-59MK2 a novější Ch-69. A právě u dosahu panuje zajímavý rozpor.

• Ch-59MK2 – starší standoff střela proti pevným pozemním cílům. Exportní materiál Rosoboronexportu uvádí maximální dosah 285 km.
• Ch-69 – novější střela s nízkou zjistitelností, výslovně propagovaná pro vnitřní nesení v Su-57E. Exportní specifikace uvádí dosah 290 km.

Jenže IISS ve své strategické analýze evropské protivzdušné obrany pracuje u ruské verze Ch-69 s přibližně 400 km. Rozdíl mezi exportním a domácím provedením střely není neobvyklý, Rusko tradičně dodává na export oslabené varianty. Bezpečný závěr: Su-57 odpaluje střely na vzdálenost zhruba 285 až 400 kilometrů podle typu a verze.

Pro Ch-69 je Su-57 ideálním nosičem z jednoho prostého důvodu: střela se vejde do vnitřních zbraňových šachet. Letoun si tak zachovává čistou konfiguraci s nízkou radarovou odrazivostí, na rozdíl od Su-34, který nese výzbroj na vnějších závěsnících. Početně je ale poměr sil jasný: FlightGlobal v přehledu World Air Forces 2026 eviduje 24 aktivních Su-57 oproti 142 Su-34. Každý ztracený kus by byl nejen materiální, ale i reputační katastrofou.

Proč ho PVO „nevidí“, a proč to není celá pravda

Tvrdit, že ukrajinská protivzdušná obrana Su-57 vůbec nevidí, by bylo zjednodušení. Hlavní problém není absolutní neviditelnost, ale geometrie boje. Su-57 odpaluje z prostoru, kam ukrajinské baterie Patriot nebo NASAMS fyzicky nedosáhnou. Operuje nad ruským nebo okupovaným územím, v koridorech krytých dalšími letouny; monitorovací hlášení z Kurské oblasti zmiňují doprovod Su-35. Ukrajinské stíhačky by do těchto prostor musely proniknout za cenu extrémního rizika.

Nízká radarová zjistitelnost Su-57 je v tomto kontextu zesilovačem problému, ne jeho jedinou příčinou. Radar pohlcující povrchy a tvarování draku ztěžují včasnou detekci, ale rozhodující je vzdálenost. Patriot je podle výrobce RTX navržen proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i dronům, ale jako obranný systém chránící bodové cíle, ne jako nástroj k lovu nosičů stovky kilometrů za frontou. Totéž platí pro NASAMS, který Kongsberg popisuje jako síťově propojený systém krátké až střední dosahové vzdálenosti.

Výsledek: Ukrajina musí řešit až přilétající střelu. To znamená kratší reakční dobu, vyšší spotřebu drahých interceptorů a nutnost držet baterie u měst a kritické infrastruktury místo aktivního lovu nosičů.

Vzácný, ale ne nezranitelný

Dvacet čtyři aktivních kusů, to je celá flotila, s níž Rusko operuje. Dalších 52 je objednaných, ale výrobní tempo závisí na složitém průmyslovém řetězci. Ukrajinská vojenská rozvědka GUR v dubnu 2026 zveřejnila data o 103 podnicích zapojených do výroby Su-57, přičemž třetina z nich stále není pod západními sankcemi. To je slabina, kterou standoff taktika nezakryje.

19. května navíc UAC oznámila první let dvoumístného prototypu Su-57D. Oficiálně má sloužit nejen k výcviku, ale i k řízení společných operací pilotovaných a bezpilotních letounů v jednotném informačním prostoru. Pokud by se tato varianta dostala do služby, mohla by posunout standoff taktiku ještě dál; druhý člen posádky by řídil úderné balíky s drony, zatímco pilot se soustředí na let a situační přehled.

Co s tím může Ukrajina dělat

Odpověď na Su-57 v roli standoff platformy neleží v dogfightu ani v jednom zázračném systému. Leží ve vrstvách. Německo v rámci strategického partnerství s Ukrajinou v dubnu 2026 oznámilo kontrakt na střely GEM-T pro Patriot a dodávku dalších odpalovacích zařízení IRIS-T. Západní debata se viditelně posouvá od otázky „jaký systém dodat“ k otázce „kolik interceptorů dodat navíc“.

Realistická odpověď na tuto taktiku má podle nás čtyři pilíře:

• Více vrstev PVO kolem měst a energetické infrastruktury – každá střela musí projít několika zónami ničení.
• Navýšení zásob interceptorů – saturační útok funguje jen tehdy, když obránci dojde munice dřív než útočníkovi střely.
• Hustší síť senzorů a včasné výstrahy – nízkoletící střela s malou odrazivostí potřebuje být zachycena co nejdříve.
• Tlak na základny, logistiku a průmyslový řetězec – těch 103 podniků a třetina bez sankcí jsou legitimní cíle diplomatického i kinetického tlaku.

Su-57 našel svou válečnou roli ne jako letecký dominátor, ale jako drahá, šetřená a opatrně nasazovaná součást ruské úderné architektury. Pro Ukrajinu to znamená jednu nepříjemnou věc: boj se přesouvá od nosiče ke střele. A střel může být vždy víc než interceptorů, které je mají zastavit.