Z dobových předpisů víme, že použití balónu bylo omezeno rychlostí větru do 16 m/s a teplotou do -5 stupňů. Při oblačném počasí se měl balón umisťovat 400 metrů pod mraky.
Kdo jede dnes vlakem do Strakonic z Prahy či Berouna, může spatřit vlevo od kolejí těsně před nádražím v Příbrami vysokou a dlouhou stavbu s kulatou obloukovou střechou. Dlouho to byla stavba dominující svojí výškou celému svému okolí, dnes v okolních halách poněkud zaniká. Mizí i povědomí o tom, že je unikátní památkou na doby, kdy nad Československem létaly vojenské balóny
Hangár pro balóny je dnes jediný na světě
Hangár v Příbrami, protože mluvíme o leteckém objektu, má totiž nezvykle pestrou a zajímavou historii a svým využitím a účelem, pro který byl postaven, je zcela unikátní i ve světovém měřítku. Je to totiž speciální hangár, který byl postaven a využíván výhradně pro hangárování balónů. Šlo o pozorovací balóny československé předválečné armády a jejich hangár v Příbrami, v lokalitě zvané „Balónka“ nebo „Na Balónce“, je jediný dochovaný svého druhu na světě. A stále stojí. Zatím.
Jak se stalo, že zrovna v Československu vznikl tento technický unikát? Souvisí to s historií využívání pozorovacích vojenských balónů u nás. Přes jejich zranitelnost v bojích a zřetelné nevýhody proti běžným pozorovacím letadlům byly totiž i v Československu po roce 1918 zavedeny dělostřelecké pozorovací balóny. Pro používání upoutaných pozorovacích balónů se tehdy argumentovalo tím, že balón mohl být v pozorovací poloze podstatně déle než letadlo.
Spojení balónu se zemí bylo pomocí polního telefonu velmi jednoduché a u těžkého dělostřelectva, které mělo využívat služeb pozorovacích balónů, například čs. moždířů ráže 305 mm, se nepředpokládala častá změna palebného postavení. Jak dalece by se tyto předpoklady naplnily v moderní válce, je otázkou, pokusy francouzské armády na počátku druhé světové války použít pozorovací upoutané balóny skončily fiaskem, ale například v SSSR za války s Německem je používaly obě strany se střídavými úspěchy.
Začátky pozorovacích balónů v ČSR po roce 1918
V čs. armádě byly zpočátku vytvořeny dvě balónové roty podřízené letectvu, které používaly převzaté dělostřelecké pozorovací balóny z R-U c.k. armády. Byly to balóny SEMPERIT německé konstrukce pocházející z první světové války. První rota vznikla v srpnu 1920 v Olomouci, kde bylo vytvořeno samostatné velitelství vzduchoplaveckého oddílu, jež bezprostředně podléhalo MNO.
Velitelství oddílu byla podřízena i druhá balónová rota, používající ale pořadové číslo 1, v Lysé nad Labem, a balónová rota v Olomouci tak byla označena pořadovým číslem 2. V lednu 1921 v Nitře vznikla balónová rota 3. V srpnu 1924 vzduchoplavecký oddíl čs. armády svoje působení ukončil. Po celou dobu jeho existence mu velel mjr. (později pplk.) Kazimír Churý.
V květnu 1924 byly čs. balónové roty převelené do podřízenosti k těžkému dělostřelectvu, balónová rota 1 k dělostřeleckému pluku 305 České Budějovice, balónová rota 2 k dělostřeleckému pluku 302 Olomouc a balónová rota 3 k dělostřeleckému pluku 304 Brno. V říjnu 1925 byly ale všechny sloučeny v Dělostřeleckou balónovou rotu, která podléhala přímo Zemskému vojenskému velitelství v Praze. Mírovou posádkou se pro ni stal vojenský újezd Milovice.
Balóny se stěhují do Milovic a nakonec do Příbrami
Právě v Milovicích byl pro nově dislokovanou Balónovou rotu zřejmě poprvé postaven onen historický hangár, který dnes stojí v Příbrami. Byl postaven v lokalitě nazývané (ó, jaká to originalita) „Balónka“ pravděpodobně hned v roce 1925. Existuje vzácná fotografie, za kterou děkuji panu Václavíkovi. Nová balónová rota tam sloužila pro potřeby 302., 304. a 305. dělostřeleckého pluku, převážně při cvičných střelbách na střelnici v Brdech u Jinců.
Měla své velitelství, pomocné čety, balónové čety, spojovací čety a kulometné čety. Rota ale jako samostatný útvar zanikla v září 1933, neboť se po reorganizaci stala přímou součástí dělostřeleckého pluku 331. Ten měl své velitelství v Jincích u střelnice v Brdech, ale balóny zůstaly v Milovicích jako III. oddíl a vytvořily dvě balónové baterie. V říjnu 1935 se z těchto baterií staly v rámci III. oddílu přejmenováním opět balónové roty.
Protože velitelství 331. dělostřeleckého pluku se v září 1936 přesunulo do Příbrami, bylo rozhodnuto, že se celý balónový oddíl přestěhuje do Příbrami také. S ním putoval i rozebraný (a na místě opět nazývaném „Balónka“ postavený) onen unikátní balónový hangár. Z této doby se zachovalo pár jeho fotografií. Znovupostavený hangár se stal součástí tehdy nových kasárenských objektů dělostřeleckého pluku v Příbrami stojících přímo u železniční trati směřující z Příbrami do Jinců a dál do Prahy přes Beroun. Stojí na stejném místě dodnes.
Hangár armádě šetřil poměrně vysoké náklady za vypouštění, následně novou výrobu a plnění plynu – vodíku do pozorovacích balónů. Přesouvat naplněné pozorovací balóny na střelnici v Jincích však nebylo jen tak. Pokud tomu počasí přálo, probíhaly přesuny naplněného balónu na dělostřeleckou střelnici Brdy – Vojenský útvar Jince unikátním způsobem.
Když se balón změní ve vzducholoď
Upoutané pozorovací balóny se na chvíli změnily na vzducholoď! A doletěly na střelnici do Brd jako volné vzducholodi vzduchem. Za tímto účelem byly balóny vybaveny gondolou na zádi s pístovým hvězdicovým motorem Sh-14 s tlačnou dvoulistou dřevěnou vrtulí a provizorním, velmi primitivním řízením s kormidlem umístěným na zádi tělesa balónu namísto spodního stabilizátoru.
Gondola byla vystavena v 80. letech minulého století v expozici vojenského muzea ve Kbelích, dnes visí v dopravní hale Národního technického muzea jako unikátní doklad existence jediné čs. vojenské vzducholodi, byť notně provizorní a velmi obtížně řiditelné. Čs. vojenští vzduchoplavci s ní zažili mnoho zajímavých chvil, jednou dokonce v bouřce „zmizeli“ a byli prohlášeni za mrtvé, což se naštěstí nepotvrdilo.
Poslední organizační změna v nazývání vojenského balónového oddílu proběhla 1. ledna 1938, kdy stávající III. oddíl organizačně zanikl a místo něj v Příbrami vznikla samostatná balónová rota. Ta pod tímto názvem fungovala jako samostatná součást dělostřeleckého pluku až do jeho zrušení v červenci 1939. Materiál, tj. hlavně balóny a pozemní vybavení z období první světové války, po vzniku balónových oddílů čs. armády poměrně rychle dosluhoval, a náhrada byla proto provizorně řešena dovozem typu ATA z Itálie.
O českou náhradu se velení dělostřelectva snažilo postarat od poloviny 20. let. Ale až po roce 1930 byly do služby zařazeny nové československé balóny typu nK 21. První kusy byly ušity v Rakousku, později je vyráběl Matador Bratislava. Konstrukce byla odvozena z osvědčeného balónu „K“, vyvinutého německou firmou Ballonfabrik Riedinger. Objem balónu byl 1 200 m³. V čs. armádě pak byl používán až do okupace v roce 1939. Počítalo se s tím, že může být použit buď jako upoutaný pozorovací, nebo upoutaný přehradný proti nízkoletícím letadlům.
Vznášet se nebylo jen tak, úřední šiml pěkně řehtal
Z dobových vojenských předpisů se dovídáme, že použití balónu bylo omezeno rychlostí větru maximálně do 16 m/s a teplotou do -5 °C . Při oblačném počasí se měl balón umisťovat 300 až 400 metrů pod mraky. Provoz a obsluha pozorovacích balónů v československé armádě byla vůbec úplná „byrokratická“ věda. Například pro výběr posádek balónů existovala samostatná „Směrnice Sm-112 – Výkonná balónová služba /MNO 1936/“.
Ta přesně stanovovala, že v balónu jako vojenští výkonní balónisté mohli být jen důstojníci a aspiranti se zdravotní klasifikací A, kteří prošli zvláštní lékařskou prohlídkou dle předpisu S-I-1c. Vojenské výkonné balónisty jmenovalo přímo MNO a mimo jiné měli vlastní profesní odznaky, jiné pro pozorovatele z balónu a jiné pro jejich piloty. Odznaky byly ale zavedeny až 8. dubna 1931, sice úplně jiného provedení, ale prakticky ve stejné době, kdy byl zaveden pro piloty běžných letadel v armádě i odznak polního pilota-letce známého provedení s mečem, věncem a křídly.
Za války fungoval balónový hangár v Příbrami jako vojenský sklad a údajně v něm parkovala i vojenská vozidla. Po válce ho převzala zpět čs. armáda, ale balóny se do něj již pravděpodobně nikdy zpět nenastěhovaly. Po umístění velitelství armády v Příbrami Na Zdaboři se z něj stal opět letecký hangár, do kterého se 1. září 1964 nastěhovaly vrtulníky Mi-1 a Mi-4 spojovací letky. Ze zpevněné plochy před hangárem se stalo malé vrtulníkové letiště, odkud startovaly poměrně často spojovací vrtulníky Mi-1 a těžší dopravní Mi-4.
Koncem 60. let mnoho diváků z okolních svahů z dálky pozorovalo přípravy a poté i pokusy o vzlet z plochy před hangárem jedné místní vojenské Mi-4, která měla z podvěsu usadit kupoli na právě dokončenou stavbu příbramské hvězdárny. Ale kompletní kupole s krytinou i s pohyblivou částí krytu nad dalekohledem se ukázala být pro Mi-4 příliš těžkou, takže z usazení kompletní střechy na hvězdárnu sešlo. Ale později se to přece jen podařilo, byť Mi-4 usazovala onu kopuli na stavbu hvězdárny po kouskách.
Z unikátní stavby se stalo skladiště s osudem ve hvězdách
Po zrušení a přemístění útvaru vrtulníků v roce 1974 se z hangáru stal obyčejný sklad a autopark. Po revoluci v roce 1989 se ho nakonec armáda zbavila a s ním i celého areálu. Dnes ho vlastní firma RAVAK, a. s. Celý areál kolem tohoto unikátního a nepřístupného objektu je vyklizený, prázdný, vyčištěný a volný. Naskýtá se samozřejmě otázka, co bude s unikátní stavbou jediného balónového hangáru na světě dál.
Snad by jeho záchrana měla být výzvou pro instituce typu Národního technického muzea, Středočeského kraje, Města Příbrami, Vojenského muzea či Ministerstva kultury ČR. Ve VHÚ či v NTM o něm vědí. Jen ať to proboha nevezmou do svých rukou nějací anonymní úředníci či aktivisté s byrokratickými sklony.
Jde o soukromý objekt a jakmile by stát a jeho úředníci začali podnikat jednostranné kroky k formálnímu vyhlášení stojícího hangáru jako technické památky, se znalostí toho, co se v Česku děje, lze odhadnout, že v takovém případě bude druhý den po prvém pokusu o takové úřednické vyhlášení celý hangár ležet na zemi a do týdne již na místě nebude kromě náznaků základů nic. Jde přece jen o montovanou stavbu.
V minulosti se v Česku naskytlo mnoho příležitostí zachránit či uchovat důležité a jedinečné památky na naši leteckou minulost. Bohužel realita byla spíše smutná. Mnohé z toho, co stálo za to být uchováno, je nenávratně pryč a ožívá jen ve vzpomínkách několika málo pamětníků. Bude mít podobný osud i unikátní balónový hangár v Příbrami? Zatím ještě stojí…
Měly pozorovací balóny v armádě svůj význam a budou ho mít znovu?
Zdroj: autorský komentář Ivo Pujmana
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 11459
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 6295
