Šéf indického letectva si v říjnu 2026 veřejně postěžoval, že ho Američané nepustili ani ke kokpitu F-35. Moskva okamžitě nabídla Su-57.
Stalo se to přímo na letecké základně během společného cvičení Tarang Shakti 2026, za přítomnosti amerického velitele PACAF. Maršál letectva A. P. Singh se otočil ke Kevinu Schneiderovi a řekl: „Vaši lidé nás nenechají ani přijít k letounu.“ Schneider neprotestoval, vysvětlil, že přístup řídí bezpečnostní klasifikační manuály programu F-35. Jenže právě tato scéna shrnuje problém, který americký obranný průmysl v Indii čím dál hůř vysvětluje. Washington mluví o strategickém partnerství, slibuje cestu k nejmodernějším stíhačkám páté generace, ale v praxi drží svou vlajkovou loď pod zámkem tak tvrdým, že potenciální zákazník nemůže ani nahlédnout dovnitř. A Moskva toho využívá.
Slib bez formální nabídky
Dne 13. února 2025 stál Donald Trump vedle indického premiéra Naréndry Módího na tiskové konferenci v Bílém domě a prohlásil, že USA „připravují cestu“ k budoucím dodávkám F-35 pro Indii. Znělo to jako průlom. Jenže společné americko-indické prohlášení z téhož dne říkalo něco podstatně opatrnějšího: obě strany se dohodly na „přezkumu politiky uvolňování stíhaček páté generace“ a na zjednodušení exportních pravidel ITAR. Žádná formální nabídka. Žádný harmonogram. Žádná cena.
O dvacet měsíců později, v říjnu 2026, Singh potvrdil, že oficiální nabídka F-35 stále neexistuje. Politický slib předběhl realitu a mezera mezi rétorikou a procesem se stala problémem nejen pro Indii, ale i pro americké zbrojovky. Lockheed Martin totiž nepřichází jen o potenciální kontrakt za miliardy dolarů. Přichází o důvěru v to, že americká nabídka vůbec někam vede.
Tajnůstkářství na vlastní oči
Cvičení Tarang Shakti 2026 probíhalo od 26. září do 12. října a poprvé se ho účastnily americké F-35A Lightning II. Pro indické letectvo to měla být příležitost poznat stroj, o kterém Washington mluví jako o budoucí platformě vzájemné spolupráce. Místo toho se indický personál dozvěděl hlavně to, co nesmí.
Podle reportáží NDTV a Times of India Američané nedovolili indickým pilotům ani technikům volný přístup k letounu. Kokpit zůstal zavřený. Jediné, co Indie dostala, byl let v těsné formaci, tedy pohled zvenčí. Schneider to označil za standardní proceduru řízenou programovými bezpečnostními pravidly, nikoli za rozhodnutí namířené proti Indii. Jenže právě v tom je jádro problému: pokud je tohle standard, jak si má Indie představit budoucí provoz, údržbu a operační suverenitu nad letounem, ke kterému nemá přístup ani na cvičení?
Pro miliardové akvizice není rozhodující jedna epizoda. Rozhodující je signál. A signál z Tarang Shakti 2026 zněl jasně: USA střeží software, data i fyzický přístup k F-35 tak tvrdě, že i strategický partner zůstává za dveřmi.
Moskva přichází s alternativou, ale jakou?
Ruská strana mezeru v americké nabídce využila okamžitě. Už v únoru 2025 prezentovala Sjednocená letecká korporace (UAC) exportní verzi Su-57E na veletrhu Aero India a rámovala ji jako pokračování dlouholeté průmyslové spolupráce s Dillí. Singh v říjnu 2026 potvrdil, že ruská nabídka existuje, byť zdůraznil, že žádné rozhodnutí nepadlo.
Tady je ale potřeba zastavit se u toho, co Rusko vlastně nabízí. Su-57 (v kódu NATO „Felon“) je jednomístný dvoumotorový víceúčelový bojový letoun páté generace s deklarovanou supermanévrovatelností, schopností supercruise a sníženou radarovou odrazností. Ruský výrobce Suchoj uvádí maximální rychlost kolem Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), bojový rádius přibližně 1 500 km a širokou paletu výzbroje včetně řízených střel vzduch-vzduch i vzduch-země nesených v interních zbraňových šachtách.
Problém je, že většina těchto parametrů pochází z ruských marketingových materiálů a nezávisle ověřitelná data jsou vzácná. Analytik Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v červnu 2024 popsal Su-57 jako „vzácný typ“ v ruském letectvu, odhadoval tehdy jen zhruba patnáct až dvacet frontových kusů. Program podle něj nedosáhl plné sériové výroby, trpí pomalým dozráváním avionických systémů a omezenými zásobami náhradních dílů. Rusko dodávky oznamuje po „partiích“ bez transparentních počtů, což samo o sobě vypovídá o kapacitě.
Pro srovnání: F-35A Lightning II má oficiálně doloženou maximální rychlost Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h), bojový rádius přes 1 093 km, dolet přes 2 200 km, výzbrojní nosnost 8 160 kg a limit přetížení 9G. Podle oficiálních dat programu ke konci září 2026 bylo dodáno přes 1 375 kusů, nalétáno přes milion letových hodin a program využívá dvacet zemí a ozbrojených složek. To je průmyslový ekosystém, který Su-57 nemá šanci v dohledné době replikovat.
Ruská nabídka tedy stojí na politickém příběhu (větší suverenita, méně omezení, průmyslová spolupráce), nikoli na prokázané provozní vyzrálosti.
Páka, nebo skutečný záměr?
Indie není země, která by se musela rozhodovat binárně. Její armáda už dnes kombinuje ruské Su-30MKI, francouzské Rafale a americké transportní i námořní systémy. Strategická autonomie je pro Dillí princip, ne slogan. A právě proto může být Su-57 stejně tak vyjednávací pákou na Washington jako reálnou alternativou.
Páka ale funguje jen proto, že americká strana sama vytvořila prostor pro její použití. Kdyby Trump v únoru 2025 nepředběhl proces politickým slibem, kdyby formální nabídka existovala, kdyby na Tarang Shakti indičtí piloti mohli alespoň sedět v kokpitu, Singh by neměl důvod veřejně zmiňovat ruskou kartu.
Existuje i tvrdší riziko. Zákon CAATSA (Countering America’s Adversaries Through Sanctions Act) umožňuje USA uvalit sankce na státy, které uzavřou „významnou transakci“ s ruským obranným sektorem. Indie už jednou tuto hranici testovala nákupem protiletadlového systému S-400. Kontrakt na Su-57 by ji otevřel znovu, a tentokrát v citlivější kategorii letounů páté generace. Zákon sice počítá s možností výjimky a americko-indický vztah má zvláštní strategickou váhu, ale sankční riziko by se stalo součástí každého jednání.
Co z toho plyne pro americký obranný průmysl
Problém pro Lockheed Martin a celý americký exportní model není v tom, že by Trump zakázal prodej F-35 Indii. Problém je subtilnější a možná nebezpečnější: veřejný slib bez následného procesu vytváří dojem nespolehlivosti. A nespolehlivost v obranném obchodu stojí víc než jakákoli technická převaha.
Indie mezitím paralelně vyvíjí vlastní víceúčelový bojový letoun páté generace AMCA (Advanced Medium Combat Aircraft), který je ale stále v raných fázích. Mezera ve schopnostech páté generace existuje teď. A právě do této mezery se Moskva snaží vklínit s letounem, který má na papíře působivé parametry, ale v realitě zůstává málo početným, průmyslově nestabilním programem s neprůhlednou produkcí.
Singh na závěr Tarang Shakti 2026 řekl jednu větu, která shrnuje celou situaci lépe než jakákoli analýza: „Potřebujeme letoun páté generace. Kdo nám ho skutečně prodá, ten vyhraje.“