Rusové předvedli speciální Tu-214 s laserem, který má oslepit každou raketu. LSZ-100 vyrábí jediná firma na světě

Na fotografii z mise NATO nad Baltikem zachytili Francouzi ruský speciální letoun s neobvyklou výbavou, laserovým obranným systémem, který má chránit posádku před raketami.

Tu-214 i Zdroj fotografie: Gleb Osokin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Snímek sám o sobě nevypadal nijak dramaticky. Běžný záběr z průletu nad Baltem, jaký natočí stíhačky NATO při doprovodu ruských strojů desítkykrát ročně. Jenže letecký analytik Piotr Butowski si na trupu Tupoleva Tu-214 všiml detailů, které na běžném dopravním letounu nemají co dělat, podtrupových modulů laserového obranného systému LSZ-100. Identifikaci převzal ruský analytický kanál bmpd/CAST a během hodin se z rutinní fotografie stala zpráva o tom, jak Rusko chrání své nejcennější letouny. Příběh je skutečný, ale některé superlativy, které se k němu přilepily, si zaslouží střízlivý pohled.

Speciální Tupolev pro tajné služby

Letoun na fotografii nese registraci RA-64534 a v otevřené databázi Plane Finder je veden jako Tupolev Tu-214-PU u operátora FSB. Nejde tedy o běžný linkový stroj pro přepravu cestujících. Označení PU odkazuje na „punkt upravlenija“, vzdušné velitelské stanoviště. Takové letouny slouží k přepravě a zabezpečené komunikaci nejvyššího vedení ruských bezpečnostních složek.

Samotný Tu-214 je dvoumotorový úzkotrupý proudový letoun s doletem kolem 6 500 kilometrů a cestovní rychlostí přibližně 850 km/h. Ve verzi PU se ale mění interiér, komunikační systémy i právě sebeobrana. Právě proto dává instalace nadstandardní ochrany naprostý smysl, stroj přepravuje lidi, jejichž ztráta by měla strategický dopad.

Co znamená „oslepit raketu“

Systém LSZ-100 patří do kategorie DIRCM (směrovaná infračervená protiopatření). Princip funguje takto: senzory na trupu letounu zachytí přilétající hrozbu, typicky střelu s infračerveným navedením, jakou odpalují přenosné protiletadlové systémy MANPADS. Otočná věžička pak zaměří hlavici střely a laserovým paprskem ji „oslní“, rozhodí její schopnost sledovat tepelný podpis motoru. Střela ztratí cíl a mine.

Důležité je, co systém nedělá. Neničí raketu fyzicky, neexploduje, nevytváří žádný štít. A především nepůsobí proti všem typům střel. Radarově naváděné rakety středního a dlouhého dosahu, které tvoří páteř moderní protivzdušné obrany, fungují na zcela jiném principu a infračervený laser je neovlivní. Tvrzení, že LSZ-100 „oslepí každou raketu“, je proto nutné číst s výhradou: systém cílí na konkrétní kategorii hrozeb, byť velmi nebezpečnou.

Přesné technické parametry LSZ-100 (výkon laseru, reakční doba, úhel pokrytí) nejsou z otevřených zdrojů dohledatelné. Ruské materiály k příbuznému komplexu President-S od stejného výrobce hovoří obecně o „optoelektronickém potlačení útočících prostředků“, ale konkrétní čísla chybí.

NII Ekran: jediný výrobce, nebo jeden z mnoha?

Systém LSZ-100 je v otevřených zdrojích spojován s podnikem NII Ekran v Samaře, který se dlouhodobě specializuje na leteckou radiotechniku a optoelektronickou ochranu. Tvrzení, že jde o „jedinou firmu na světě“ vyrábějící tento typ systému, ale neobstojí.

Globální trh DIRCM zahrnuje hned několik zavedených výrobců s veřejně doloženými produkty:

  • Northrop Grumman (USA) – systém AN/AAQ-24(V) LAIRCM s modulární architekturou a pokrytím plné sféry kolem letounu, nasazený na amerických vojenských transportech i speciálních strojích.
  • Elbit Systems (Izrael) – systém C-MUSIC certifikovaný pro dopravní letadla, s více než 35 tisíci provozními hodinami.
  • Leonardo (Itálie) ve spolupráci s Thales (Francie/Británie) – systém Miysis s varovným systémem Elix-IR, u něhož britské ministerstvo obrany veřejně potvrdilo úspěšné ostré zkoušky proti více střelám současně.

Přesnější formulace tedy zní: NII Ekran je jediným známým výrobcem konkrétního ruského systému LSZ-100. Na světovém trhu DIRCM ale rozhodně není sám. Navíc je podnik od roku 2024 na americkém sankčním seznamu OFAC jako součást ruské vojensko-průmyslové základny, což jeho dodavatelský řetězec přinejmenším komplikuje, i když otevřené zdroje neukazují úplné zastavení výroby.

Asymetrie v transparentnosti

Právě srovnání se západními konkurenty odhaluje zásadní problém při hodnocení LSZ-100. Zatímco Elbit zveřejňuje provozní hodiny, Leonardo s britským ministerstvem obrany popisují ostré zkoušky a Northrop Grumman vydává veřejné datasheety, u ruského systému takto konkrétní informace neexistují. Žádné veřejně doložené testovací výsledky, žádná certifikace, žádný seznam typů střel, proti nimž byl systém ověřen.

To neznamená, že LSZ-100 nefunguje. Znamená to, že jakýkoli absolutní výrok o jeho účinnosti („oslepí každou raketu“) stojí na víře, nikoli na datech. Podobná ochrana byla přitom popsána už dříve na prezidentském Il-96-300 pro speciální letku Rossija, kde sekundární zdroje navázané na TASS a UAC zmiňovaly čtyři podtrupové moduly a označení LSZ-100-1. Rusko tedy systém zjevně nasazuje na své nejcennější stroje už řadu let.

Co to říká o ruských prioritách

Instalace DIRCM na letoun FSB uprostřed války, která trvá od února 2022 už více než čtyři roky, vysílá jasný signál. Rusko vnímá hrozbu infračerveně naváděných střel vůči svým VIP a speciálním strojům jako reálnou a investuje do její eliminace. Nejde přitom o plošnou ochranu celé flotily; MANPADS jsou hrozbou především při vzletech a přistáních, tedy v blízkosti letišť v dosahu nepřátelských sil nebo diverzních skupin.

Za zmínku stojí, že veřejné materiály ministerstva obrany k českým vládním Airbusům A319CJ hovoří o modernizaci avioniky a komunikačních systémů, nikoli o DIRCM. Z otevřených zdrojů tedy nelze potvrdit, že české vládní letouny podobnou ochranu mají.

Přítomnost LSZ-100 na ruském Tu-214PU je reálná a technicky zajímavá. Ukazuje, jak Rusko chrání své nejcennější vzdušné platformy proti konkrétní kategorii hrozeb. Univerzální štít proti všem raketám to ale není, a tvrzení o jediném výrobci na světě je spíš projev propagandistického sebevědomí než odraz skutečného stavu globálního trhu.

Jak jsou podle vás lasery účinné?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články